Mizející místa domova (6/13)

Čtrnáct svatých pomocníků

Zastavení Ondřeje Vaculíka ve Světcích u Tachova. Režie M. Petřík

Torza, ruiny, někde lešení jako nejistý příslib lepších časů... To jsou scenérie, které si opět vybral v cyklu o mizejících místech domova jeden z jeho průvodců Ondřej Vaculík. Projdeme se s ním po tajemném místě krásné a podivuhodné legendy a možná nejpodivuhodnější zřícenou v Čechách. Bývalé poutní místo, odhalující v ruinách své duchovní poslání i nezpochybnitelnost svatyně, jejímž žalostným stavem je vždycky spíše zpochybněno okolí než místo samotné. Monumentální pozůstatky klášterního kostela Čtrnácti svatých pomocníků ve Světcích u Tachova, postaveného na místě staršího kostela ve 2. polovině 17. století, jsou zvláštní kombinací ruiny a nedostavěnosti, jakéhosi zmaru na druhou, nebo vlastně na třetí. V navštíveném areálu se totiž jedná o propojení tří objektů: kostela, konventu a zámku. Již v 15. století byla na tomto místě postavena kaple Čtrnácti svatých pomocníků a v letech 1656-70 pak vybudován klášter Paulánů. Přežil požár, ale ne josefínské reformy a roku 1787 byl zrušen. Když roku 1790 získali Světce v dražbě Windischgrätzové, kníže Alfréd I. se v letech 1857- 60 snažil přeměnit areál kláštera v honosné panské sídlo a odsvěcený kostel byl zakomponován do stavby romantického zámku. Nikdy však nebyl dokončen. Dnes je jeho sláva zarostlá vegetací, mlčky komentující pýchu autora výroku: "Člověk začíná od barona výše."
Režie Maxmilián Petřík.

Přehrát video