Mizející místa domova (5/13)

"Panenka skákavá" ze Skoků

Ondřej Vaculík na výpravě do "českých Lurd". Režie A. Lederer

Říká se mu "české Lourdy" a kdysi sem přicházelo až 40 tisíc poutníků ročně. Těm se ještě do cesty nestavěla Žlutická přehradní nádrž a peripetie novodobých českých dějin. Dnes si na tomto odlehlém místě nedávají dobrou noc lišky, ale zloději, a přestože bylo v roce 1958 vyhlášeno kulturní památkou, mnohem vyhlášenější je neuvěřitelným počtem barbarských nájezdů porevolučních loupežníků. Barokní poutní kostel Navštívení Panny Marie už viděl od roku 1990 tolik zlodějů, až se zdá, že už ani nemá z čeho krvácet. Necelých třicet kilometrů od Karlových Varů, v zaniklé obci Skoky a zapomenuté končině mezi Toužimí a Žluticemi, přihlížel vysídlení Němců po válce, pak kolektivizaci a v roce 1968 organizovanému mizení krajiny pod vodou. Před čtyřmi roky mu zloději uřízli obě věže, snad ve snaze zmučené místo už konečně dobít. Místo zasvěcené zkáze, které se od roku 1717 množstvím zázraků a vyléčených nemocí proslavilo natolik, že se stalo známým po celých Čechách, však možná nakonec přece jen vstane z mrtvých a ten nový pramen tu před nedávnem nevytryskl náhodou. V režii Alana Lederera se ke zdevastovanému poutnímu chrámu vydal Ondřej Vaculík.

Přehrát video