Mizející místa domova (1/13)

Mariánská

Ondřej Vaculík provádí místem duchovně svázaným s našimi dějinami, kterému přesto hrozí zapomenutí. Režie A. Lederer

Jen pár kilometrů od Božího Daru leží kdysi věhlasné a nejvýše položené poutní místo v Krušných horách, dnes oblíbené centrum turistiky a lyžování. Historie Mariánské u Jáchymova se píše přes půl tisíce let. Její původní název Sorg (v překladu znamenající pohraniční část lesa) se na tomto místě připomíná už v roce 1465, tedy víc než půl století před založením Jáchymova. Postavením kamenného kostela roku 1669 získala právo jmenovat se Mariasorg a po založení kapucínského kláštera roku 1765 se stala jedním ze tří center mariánského kultu na Karlovarsku. Do kláštera putovali po staletí k zázračné sošce Panny Marie lidé z nejrůznějších koutů celé země. Zkáza kapucínského kláštera a celého poutního místa započala po roce 1948. Po vyhnání mnichů z kláštera se poutní místo stalo součástí drátem obehnaného koncentráku a pracovního tábora pro politické vězně a v podzemních prostorách kláštera byla zřízena proslulá vyšetřovna StB... O zpustošené paměti v těchto končinách patrně něco tušil už poustevník Jan Navius, který Mariánské prorokoval nejen vzestup, ale také zkázu. Patrně i on by však svým věšteckým schopnostem navzdory ustrnul nad osudem místa, proměněné z kultu mariánské pospolitosti v mučírnu zločinného režimu a posléze rudými bagry srovnané se zemí. Dnes jsou tady jediným utrpením namožené svaly při lyžování na svazích, na které padá v zimě občas bílá mlha; neměli bychom ji však nikdy vpustit do našich myslí...

V režii Alana Lederera bude prošlapávat kroky mizející pamětí Ondřej Vaculík.

Přehrát video