Herci se vydávají za dětmi v nemocnicích, putují za nimi do romských ghett či do oblastí zasažených přírodními katastrofami. Režie Jolana Matějková

Klikněte pro větší obrázekUmělci a děti v nouzi, to je téma dokumentu Jolany Matějkové Děti za zdí. Marka Míková, loutkoherečka, režisérka, autorka knih pro děti, členka legendární skupiny Zuby nehty, hraje s kolegy z občanského sdružení Loutky v nemocnici divadlo na dětských odděleních orotopedie, chirurgie i onkologie. Bývalá produkční ČT Renáta Králová z Artists 4 children přivezla divadelníky na Srí Lanku po vlně tsunami, pak se ještě i s žongléry vrátila do sirotčince v indickém Madrasu. Jsou zde handicapované děti, které jeptišky nacházejí v kontejnerech. Teď Renáta Králová připravuje dlouhodobý projekt v Africe, kde pořádá workshopy pro puberťáky závislé na drogách… Jarmila Enochová z divadla Rolnička našla společnou řeč s dětmi v romských centrech a ghettech, kterých je u nás kolem tří set. Píše pohádky, zpívá, hraje s loutkami, které sama vyrábí.

Jarmila Enochová: „Černé huby, hajzlové, nudí se jak králíci… Postoj k Romům je tak negativní, tak zásadně negativní, že bych chtěla, aby lidé šli se mnou a viděli ty nadšené reakce dětí, tu jejich spolupráci.“

Václav Jelínek: „Kolem žonglování začíná fungovat věc, které se říká 'social cirkus'. Snaží se děti ulice přesvědčit, že místo aby fetovaly, a tím si dokazovaly, že jsou nejlepší, budou nejlepší, když budou umět něco, co neumí jiní.“

Renáta Králová: „Nedovedu si už představit, že bych někam jela jen jako turista, vždy si vybírám místa, která jsou zároveň obhlídkou pro nějaký projekt. Každá obhlídka je dobrodružství. Zjistila jsem, že to, co jsem hledala v životě je dobrodružství, které má smysl.“

Na začátku byla spolupráce divadelníků Marky Míkové s Ottokarem Seifertem, začali hrát dětem v nemocnicích a zjistili, jak divadlo může pomáhat. Ovlivnili u nás mnohé.

Dokument ukazuje nejen představení na různých místech republiky, ale také jak se divadelnice vyrovnávají s bolestí, se kterou se na svých náročných cestách setkávají. (Rozveselit děti bývá někdy hodně těžké. Odezva není hned – v nemocnicích se netleská. A někdy slyší i větu: Už tam nechoďte…) I jaké jsou důvody, kvůli kterým se opakovaně k dětem 'za zdí' vydávají.
 „Některé hrdinky mého filmu jsem doprovázela do odloučených lokalit, ještě než vznikl námět na příběh o nich,“ říká Jolana Matějková. „Setkání s nimi bylo vždy lekcí z krásného bláznovství i obyčejné statečnosti, se kterou se nesetkáváte každý den, dodává režisérka.

Stopáž27 minut
Rok výroby 2010
 P ST
ŽánrDokument