Češi v krizi v poločase

Jak se žije Čechům v době krize. Režie P. Doležal

Široce koncipovaný dokument se zamýšlí nad dopady vyvolanými nedávnou světovou finanční a ekonomickou krizí, jejíhož dalšího pokračování jsme svědky. Hodinová dokumentární sonda hledá odpověď na otázku, jak Češi toto období prožívali a co v nich zanechalo. Autenticita dokumentu je především v mapování vývoje, který se odehrál v letech 2009 a 2010, kdy krize udeřila naplno a dotkla se mnoha lidí.

Záběry pořízené v nejvíce krizí zasažených regionech i dnes vyvolají silné emoce. Natáčení probíhalo v několika místech poznamenaných vysokou nezaměstnaností jako Jeseník, Stříbro anebo Most. Tvůrci dokumentu nehovořili jen s lidmi, kteří přišli v důsledku krize o práci. Podařilo se jim zaznamenat například i reakce dětí, jichž se ztráta zaměstnání rodičů citelně dotkla a snažily se s tím vyrovnat. Dokument proniká i do začarovaného kruhu banky–dlužníci–exekutoři, do osudů těch, kteří krizi nezvládli, ocitli se v životní tísni a v nejednom případě i za zdmi psychiatrické léčebny.

Když zakladatel Davoského fóra Karl Schwab v roce 2008 přirovnal světovou krizi k hromadné havárii, málokdo tušil, o jak tvrdý náraz půjde. V Čechách jsme zpočátku přirovnávali krizi k chřipce a spoléhali na to, že se nás vůbec nedotkne, nebo jen okrajově. Realita ovšem byla zcela jiná. Během natáčení autoři dokumentu vyzpovídali desítky známých osobností – historiků, ekonomů, politiků, politologů, sociologů, filozofů, spisovatelů a umělců. Shromáždili množství unikátních názorů dokládajících, jak i v Čechách krize změnila naše dosavadní myšlení. Mnohé z těchto názorů mířily ke kořenům současného stavu, který namísto, aby se zlepšoval, se dále zhoršuje. Tak třeba politolog Petr Robejšek jako hlavní důvody krize uvádí: „Podporovali jsme možnost se zadlužovat a to byla veliká chyba. Tomuto světu chybí sebereflexe a vinu na tom nesou současné elity.“ Arcibiskup Dominik Duka spatřuje příčinu dnešních potíží v tom, že „společnost se přestává starat o svou budoucnost.“ V dokumentu zazní i úvahy Václava Havla, Arnošta Lustiga, Jaquese Rupnika, Václava Bělohradského a mnoha dalších.

„Globalizace je jako dálnice. Někteří na ní začali jezdit rychleji než 200 kilometrů za hodinu a pak si i ti pomalejší řekli, že nebudou za blbce a také přidali plyn. Výsledkem je hromadná havárie.“

Karl Schwab, zakladatel Davoského fóra

„Je to situace jako na zasedání náboženské obce, jejímž členům právě někdo oznámil, že Bůh neexistuje.“

George Soros, světový finančník a miliardář

„Nemáme ani tušení, jaké jsou zákony pravděpodobnosti pro události v budoucnu.“

Jean-Claude Trichet, prezident Evropské centrální banky

Když už jsme v tom citování, tak ještě jeden titulek navíc. Berme jej jako typicky český bonmot.

„Ta krize není naše. My jsme si ji nezpůsobili.“

Vladimír Dlouhý, bývalý ministr průmyslu a obchodu

» Tomáš Sedláček, Miroslav Kalousek, Miroslav Zámečník, Jan Švejnar

Režisér Pavel Doležal si přizval ke spolupráci na scénáři Milana Vodičku, redaktora MF Dnes. Ve své knize Den, kdy došly prachy Vodička podává velmi plastický obraz toho, jak „Velká krize“ ve 30. letech minulého století změnila životy lidí. Místy je to velmi barvité čtení, když autor popisuje, jak se v Americe otevíraly chudobince pro milionáře, bouraly domy, aby se ušetřilo na dani z nemovitosti a střílela zvířata v zoologických zahradách, protože je nebylo čím nakrmit.

Svět se od té doby přeci jen hodně změnil, ale to, co se odehrává v rovině psychiky, je si až příliš podobné a může o současné krizi mnohé vypovědět. Svět a život se nám díky krizi mění pod rukama. Víme o tom? Tušíme, co bude dál? Když změny přicházejí postupně, ani si je pořádně neuvědomíme. Teprve s delším odstupem zaregistrujeme, že je něco jinak. Teprve když je to jinak, praští nás to do hlavy…

Režisérovi Pavlu Doležalovi, který je i autorem námětu a scénáře, se podařilo natočit výjimečný snímek pojednávající o našem životě a naší době, který je nejen strhující výpovědí, ale bude mít jednou cennou dokumentární hodnotu. Do jeho podtitulu vložil slovo Poločas. Naznačuje tak, že krize nekončí. A tak můžeme očekávat, že autoři budou v mapování krize pokračovat…