Úvod » Ve stopách doby » 1992

Skandálem skončila Velká pardubická – ekologičtí aktivisté vtrhli na dráhu

(1992)

Na počátku devadesátých let se československá společnost opájela všemi druhy dříve zakázaného ovoce. Jako houby po dešti zde rostly nevěstince i kanceláře astrologů a věštkyň, rojili se tu zastánci různých alternativních životních směrů, tvůrci sekt a ze západu se sem šířila různá protestní hnutí. Aktivizovali se i militantní ochránci přírody, kteří se nijak nevyhýbali ani ostrým konfliktům s policií. Mimo jiné se radikální stoupenci ekologie soustředili i na Velkou pardubickou steeplechase a zejména na její nejobtížnější překážku – Taxisův příkop. Na ní nacházeli koně smrt prakticky pravidelně. Demonstrace odpůrců pardubického dostihu označovaného za nejobtížnější závod na světě se konaly již v roce 1991 a v následujícím roce se přes různá opatření ze strany pořadatelů opakovaly. Při 102. ročníku v roce 1992 se s napětím očekávalo, zda své neuvěřitelné páté vítězství získá čtrnáctiletý Železník v sedle s Josefem Váňou, nebo zda uspěje třeba některý ze zahraničních účastníků jako další favorit Hartiche z Anglie. Demonstranti ale dokázali zasáhnout do samotného průběhu dostihu, když vtrhli na závodiště a vyvolali chaos mezi koňmi již před nájezdem na malý vodní příkop. Favorit Železník se tak dostal hned na samém počátku dostihu do nevýhodné pozice, ale jeho jezdec věřil, že nic není ještě ztraceno. Pak ale přišel osudový Taxis, k němuž se Železník blížil jako jeden z posledních. Dostal se do kolize s dříve skákajícími Hartichem a Rhodé a svého jezdce shodil. Železník se sice nezranil, ale v závodě již nepokračoval. Ve zmateném dostihu nakonec získal vítězství slovenský Quirinus v sedle s Jaroslavem Brečkou a do cíle se dostala pouze pětice koní. Situaci nesl těžce především Josef Váňa, kterému demonstranti znemožnili naplnění jednoho z jeho životních snů. Rozezleni byli i někteří naši seriáloví hrdinové, kteří Železníkovi fandili. Ale najdeme mezi našimi postavami i takové, které naopak sympatizovaly s demonstrujícími. Militantním ekologům se jejich záměr více méně vydařil – Velká pardubická steeplechase se ocitla i kvůli nepodařenému ročníku v roce 1992 ve velkých potížích a velmi vážně se hovořilo o ukončení dávné tradice. Její nejkomplikovanější chvíle však měly přijít v následujícím roce, kdy se z dostihu stáhl dosavadní hlavní titulární sponzor závodu – francouzský výrobce koňaků Martell a do cíle Velké pardubické doběhl jeden jediný kůň Rigoletto. I z této krize se však nakonec Velká pardubická dostala, i díky rozumně provedené modernizaci kurzu a tolik potřebné úpravě zejména Taxisova příkopu, který tak přestal být oním pověstným strašákem a masovým hrobem dostihových koní. Zpravodajství ČTV, ZČ-1992-10-11; ČST