Úvod » Postavy seriálu

Veronika Francová, roz. Malá (Alžběta Stanková)

Nejlepší Evina kamarádka Veronika si všechno snaží usnadnit, což jí ve výsledku často komplikuje život. Většinou vybírá a taktizuje tak dlouho, až přebere. Vdá se za Jardu France, má s ním dceru Lucku, ale manželství není ideální a nakonec skončí rozvodem. V restituci získá Veronika zpět nemovitosti, které patřily dědečkovi a peníze, které tak získá, se rozhodne investovat do Evina butiku. Podnikají společně s Evou. Podaří se jim vybudovat prosperující podnik? A najde si Veronika konečně perspektivního životního partnera?

Veronika

Datum narození: 1945
Stav: vdaná, jméno manžela: Jaroslav Franc
Děti: jedna dcera, Lucie Francová
Vzdělání:vysokoškolské
Zaměstnání: Potravinoprojekt
Bydliště: Praha
Koníčky: ráda chodím na výlety do přírody, dříve do kina a na koncerty kapely Tondy, když jsme spolu ještě chodili; taky mám ráda tanec, hlavně rokenrol
Největší přednost: s ničím si zbytečně nelámu hlavu
Největší neřest: módní oblečení
Největší slabina: u ničeho dlouho nevydržím
Nejoblíbenější osobnost: Waldemar Matuška

Rozhovor: „Nelpím na minulosti“

Jaká byla vaše cesta k roli Veroniky?

Absolvovala jsem konkurz a dobře to dopadlo. Text se svou rolí jsem dostala dopředu. To je vždycky výhoda. Když vás nutí improvizovat, není to dvakrát příjemné. Většinou když má člověk pocit, že se mu výkon nepovedl, tak tu roli dostane. Jsou to takové zvláštní paradoxy, kterým já moc nerozumím. Čím jsem starší, tím konkurzy snáším hůře. Někdy mám pocit, že je moje tréma nekonstruktivní. Zkrátka mě nemotivuje k tomu, aby mozek začal pracovat.

Co vás přimělo jít na konkurz k seriálu Vyprávěj?

Mam svého manažera, se kterým všechny své nabídky pečlivě konzultuji. K téhle roli jsem dostala dopředu synopsi. Věděla jsem, o jakou postavu se jedná a kam by se měla vyvíjet.

Pohybujete se mezi Prahou a Bratislavou. Máte teď více práce tady nebo na Slovensku?

Rozhodně tady. Žiji v Praze. Když dostanu nabídku ze Slovenska, jedu tam jen za prací, navštívím rodinu a zase se vracím zpátky.

Kdo vám vyprávěl historii vaší rodiny?

Nikdo. Moje matka měla šest sourozenců, dva její bratři ale emigrovali a nenacházejí se na Slovensku. Mám velkou rodinu a mám ji velice ráda, ale rodinné historky se u nás nikdy moc nepěstovaly.

Čím je vám Veronika sympatická?

Je to holka, která moc dobře ví, co v životě chce, ale v určitých chvílích udělá špatné rozhodnutí. To mi připadá lidské. Je sympatická, hodná, ale na druhou stranu se chce mít dobře. Mnohokrát udělá to, co je pro ni nejlepší, i když toho posléze lituje.

Kdybyste se mohla v časové ose seriálu podívat na jeden den do minulosti, kam by to bylo?

Neohlížím se pořád dozadu a ani příliš nelpím na minulosti. Raději se dívám dopředu. Trochu jste mě zaskočil. Možná bych se ráda potkala s lidmi, kteří už tady nejsou. Asi bych taky ráda potkala některé velké světové hvězdy, abych viděla, jak ve své době tvořily.

Máte vystudovanou ekonomickou školu. Co vám dala do života?

Naučí člověka minimálně výdrži a trpělivosti. Je to hodně o sezění na zadku, učení se a disciplíně. Tohle mi vysoká škola rozhodně dala. Nestudovala jsem ji pět, ale osm let. Vím, o čem mluvím (smích).

Co vám dala práce realitní makléřky?

Dnes mě zastupuje manažer, takže spoustu starostí nemusím řešit. Myslím si, že jsem se díky téhle práci naučila obchodnímu jednání a lepší komunikaci s lidmi v rámci obchodu.

Jak se lišil bohémský život herečky od života realitní makléřky?

Nikdy jsem nebyla vyloženě bohém. Přes den se zkoušelo, večer se hrálo. Člověk si občas potřeboval vyčistit hlavu. Mrhala jsem tenkrát časem. Když jsem začala pracovat jako realitní makléřka, byl můj žaludek naprosto spokojený. Měla jsem pravidelně teplé obědy. Režim ranního vstávání není taky vůbec na škodu. Ať si ho herci vyzkoušejí (smích).

Jak jste se cítila v seriálové módě?

Jsem spokojená v současnosti. Myslím, že tehdejší móda byla velmi ženská. Líbila se mi i barevně. Jen materiály nebyly nic moc.

Kdy jste se při natáčení nejvíce zasmála?

Velmi zábavné bylo třeba cvičení v plynových maskách. Měli jsme na sobě dobové tepláky, plynové masky, na rukou igelitové pytlíky a běhali po Kunratickém lese jak partička bláznů. Nechci dopředu nic prozrazovat, ale Andrea Kerestešová má v tomhle díle snad svou nejvtipnější scénu.

Co považujete za svůj největší úspěch?

To že dělám to, co mě baví a dá se tím slušně uživit. Myslím si, že je to velké štěstí. Když někdo přijde a jen tak mě pochválí, považuji to taky za velký úspěch. Všichni herci jsou do jisté míry ješitní a potřebují zpětnou vazbu.

Jak se vyrovnáváte s kritikou?

Záleží na tom, od koho přichází. Jestliže to je konstruktivní kritika od někoho, koho si profesně vážím, tak ji chci slyšet. Jsem ráda, když mi někdo vytkne chyby.

Na tenhle rozhovor jste přijela autem. Jak se vám jezdí po Praze?

Je to tragédie. Jsem strašně líná. Rychle jsem si na auto zvykla a už z něj svůj zadek nedokážu odlepit (smích).

Jaká jste řidička?

Myslím si, že jsem slušná řidička. Umím předvídat a jsem za volantem pozorná. Netvrdím to jenom já, ale tvrdí to i chlapi.

Hrajete také na divadelních prknech?

V Kalichu hraji v muzikálu Touha. Ve Státní opeře hraji v lyrikálu Kudykam. Toužím ale také po nějaké pěkné činohře.

V kolika letech jste poprvé čichla k tomuhle řemeslu?

Od pěti let jsem chodila na gymnastiku, pak několik let do baletního studia. Žila jsem v té době hodně tancem. V deseti letech si mě v hudební škole vybrali do televize jako partnerku k Julkovi Satinskému. Točili jsme tenkrát takový dětský dokumentární pořad o muzice a hudebních nástrojích. Byl to pro mě tehdy velký zážitek. V deseti letech jsem před diváky například dirigovala asi tři minuty symfonický orchestr. Julo Satinský byl úžasný. Od té doby mi každý rok posílal PF, kde měl vyfocenou celou rodinu.

Setkala jste se s ním později, když už jste hrála?

Jednou. Bylo to někdy v osmnácti, když už jsem byla v Radošínském naivním divadle. V jednom našem komponovaném programu účinkovala i dvojice Lasica - Satinský. Bavili jsme se jen chvilku, ale pamatuji si, že mi složil ohromnou poklonu.

Věříte na náhodu, nebo jste fatalistka?

Myslím, že je dobré být ve správnou chvíli na dobrém místě. Chce to hodně štěstí i pracovitosti. Jestli je to náhoda, nebo osud, to nevím.

Narodila jste se ve znamení Berana. Jste tvrdohlavá?

Už to není tak strašné. S věkem intenzita tvrdohlavosti klesá.

Který z českých seriálů jste měla ráda jako malá holka?

Strašně se mi líbil Cirkus Humberto.

Tušíte, jak budete trávit letošního Silvestra?

Zatím netuším, ale určitě se svým přítelem. Hrozně bych chtěla vypadnout někam z města na hory nebo odletět někam do tepla. Minulý rok jsem hrála divadlo. To bylo taky docela příjemné. Letos mi to nehrozí.

Na který Silvestr ráda vzpomínáte?

Byla jsem jednou s mámou na horách a dodnes na to ráda vzpomínám. Bylo to tam kouzelný. Přes den jsme lyžovaly a večer jsme byly příjemně unavené. Už jsme si jen přiťukly, koukly se na ohňostroj a šly si lehnout. Nemám příliš v oblibě organizované slavení. Postrádá pro mě spontánnost.

Rozhovor zpracoval: Jiří Nedvídek