Úvod » Postavy seriálu

Martina Povolná (Olga Lounová)

Nikdo jí neřekne jinak než Martinka, je svobodná, má ráda študovaný lidi, protože sama kdysi taky chtěla studovat. Sekretářka Jardy France, která řadu věcí nechápe, ale vždy má hezky nalakované nehty. Poté, co se Jarda rozvede s Veronikou, se za něj vdá a porodí mu dvě děti. Jarda ale na rodinu při svém podnikání nemá čas. Martinka je doma na všechno sama a není v jejich vztahu spokojená. Zůstane s Jardou, aby zachránila rodinu, nebo se rozhodne svůj život změnit?

Čtyři otázky pro Olgu Lounovou

Jak si vysvětlujete úspěch seriálu Vyprávěj?

Vyprávěj má duši, které může každý rozumět. Fantasticky napsaný scénář, lidský přístup režie, krásné herecké výkony, velmi rozmanité herecké obsazení, trocha nadsázky, špetka humoru, opravdové příběhy ze života, skutečné dobové záběry. To všechno jsou přísady, které dokáží vytvořit ze seriálu opravdovou pochoutku i pro televizního labužníka.

Vzpomínáte ráda?

Ohlížím se vlastně docela často. Někdy je to možná chyba, protože některé vzpomínky můžou i bolet. Chtěla bych se naučit víc vnímat a prožívat přítomnost, protože v přítomnosti je opravdová krása. Ráda ale vzpomínám na dětství. Sice jsem ho částečně prožila v době komunismu, ale jako dítě jsem to příliš nevnímala. Některé věci z minulosti, které jsem tehdy nechápala, mi došly teprve díky seriálu Vyprávěj.

Co čeká Martinku v nových dílech?

Částečně opustí prostředí kanceláře. Kromě pracovních povinností Martínka představí svoje rodiče. V jednom díle si dokonce zahraje na snoubenku Karla Dvořáka a vznikne z toho několik velmi humorných scének. Myslím si, že rozhodně překvapí.

Co vás při natáčení novách dílů bavilo nejvíc?

S úsměvem vzpomínám například na natáčení večeře v Parkhotelu s rodiči Martinky a Karlem, fingovaným snoubencem. Na začátku natáčení jsme měli všichni hrozný hlad, ale po třech a půl hodinách a deseti talířích s večeří, jsme jídlo všichni přímo proklínali. Do toho se právě hrálo mistrovství světa ve fotbale a občas nám natáčení rušilo hlasité fandění turistů, kteří bydleli v hotelu. Nakonec jsme scénu úspěšně natočili.

Rozhovor: „Do vztahu s ženatým mužem bych nikdy nešla.“

O roli sekretářky Martinky se na konkurzu ucházely Agáta Hanychová, Eva Aichmajerová nebo Zuzana Belohorcová. Jak si reagovala, když jsi se dozvěděla, že roli budeš hrát ty?

Měla jsem pochopitelně obrovskou radost. Zpětně jsem se doslechla, že jsem měla pro postavu potřebný nadhled a nebrala se příliš vážně, což pan režisér hledal. Roli možná sehrála i moje výška. Ondra Veselý, který hraje mého šéfa, je totiž hodně vysoký.

K roli jsi se dostala před casting. Jak často je navštěvuješ?

Maximálně dvakrát do měsíce, ale spíš méně často. Jsou období, kdy je konkurzů na seriály a filmy hodně, jindy třeba není vůbec nic. Musím říct, že mě konkurzy trochu baví. Je docela napínavé, zda proběhne ta správná chemie mezi hercem a režisérem. Asi bych je zařadila mezi adrenalinové sporty. Casting na Vyprávěj byl specifický v tom, že se celý natáčel na kameru a pan režisér si nás vybíral ze záznamu.

Čím je ti Martinka sympatická?

Je alespoň částečně pozitivní, hodná, má nadhled a snaží se vyjít lidem vstříc. Myslím, že v tomhle trošku čerpám ze sebe. Jinak jsem ovšem také milenkou ženatého muže a to je hodně proti mé přirozenosti.

Balil tě někdy ženatý muž?

Párkrát. Chlapi to zkoušejí, ať jsou ženatí nebo ne. Já bych do takového vztahu nikdy nešla už proto, že věřím, že to co člověk dělá ostatním, se mu vždy vrátí. Nechtěla bych mít s mužem malé dítě a zjistit, že mi randí s jinou.

Právě téma nevěry se táhne seriálem Vyprávěj jako bílá nit. Jaký máš vztah k nevěře?

Nevěru neuznávám. Asi i proto, že jsem si jí prošla a věřte mi, že ta jizva na srdci ještě občas zabolí. Dlouho jsem si nechtěla přiznat určité varovné signály, takže jsem ji vlastně docela dlouho tolerovala. Jednoho dne jsem musela říct dost, chápu, že se v dnešní době na věrnost a jiné morální zásady nehraje, ale já je hodlám ctít dál, doba nedoba.

Jak si se cítila v seriálových účesem modelech?

Výborně. Líbily se mi dobové šaty i účesy. Chvílemi jsem si připadala jako Brigitte Bardotová (smích). Prostě sexy vyzrálá žena na úrovni.

Kdyby ses mohla po časové ose seriálu vrátit zpátky, kam by to bylo?

Chtěla bych vidět Beatles ve své největší slávě a potkat se s nimi při práci ve studiu. Jinak by mě lákala doba před šedesátým osmým rokem. Umělecké prostředí bylo nabité tvůrčí energií a všichni věřili v růžovou budoucnost.

Kdo ti vyprávěl historii tvé rodiny?

Zážitky z dětství a z války mi hodně vyprávěla prababička, která už bohužel nežije. Padesáté léta zase hodně zůstaly v mé babičce a dědovi. Moje rodina je celkem rozvětvená. Pochází z malého lázeňského městečka Kundratice, které jsou bývalé Sudety. Děda kdysi našel v komíně svého domku takový malý poklad, po odsunutých Němcích. Dodnes ho má schovaný. Jsem ráda, že ho nikdy neprodal, v úctě k době a lidem, kteří museli odejít ze svého domova.

Jak často se vracíš za svou rodinou?

Musím se přiznat, že jednou za měsíc, ale o prázdninách častěji. Oni ale často jezdí za mnou do Prahy.

Jak jsou pro tebe důležité tvoje kořeny?

Jako rodina jsme si hodně blízko a snažíme se scházet a vídat alespoň o svátcích a rodinných příležitostech. Kořeny jsou pro mě důležité, ale úplně do hloubky je až tak moc neznám. V nejbližší době se to ale chystám prozkoumat. Mám kamaráda historika, se kterým se chci pustit do našeho rodokmenu.

Vzpomínáš ráda?

Ohlížím se vlastně docela často. Někdy je to možná chyba, protože některé vzpomínky můžou i bolet. Chtěla bych se naučit víc vnímat a prožívat přítomnost, protože v přítomnosti je opravdová krása. Ráda ale vzpomínám na dětství. Sice jsem ho částečně prožila v době komunismu, ale jako dítě jsem to příliš nevnímala. Některé věci z minulosti, které jsem tehdy nechápala, mi došly teprve díky seriálu Vyprávěj.

Vybavila se ti při natáčení nějaká konkrétní vzpomínka na dětství?

Jasně. Třeba jsem si vzpomněla, že jsem jako malá holka zpívávala na oslavách MDŽ. Když jsme natáčeli scény v samoobsluze, vybavily se mi zase některé výrobky a vůně té doby. Třeba originální Kofola nebo žlutomodrý obal Milánské směsi.

Je výhodou pro zpěvačku soužití s muzikantem?

To netuším, možná částečně. Nevím, čím to je, ale nějak mě baví ty rozhárané muzikantské duše. Výhodou asi určitě je to, když máte se svým partnerem společný koníček.

Neřeší se potom pořád práce?

To asi ano, ale práci bych se svým partnerem řešila i v případě, že by byl bankovním úředníkem. Muziku neberu jako práci, ale hlavně jako zábavu.

Skládáš písničky, píšeš verše, maluješ. Kde hledáš inspiraci?

Sednu a jedu. Tvůrčí proces je u mě vždycky velmi spontánní záležitost. Buď se nudím a nebo mám naopak přetlak. Většinou mám v sobě nějaký čerstvý prožitek nebo smutek.

Co tě v nejbližší době čeká?

Právě jsme dotočili videoklip k písni Bonnie a Clyde, takže vlastně premiérové odvysílání tohoto singlu, vydání první desky, koncerty, natáčení další série Vyprávěj a v neposlední řadě jedna krásná spolupráce s internetovou televizí. Podrobnější informace jsou na mém webu www.olgalounova.cz nebo na Facebooku.

Prozradíš, jaký byl tvůj nejsilnější okamžik z natáčení?

Setkání s panem Tomášem Töpferem. Ptala jsem se ho, jaký je rozdíl mezi námi mladými a mezi ostřílenými hereckými bardy, jako je on. Odpověděl velmi vtipně a pohotově: „My sice umíme řemeslo, ale zase se na nás nedá koukat.“

V seriálu Ošklivka Katka jsi hrála zápornou postavu, která komplikuje život hlavní hrdince. Ztotožňovali si tě s ní obyčejní lidé?

Sem tam na mě paní prodavačky koukaly skrz prsty. No a pár negativních dopisů mi taky přišlo. Jinak jsem se ale divila, kolik lidí mi naopak jako herečce fandilo. Nejvíc toho zneužili asi novináři, kteří si ke mně díky charakteru posavy občas dovolovali víc, než je zdrávo.

Máš nějakou vysněnou roli?

Chtěla bych si zahrát Satine z Mouline Rouge. Třeba se mi to jednou splní. A ta princezna, třeba trochu nafoukaná, by mi splnila ten malý dětský sen.

Co tě baví ve volném čase?

Strašně mě chytla jízda na koni. Pohlednice tohohle ušlechtilého zvířete jsem sbírala už jako malá holka, a proto jsem nadšeně kývla na nabídku fotografky Mii Mirelli na focení na koni. Trenér a majitel Honza Vepřek ve mně našel určitý talent a nabídl mi pár hodin zadarmo. Takže teď jezdím pravidelně v Pozdeni na dvanáctiletém valachovi. Jmenuje se Rocky a je úžasný. Člověk si občas vysní nějaké věci a ony pak skutečně přijdou. Tohle je přesně tenhle případ.

Věříš na náhodu, nebo na osud?

Věřím na objednávky. Musíš vyslat přání a to se ti splní. Myslím, že člověk si může v tom dobrém i špatném do velké míry svou životní cestu ovlivnit sám. Takže já objednávám.

Sedíme v kubánské restauraci La Bodeguita v samém centru Prahy. Proč právě tady?

Chodím sem ráda. Je tady pozorná obsluha, skvělá kuchyně i koktejly. Večer tu fantasticky hraje živá kapela, se kterou si můžete bez rozpaků zatančit latinu. Ta neopakovatelná atmosféra, která zde vládne, mě inspirovala. Ráda bych se totiž v nejbližší době vyjela podívat na Kubu. Slyšela jsem už od několika přátel, že to stojí za to.

Co tě dokáže spolehlivě naštvat?

Nespravedlnost a podrazy. Když se někdo chová s plným vědomím nefér a pak se to snaží vzít zpátky. No a taky občas narazíš na starší kolegyni, která ráda komplikuje život těm mladším.

Dala sis do nového roku nějaké předsevzetí?

Předsevzetí si dávám zásadně s předstihem. Teď zrovna chodím pravidelně na angličtinu, hodiny piána a na zpěv. Chci být v muzice a ve všem co s ní souvisí více samostatná.

Rozhovor zpracoval: Jiří Nedvídek