Úvod » Postavy seriálu

Karel Dvořák (Roman Vojtek)

Rovný chlap, který časem pochopil, že zásady jsou od toho, aby se občas porušovaly, a že i slušní lidé někdy páchají voloviny.

Karel

Datum narození: 21. 10. 1944
Stav: ženatý, jméno manželky: Eva Dvořáková
Děti: jeden syn, Honzík Dvořák
Vzdělání: stavební fakulta na pražské technice
Zaměstnání: stavební inženýr, projektant v Metroprojektu
Bydliště: Praha, Konšelská 5
Koníčky: hudba, hra na kytaru, fandění hokejistům Tesly Pardubice
Největší přednost: jsem zásadový a dokážu si stát za svými principy
Největší neřest: lenost... a maminčina bábovka 
Největší slabina: jsem zásadový a dokážu si stát za svými principy
Nejoblíbenější osobnost: Marta Kubišová

Rozhovor s Romanem Vojtkem

Na konci druhé řady seriálu Vyprávěj vrcholí krize v rodině Karla Dvořáka. Můžete alespoň naznačit, kudy se budou osudy jejích členů v nových dílech ubírat?

Jak říká klasik: my nesmíme ani naznačovat! Ale že jste to vy… Jak už to tak v životě bývá, i na Karla a Evu přišla manželská krize. Přece jenom jsme spolu už hezkých pár let. A každý z nás ji řeší trochu po svém. Mně cestu zkřížila krásná Kamila, což už diváci vědí. No a Evu čeká taky možná románek s jiným mužem. S kterým ale neprozradím, musíte se dívat. Ale myslím, že všechno dobře dopadne a že se třeba i jako rodina trochu rozrosteme (úsměv).

Na diváky tentokrát čekají osmdesátá léta. Jak na tuto dobu vzpomínáte vy osobně?

Já je miluji! V těchto letech jsem byl vzpurný puberťák a zažíval všechna svá poprvé. Lásky, mejdany, kocoviny, diskotéky, čundry… Jen mě mrzí, že Karel Dvořák je už mužem ve středních letech, takže si neužiji tu nádherně příšernou módu!

Co vám dalo během natáčení nejvíc zabrat?

Spousta lidí si myslí, že to u natáčení seriálu vypadá tak, že až se všichni vzbudíme, sejdeme se ve studiu a něco si natočíme. Maximálně ale tak pět hodin denně. Skutečnost je ale trochu jiná. Většinou máme nástup kolem sedmé, což znamená vstávat tak v šest. Pak dvanáct hodin natáčíme, takže domů se dostanete někdy v osm. Rychle něco pojíst a pak už šupky učit se texty na další den. Samozřejmě to takto není pořád, ale občas se takovýchto dnů sejde víc za sebou, a to je pak paráda.

S Karlem Dvořákem jste strávil už víc než rok života? Jak vás tato role ovlivnila?

Tak to přidejte, ono to totiž hrozně letí. Natáčíme už tři roky! Je to poměrně dlouhá doba, ale Karla si s sebou po natáčení domů neberu. Takže si nemyslím, že by mě nějak ovlivnil. Je to přece jen role. Ale největší radost mám z toho, že jsem potkal spoustu zajímavých lidí, z nichž se někteří stali mými kamarády, se kterými po natáčení někdy zajdeme na skleničku (úsměv).

Překvapila vás výhra seriálu v anketě Týtý?

Na slavnostním večeru jsem seděl vedle jednoho z producentů. Ten mě v okamžiku, kdy se kategorie seriálů vyhlašovala, nabádal, abych držel palce. Tak jsem si řekl, že mu udělám radost a držel jsem je. Výsledek mě absolutně překvapil. Na vítěze jsem tipoval úplně jiné seriály. Ty, které se střídavě umísťovaly na prvních místech v předešlých letech. Z ceny mám radost a těší mě i pozitivní reakce lidí, které se ke mně dostávají.

Jaký je váš nejsilnější okamžik z natáčení nové série?

Čtyři dny jsme natáčeli v Německu. Ti, kteří tam v dobách dávno minulých jezdili, dobře vědí, že to moře není zrovna dvakrát teplé. Oba jsme se Andreou museli koupat a tvářit se, jak si to užíváme a máme se bezvadně. Podotýkám, že voda v moři měla dvanáct stupňů. Bezvadně nám v tu chvíli rozhodně nebylo.

Změnili se nějak Dvořákovi v nové sérii?

Už nejsme ti puberťáci jako na začátku. Jsme myslím dospělejší a reálnější. Taky syna máme většího. Nerad bych prozrazoval, ale bude to tak, jak už to tak v životě a v manželstvích chodí. Karlovi se připlete do života nějaká ženská, Evě zase nějaký muž. A jak to dopadne? Nechte se překvapit.

Jaké bylo natáčení na pomyslné nuda pláži?

Párkrát v životě jsem ji navštívil, ale nějak zvlášť ji nevyhledávám. Je to absolutně zvláštní pocit, pozorovat dvacet nahých lidí, kteří čekají, až se ozve výkřik akce (smích).

Jaká byla vaše cesta k roli Karla Dvořáka?

Jak to obvykle bývá, zavolali mi tvůrci, jestli se nechci účastnit castingu. Naučil jsem se texty, zkoušky absolvoval a na konci mi byla jako obvykle řečena otřepaná věta: „My se vám ozveme“. Tentokrát se ale k mému vlastnímu údivu skutečně ozvali. Absolvoval jsem další dvě castingová kola, kde se zkoušelo, jak k sobě budou představitelé jednotlivých rolí sedět. V televizi jsem jako herec nikdy před tím neměl štěstí na hlavní role. Takže když mi oznámili, že si mě opravdu vybrali, byl jsem šťastný jako blecha. Definitivně jsem tomu uvěřil ale až první natáčecí den.

Nikdy jste tak velkou roli nehrál. Měl jste na začátku nějaké pochybnosti?

Jen na začátku. První měsíc jsme s mou televizní manželkou Andreou Kerestešovou točili v podstatě do zdi bez jediné zpětné reflexe. Oba jsme z toho byli docela nervózní, a tak jsme si vydobyli možnost jít se na sebe do střižny podívat. Seriál jako takový se nám líbil herecky i vizuálně, takže se nám ulevilo.

Jaké máte pocity, když se vidíte v televizi?

Nějak zvlášť to neprožívám. Když je čas, kouknu se na televizi nebo si nechám pořad nahrát. Sleduji se ale hlavně z pracovní stránky, abych věděl co vylepšit. Myslím, že to takhle má většina z nás. Nejsme samožerové, kteří se po večerech na sebe se zalíbením koukají.

V novinách se psalo, že Karel Dvořák je vaše životní role. Vnímáte to taky tak?

Jsem rád, že mám příjemnou práci a zůstanu určitou dobu v povědomí diváků. Jestli je tahle role má životní? To se myslím ukáže až časem.

Jak tenhle seriál ovlivňuje váš pracovní a osobní život?

Po psychické stránce mě moje postava zatím nepoznamenala. Spíše se mi zásadně proměnil můj pracovní harmonogram. Začal jsem více natáčet a nehraji tolik v divadle.

Co máte s postavou Karla Dvořáka společného?

V jisté části seriálového vyprávění máme stejný věk a pak stejně jako on miluji svou životní partnerku. Karel je čestný a zásadový muž. Doba, ve které žije, nahrává patolízalům a úplatkářům. On má své zásady a snaží se těmhle metodám vyhýbat. Postupem času Karla stejně jako většinu ostatních život naučí dělat kompromisy kvůli rodině. Má v podstatě samé kladné charakterové vlastnosti. Netroufám si tvrdit, že je mám také, ale bylo by to hezké (smích).

Není občas nuda hrát takového klaďase?

Karel není kladný prvoplánově a pohádkově. Natočil jsem několik pohádek, kde jsem hrál zamilované kladné joudy a tam se nedalo nic dělat. Tahle figura je uvěřitelná. V téhle postavě je za co bojovat a tím pádem je i co hrát.

Umíte tancovat a zpívat. Ukážete něco z tohoto soudku v seriálu?

O tanci zatím nevím, ale na zpěv určitě dojde. Máme se spolužáky z vysoké školy svoji studentskou hudební kapelu. Takže si nejen zahraji na kytaru, ale taky zazpívám.

V čem se seriál Vyprávěj liší od ostatních současných seriálů?

Točí se důslednějším, pomalejším tempem. Natáčení bych přirovnal spíše k filmu. Netočíme patnáct obrazů denně, ale třeba jen čtyři, což se na konečném výsledku musí jednoznačně kladně projevit. Z toho, co jsem zatím mohl vidět, si myslím, že na české poměry to bude seriál nadprůměrný. Je lidsky pravdivě napsaný, nemá složitě konstruované vztahy a zápletky. Jsou to zážitky, příběhy a zkušenosti, které ve své době prožívali lidé u nás. Specifický je už samotný způsob vyprávění. Děj začíná v době, kdy jsem už starý děda, můj syn se žení a začíná vzpomínat na to, jak se seznámili jeho rodiče. V každém díle hlasem zasahuje do děje a vtipně komentuje dění. Nepamatuji, že by se to v nějakém českém seriálu někdy objevilo.

Co se vám vybaví, když se řekne dětství?

Mám to asi úplně stejné jako všichni ostatní. Rodiče, každotýdenní výlety starou škodovkou za babičkou na chalupu, pionýrské tábory, na které jsem se strašně těšil, a taky škola, která mě dost nebavila.

Vybavily se vám nějaké konkrétní vzpomínky na dětství během natáčení?

Bylo jich mnoho. Ať už v ateliérovém zařízení kolejí nebo bytu. Když jsem viděl staré láhve od vína a dobovou krabičku od cigaret, hned jsem si vzpomněl, jak jsem si šel tohle zakázané zboží poprvé v životě koupit. K úžasu mě přivedl také naprosto realisticky vytvořený dobový obchod s elektrospotřebiči, když se natáčela scéna, kde můj hrdina celou noc před promocí čeká ve frontě na novou automatickou pračku.

Kdyby ses mohl vrátit v čase zpět do minulosti, co by si rád zažil?

Určitě bych se rád podíval třeba do roku 1972. To jsem se narodil. Bylo by zajímavé vidět, jak to tu tenkrát fungovalo. Taky bych se rád podíval třeba do šedesátých let a zažil uvolněnou atmosféru té doby. Docela by mě zajímalo vidět na vlastní oči srpnové události roku 1968, které znám jen zprostředkovaně.

Jak se vám natáčely akční vojenské scény?

Ve skutečnosti jsem na vojně nebyl. Jako Karel Dvořák jsem si vojnu ale docela užíval. Nejvíce mě bavila scéna, kdy s kolegou vybíháme z objektu, který má vzápětí vyletět do povětří. Když jsme ji natáčeli, tak nás trochu obalamutili a neřekli nám to. Možná proto, aby nás nevystrašili. Bylo hezké se toho účastnit a já si připadal aspoň na chvíli trochu jako Belmondo.

Kdy jste se při natáčení nejvíce nasmál?

Směji se vždycky tam, kde nechybí Jakub Prachař a Míra Nosek. Hrají mé spolužáky z vysoké školy, se kterými mám studentskou kapelu. Některé naše společné scény jsme kvůli smíchu nemohli natočit celý den.

Karel Dvořák je vyloženě technický typ. Máte to společné?

Než jsem šel na JAMU, vyučil jsem se v oboru strojírenském. Manuální práce mi jdou poměrně dobře. Umím obsluhovat frézu, soustruh, vrtačku, brusku, umím číst výkresy a vyznal bych se snad i v nějakých strojírenských technologiích. Je to už ale tak dávno, že dnes už bych se tím těžko uživil.

Brzo vás čeká svatba. Jak jste se cítil před tím seriálovým oltářem?

Byl to možná jeden z nejsilnějších zážitků vůbec. Naši hrdinové mají kromě klasické svatby ještě tajný obřad v kostele. Kuriózní bylo to, že nás oddávali ve vysvěceném kostele, farář nebyl herec, ale skutečný farář, opravdu jsme si vyměňovali prstýnky a skládali manželskou přísahu. Když jsme se s Andreou dozvěděli, že to máme absolvovat, trochu jsme se vyděsili. Šli jsme si to nechat vysvětlit farářem, ten nás ujistil, že nebudeme svoji, že by v tom musel být záměr a on že má svědomí čisté. Kdo ví? Možná, že teď po své civilní svatbě budu mít ženy dvě (smích).

Jak si rozumíte se svou seriálovou manželkou Andreou Kerestešovou?

Výborně. Padla mi do oka, hned na prvních zkouškách. Od té doby jsem za ni trošku loboval. Měl jsem pocit, že mezi námi to na place nejlépe funguje. Navzdory tomu, že nemá moc hereckých zkušeností ani herecké školy hraje přirozeně, úsporně a umí obrazovku hezky rozsvítit.

Vlastní děti nemáte. Jak se cítíte v kůži otce?

V seriálu mám jednoho syna. Zatím prošlo mýma rukama celkem pět dětských herců v různých věkových stádiích. Nejdelší dobu mi hraje syna Štěpán Tesáček. Je to úžasný malý kluk. Kdyby byl takový jednou můj vlastní syn, tak budu šťastný.

Kdo vám vyprávěl rodinnou historii?

Na vyprávění byla doma hlavně máma. Ráda vyprávěla příběhy ze svého mládí. Když si na to tak vzpomínám, ani nevím, zda šlo o příběhy pravdivé nebo o pohádky (úsměv).

Jsou pro vás důležité vlastní kořeny?

Je důležité někam patřit, z něčeho vycházet, mít se kam vracet a moci se o někoho opřít. Jsem rád, že si pomalu formuji svůj vlastní domov a rodinu. Poměrně brzy jsem ztratil oba rodiče a sestra žije na druhém konci světa. Rodina a zázemí je pro mě obzvláště důležité.