Úvod » Postavy seriálu

Jaroslav Franc (Ondřej Veselý)

Mladý ctižádostivý muž, který nemůže za svého otce velkého komunistického funkcionáře. Nakonec si na výhody zvykne a postupně se stává jeho dokonalou kopií. Je chytrý a vzdělaný, takže si dokáže rozumně omluvit i tu největší podlost, kterou ostatním udělá. Je zištný, pokrytecký a prospěchářský. Spolu s otcem využijí starých známostí a zbohatnou při privatizaci. Jarda se utápí v luxusu, ale jeho velikášství není bez hranic. Dokáže udržet nabytý majetek i po smrti otce nebo se v jeho případě potvrdí, že "pýcha předchází pád"?

Jaroslav Franc

Rok narození: 1940
Stav: ženatý, jméno manželky: Veronika Francová
Děti: jedna dcera, Lucie Francová
Vzdělání:stavební fakulta na pražské technice, odborný asistent tamtéž, spolužák a vyučující Karla Dvořáka
Zaměstnání: stavební inženýr, Metroprojekt
Bydliště: Praha Vinohrady
Koníčky: moje práce je mým největším koníčkem… dále sport, poezie, recitace poezie
Největší přednost: cílevědomost
Největší neřest: blond ženy
Největší slabina: (dlouze se zamyslí a pokrčí rameny) snad přílišná skromnost?
Nejoblíbenější osobnost: Jana Brejchová

Rozhovor:

Jak jste se dostal k roli Jardy France?

Vlastně náhodou. Prošel jsem konkurzem, na úplně jinou roli. Mou postavu měl původně hrát Filip Blažek. Vlastně ani nevím proč, ale nakonec jsem ji dostal já. Tvůrci mě viděli v divadelním představení Tlusté prase, kde hraji takového ambiciózního frajírka. Asi jsem se jim líbil.

Z čeho má herec bez praxe před kamerou největší obavy?

Byl jsem hodně nervózní. Bál jsem se stresu i toho, že nebudu stíhat a budu všechny na place zdržovat. To se nakonec snad nestalo. Natáčení je úplně jiná práce, než ta, na kterou jsem byl doposud zvyklý z divadelních prken. Režisér Biser Arichtev je v pohodě a snažil se mě naučit co nejvíc.

Čím vás natáčení seriálu obohacuje?

Nemusím křičet a dávat emoce tolik najevo jako třeba na otáčivém jevišti v Českém Krumlově. Po stránce herecké se před kamerou učím přirozenosti a minimalizmu.

Kdo z vaší rodiny je pro vás největší autoritou?

Určitě táta. Dělá ve stejné branži. Je zpěvákem v opeře v Jihočeském divadle. Radí mi a snaží se mi pomáhat. Nejen v profesi, ale i v životě.

Je vám na Jardovi Francovi něco sympatického?

Netuším, jestli může být tahle postava někomu sympatická. Jarda Franc je velmi ambiciózní člověk, takže já osobně s ním nemám společného vůbec nic. V osobním životě jsem plachý a stydlivý (smích). Jarda Franc ale navzdory všem svým špatným vlastnostem umí milovat. To je snad jediný lidský rozměr téhle postavy.

Kdybyste se mohl vrátit proti proudu času po časové ose seriálu, kam by to bylo?

Historicky by mě zajímal určitě rok 1968. První informace jsem se dozvěděl od mámy, která mi to dětsky vysvětlovala v desíti kolem revoluce a později od staršího bráchy, který tohle dění prožíval jako student. Nikdy před tím se u nás o tomhle otevřeně nemluvilo.

Jsou pro vás důležité vaše kořeny?

Rodina pro mě znamená strašně moc. Na rodokmen si u nás dost potrpíme (smích). Pocházím ze slavného rodu Heroldů. Pradědeček byl spoluzakladatelem Sukova Českého kvarteta a ve své době violoncellista na světové úrovni. Dědeček byl zasloužilý operní zpěvák Jiří Herold.

Jaký je váš nejsilnější zážitek z natáčení?

Hodně mě bavilo natáčení na vodě. Mám odtočených teprve nějakých třicet natáčecích dnů. Nechám se překvapit, co všechno mi ještě seriál Vyprávěj přinese.

Proč by diváci měli sledovat tenhle seriál?

Od ostatních seriálů se liší dobou, kterou mapuje. Myslím, že pro všechny generace je dobré uvědomit si, v jaké době se žilo dříve.

Kdy jste zažil největší adrenalin?

Budete se možná smát, ale hned první natáčecí den. Natáčel jsem lechtivou milostnou scénu a neskutečně jsem se styděl. Časem jsem si na tyhle scény zvykl, protože skoro v každém díle mám jinou ženskou.

Která z vašich divadelních rolí vás nejvíce zasáhla?

Hamlet. Je to zatím nejtěžší a nejzajímavější role, která mě potkala. A co si budeme nalhávat, je to sen každého herce.

Neměl jste ambice prosadit se v televizi dříve?

Měl. Vždycky jsem chtěl točit v televizi, ale nabídky nepřicházely. Když už jsem jednou za čas přijel na casting, tak jsem se většinou ani nepotkal s režisérem. Pak jsem na konkurzy přestal jezdit. Až v případě seriálu Vyprávěj se na mě usmálo štěstí.

Nepůsobíte na své okolí arogantně?

Určitě. Domnívám se, že si to myslí řada lidí. Nejsem totiž moc komunikativní a může to tak působit. Musím se přiznat, že s tím mám docela problém.

Plánujete výhledově opustit oblast?

Ne. Jsem v Českých Budějovicích šťastný. Ale neříkám, že se bráním nabídkám. Hostuji v Ostravě a hostoval jsem i v Brně. Za prací bych šel, ale určitě nechci opustit Budějovice. Myslím že v místním divadle jsem zapustil kořeny už docela hluboko.

Která pražská divadelní scéna je vám sympatická?

Bez debat Dejvické divadlo.

Našel jste si v seriálovém kolektivu nějakou spřízněnou duši?

Neměli jsme zatím čas se skamarádit a poznat blíže. Všichni herci okolo mě napříč generacemi jsou podle mého velcí profesionálové.

Máte nějaké životní motto?

Chovej se tak, jak chceš, aby se k tobě chovali druzí.

Jaký je váš nesplněný sen?

Založení rodiny.

Který český seriál vás ovlivnil, když jste byl malý kluk?

Živě si pamatuji, jak jsme doma s napětím sledovali Nemocnici na kraji města.

Kdy jste se při natáčení nejvíce zasmál?

V rámci mé role tolik prostoru k smíchu zase není. Jednou jsem se odboural, když jsem polil svou hereckou kolegyni.

Jaký máte pocit, když se vidíte na obrazovce?

Strašný. Líbí se mi všechno kromě Ondřeje Veselého. Obávám se, že z tohoto důvodu nebudu moci sledovat ani seriál Vyprávěj. Doufám, že časem získám nadhled, který mi zatím totálně chybí.

Co se vám vybaví, když se řekne dětství?

Pánské jízdy tatíků s dětmi. Pravidelně se jezdívalo na vodu a sjížděla se Vltava. Ženský měli pod pokutou zakázaný přístup a jezdily jen na občasné bezpečnostní kontroly.

Chtěl byste si zkusit život v normalizaci?

Protože ho znám jen z literatury a ze vzpomínek rodinných příslušníků, chtěl bych se na něj s odstupem času podívat. Určitě bych ho ale nechtěl žít.

Jaké jsou výhody oblastního herce s pevným angažmá?

Dostanete se k rolím, na které byste v Praze čekali roky a možná marně. Na druhé straně si zase nemůžete moc vybírat. Vždycky záleží na divadle. V Budějovicích jsou tři scény. Komorní alternativní scéna, klasické kamenné divadlo a otáčivé jeviště. Každá z nich vyžaduje odlišnou techniku herectví a to je zajímavé.

Jak jste se dostal do Českých Budějovic?

Jsem rodilý Ostravák. Když mi byl rok, tak jsme celá rodina odešli za tátou, protože získal angažmá v Českých Budějovicích. Pak se naši rozvedli a já jel zpět do Ostravy, kde jsem vystudoval konzervatoř. Vždycky jsem si říkal, že se vrátím do Budějovic, abych trošku rodinu srovnal a už jsem tam zůstal. Takže teď mám rodiny dvě.

Kde jste doma?

V Budějovicích. Zrovna nedávno jsem o tom přemýšlel. Do Ostravy už bych se nevrátil, ale velmi rád tam pracuji a jezdím. V ostravské komorní scéně Aréna hraji třeba ve Snu noci svatojánské.

Rozhovor zpracoval: Jiří Nedvídek