Jeden z nejvýznamnějších operních intendantů současnosti, propagátor moderního operního divadla (2001). Připravili: E. Hermannová, H. Štangl a R. Tesáček
Vlám s francouzským jménem a syn pekaře viděl jako jedenáctiletý Kouzelnou flétnu. Od té chvíle se jeho život spojil s operou. V rodném Gentu vystudoval práva a zároveň se zajímal o hudbu. A také rád organizoval. Dnes je jedním z neuznávanějších operních divadelních a festivalových intendantů. Zkušenosti získával v divadlech v Paříži, Düsseldorfu a Bruselu. V roce 2000 skončilo jeho desetileté působení v čele salcburského festivalu. Gerard Mortier (1944) se pokusil prolomit povědomí o tradici jako o relikvii a dosud konzervativní dramaturgii, kterou formoval Herbert von Karajan, radikálně změnil. Salzburger Festspiele se stal skutečnou uměleckou dílnou a otevřeným dialogem s posluchači. Ve spolupráci s významnými světovými tvůrci se podařilo překonat inscenační konvence a přesvědčit především mladé lidi, že opera není mrtvá. Na scéně se začala - k nevoli konzervativců - stále častěji objevovat aktuální a palčivá témata současnosti: "I klasické dílo může být moderní a současné, ale musíme je interpretovat tak, aby mu publikum porozumělo. Operou lze sdělit to, co dnes není běžné. Doba racionality v nás dusí city a opera je prostředkem, jak je znovu vzkřísit a dostat na povrch." Za dobu svého působení v Salcburku, mezi jehož smetánkou se necítil nikdy příliš dobře, uvedl Mortier na padesát nových produkcí, poprvé v historii festivalu tu byla nastudována díla Leoše Janáčka, jednoho z jeho nejoblíbenějších skladatelů: "Na rozdíl třeba od staromódního a sentimentálního Pucciniho se zabývá skutečnými problémy, a navíc má obrovskou humanistickou vizi." Rád spolupracuje s mladými zpěváky, z nichž hvězdy teprve dělá: "Dobré publikum hledá na jevišti živé lidi, s nimiž by se mohlo ztotožnit. Proto mě zajímají takoví umělci, kteří dokáží otevřít svou duši a promění se v postavu."
