Praktický kurz televizního koncesionáře. Připravil J. Pálka

Přenos televizních signálů zprostředkovávají elektromagnetické vlny šířící se prostorem od vysílací antény k anténě přijímající. Digitální televizi je určeno III., IV. a V. frekvenční pásmo, tedy 21. až 69. kanál. V těchto pásmech je možné teoreticky vysílat pouze několik celoplošných analogových pořadů, ovšem digitálních pořadů můžeme na těchto frekvencích vysílat přibližně 30 a regionálních vysílání je možné realizovat až několik stovek. I z těchto regionálních vysílání je možné sestavit další celoplošné televizní stanice.

O tom, jak kvalitní elektromagnetické záření prostorem putuje a jak je vlna odolná proti vnějším vlivům, rozhoduje vysílací anténa a výkon vysílače. O vlastnostech vysílacích a přijímacích antén platí ekvivalent. Jak anténa vyzařuje, tak stejná anténa přijímá. Z fyziky víme, že šíření elektromagnetických vln prostorem ovlivňuje vlnová délka resp. frekvence. Pokud jde o přijímací antény, pak jsou na ně kladeny zcela odlišné požadavky než na antény vysílací. Jedná se především o jejich směrovost, širokopásmovost, zisk a v neposlední řadě citlivost či necitlivost k nehomogenitě elektromagnetického pole.

Přijímací anténu je vždy nutné nainstalovat a nastavit tak, aby dodávala signál s co možná nejmenším počtem chyb. Velikost samotného signálu nemusí být v tomto případě podstatná. Vznik chyb při přenosu informací je způsoben interakcemi elektromagnetických vln s různými zdroji rušení apod. Čím je lepší nasměrování antény, tím má větší zisk přijímané energie. Tím je k přijímači, tedy k dekódovacímu zařízení přiveden dokonalejší signál.

Když se elektromagnetická vlna šíří prostorem, potkává se s jinými vlnami, ať už z jiných vysílačů, nebo z chybné činnosti různých elektrických točivých strojů. V analogové televizi se například rušení zapojeného vysavače či špatně uzemněné vrtačky projevovalo stříbrnou čárou různé šířky v obraze. Špatně odrušené elektrické stroje a přístroje vyzařují vlny, které mohou narušovat televizní příjem. Stejný problém může nastat, jestliže v ulici projíždí tramvaj, trolejbus nebo třeba vlak tažený elektrickou lokomotivou.

Nežádoucí odrazy nebo špatně nasměrovaná anténa způsobovaly při analogovém příjmu známé duchy, dvojkontury. Stejně tak nepříjemný vliv může mít počasí a roční období. Stačí, když začne pršet, a v analogové televizi se zhorší obraz, začne například šumět. Nebo barvy získávaly různé jednobarevné závoje. Zkrátka při přenosu analogového signálu dochází vždycky k částečné degradaci obrazu. Aby byla degradace co nejmenší, musí vysílat vysílače velké výkony elektromagnetického záření, které si prorazí cestu k přijímací anténě.

Zcela odlišná je situace u zemského digitálního vysílání. Ze studia se přenáší tok informací, které jsou zakódované do složitých algoritmů. Ty však detailně znají přístroje obou stran: vysílání a příjem. Výsledkem je skutečnost, že nedochází k degradaci obrazu. Výsledný obraz je stejně kvalitní jako ve studiu. Drobné chyby vzniklé při přenosu dat mikroprocesory dopočítají.

Digitální signál je tedy odolnější vůči degradaci než signál analogový. Ale ani digitál nemá odolnost nekonečnou. Dojde-li během transportu k narušení většího objemu dat a tuto závadu už není schopen opravit systém dvouúrovňové protichybové ochrany, výsledný obraz se začne rozpadat, kostičkuje se a nakonec může zmizet úplně a je tma.

Mezistav zhoršeného, avšak stále ještě sledovatelného obrazu, který je obvyklý v analogové televizi, v televizi digitální prakticky neexistuje. Příjem digitální televize se tedy jeví jako dvoustavový: buď je kvalitní, nebo není žádný. Buď máme kvalitní obraz, nebo nemáme obraz žádný. Tento stav umožňuje, aby digitálních vysílačů bylo na našem území méně a vysílaly menší výkony elektromagnetických vln. Díky použitému druhu modulace je celý přenos digitálního signálu více odolný proti odrazům, což byl pro analog velký problém způsobující duchy.

Více se dozvíte při sledování pořadu, ať už z vysílání ČT, nebo z internetového vysílání.

Stopáž5 minut
Rok výroby 2009
 ST