O pořadu
Když se řekne holokaust a dokument, většině lidí se vybaví vytetovaná čísla na rukou, záběry dětí v pruhovaných vězeňských uniformách v Osvětimi a Hitlerovy proslovy. Nic z toho čtyřdílný cyklus Zapomenuté transporty neukazuje. Filmy zkoumají rozdílné „modely přežití“ v extrémních podmínkách z pohledu mužů, žen, rodin nebo jednotlivců deportovaných do táborů a ghett v Lotyšsku, Bělorusku, Estonsku a Polsku.
Boj o holý život, lásky, útěky nebo „normální život“ v ghettu popisují svědci, kteří v naprosté většině vypovídají poprvé, s obdivuhodným optimismem a humorem. Každé slovo je doloženo dosud neznámými, autentickými vizuálními materiály bez použití současných nebo dohrávaných záběrů a jediné věty komentáře.
Režisér, vzděláním historik a politolog Lukáš Přibyl v každém z filmů sleduje jeden cíl deportačních transportů a popisuje jeden způsob přežití. Film o deportacích do Estonska, odkud se vrátily jen ženy, vypráví fascinující příběh skupiny dívek, které dokázaly přežít díky mladistvé naivitě a neustálé vzájemné pomoci. Ze sedmi tisíc Židů deportovaných z Terezína do Běloruska přežilo dvacet dva. Většina díky odporu a boji se zbraní v ruce. Až na výjimku to byli muži. Lotyšsko líčí snahu o normální život rodin v ghettu v Rize a konfrontuje jej s vnuceným egoismem mužů v nedalekém vyhlazovacím táboře. Dokument o východním Polsku se soustředí na psychiku lidí na útěku, kteří se museli pořád skrývat, neustále předstírat, ze dne na den měnit identitu. Zapomenuté transporty do Polska jsou tak vyprávěním o osamělosti a identitě jednotlivců, zatímco Lotyšsko je příběhem rodin, Estonsko žen a Bělorusko mužů.
Dokumentární cyklus Zapomenuté transporty (4 × 90 minut), který vznikl během deseti let práce ze 400 hodin filmového záznamu pořízeného ve dvaceti zemích světa pěti kontinentů, skládá ze soukromých zážitků a dojmů nový, překvapivý obraz holokaustu a umožňuje porovnávat jednotlivé strategie přežití a složité volby lidí vystavených maximálnímu násilí.
