Deset století architektury

Architekt Arnošt Wiesner v Brně

Dokumentární cyklus o českých skvostech (2000). Scénář a režie A. Lowák

"Nové účely musí zrodit nové konstrukce a proto také nové tvary," říkal architekt Arnošt Wiesner a tímto tvůrčím krédem se také po celou dobu své činnosti v Brně - ve 20. a 30. letech tohoto století - řídil. Modernost spojenou s tradicí uplatnil už u své první realizace - v Gutmanově vile - rohové symetrické kompozici s centrálním vstupem a dvěma vysunutými křídly. V centru města Brna byla Wiesnerovi svěřena zástavba proluky na místech bývalé jezuitské zahrady - zde citlivě včlenil dvě nové budovy - banku a pojišťovnu - do prostředí s výraznou dominantou barokního kostela. Napojení nového bloku je nejen v detailech dokladem promyšleného skloubení mezi historickou stavbou a novostavbou. U Banky je pak rovná střecha komponována jako zahrada, kterou obdivoval i Le Corbisier. Při dostavbě Doretova dvora použil Wiesner tehdy průkopnickou zlínskou stavební konstrukci obnaženého železobetonového skeletu s cihelnou výplní, ale hmotu stavby prohnul a zrušil tak strohý řád takovýchto konstrukcí. V brněnské zahradní čtvrti dostal architekt řadu příležitostí při stavbě moderních vil. V té době byl značně ovlivněn architektem A. Loosem - odtud pramenila záliba ve zdůrazněných holých nečleněných plochách a přesně ohraničených objemech. Sám pak do staveb vnesl těsnější spojení staveb s okolím - použití schodišť a teras, barevné pojetí velkých fasádních ploch, horizontální členění oken a dveří a důrazným lpěním na precizním vypracování detailů.