Vysoký stupeň ohrožení vedl k tomu, že se zlínská zoologická zahrada zaměřila na chov supů. Nejvýznamnějším momentem byl příchod dvou samic supa bělohlavého v roce 1999. Připravil J. Bálek

Supi se od většiny dravců odlišují několika typickými znaky. Mají dlouhý krk, který jim umožňuje dosahovat dovnitř zdechlin. Krk i hlava jsou navíc opatřeny pouze krátkým opeřením, a tak se snadno očistí od krve a zbytku potravy. Jejich nohy jsou relativně slabé. Tupé drápy pomáhají supům jen při chůzi, nikoliv při lovu kořisti. Jsou přizpůsobeni k dokonalému plachtění, při kterém vyhledávají potravu. Společně s kondory tak mají mezi dravci nejdelší křídla.

Dokáží perfektně využívat termiku, díky čemuž vystoupají do neuvěřitelných výšek. Je mezi nimi i rekordman, sup Rüppellův který se v roce 1973 srazil ve výšce 11 277 metrů s dopravním letadlem.

I když supi patří mezi dravce, živí se výhradně mršinami. Jen ojediněle si zpestří jídelníček mláďaty, nebo zesláblými zvířaty. Hlavní potravou jsou však zdechliny velkých savců. Supi je oberou tak dokonale, že na nich nezbude téměř nic, na čem by se mohly množit zárodky nebezpečných chorob. Plní tak ve své domovině důležitou funkci jakési zdravotní policie.

Supi se vyskytují v 15 druzích pouze v takzvaném Starém světě, tedy v Africe, Evropě a Asii. Jejich ekologickou obdobou na americkém kontinentě jsou kondoři.

Stopáž20 minut
Rok výroby 2012
 ST
ŽánrDokument