Ze závislosti do nezávislosti

5 otázek pro Ivanu Sovišovou, autorku a dramaturgyni cyklu

„Všichni se zaobírají alkoholiky, ale málokdo se zajímá o jejich ženy. Ty se litují a hledají smysl života. Mnohé z nich tak pročekaly i třicet let. Závislí mají zvláštní schopnost vyvolávat ve svých spoluzávislých nové naděje,“ říká Jan Jílek, psychoterapeut a hlavní postava nového cyklu na adresu příbuzných alkoholiků. Výstižně je tak charakterizuje, jsou závislí na svém závislém. Autorkou a dramaturgyní cyklu Ze závislosti do nezávislosti, jehož devět dílů diváci sledují každý čtvrteční večer na ČT1, je Ivana Sovišová.

Nový cyklus přitahuje diváky z mnoha úhlů, prozraďte, proč jste zvolila právě toto pojetí?

Hned na začátku jsem se rozhodla jít jinou cestou než mapovat život závislých. Takových dokumentů, a skvělých, bylo natočeno hodně. Víc mě přitahovali nejbližší závislých, zajímalo mě, jak jejich život poznamenala závislost partnera, dětí, ale také, jak závislost matky ubližuje potomkům. Pokud diváci očekávali jen výchovné poučování, jsou asi překvapeni. Sledují napínavé příběhy, možná podobné těm, které sami prožívají nebo se jich alespoň dotýkají, protože něco podobného sužuje jejich přátele, známé, spolužáky. Osudy protagonistů ztvárnili skuteční herci, zatímco účastníky skupinových terapií jsou skuteční závislí i samozřejmě ti spoluzávislí. Rozmotat uzly jejich komplikovaných osudů jim pomáhá Jan Jílek, psychoterapeut. Jeho metody jsou pro někoho možná až příliš rázné. Navíc poznámkami o své vlastní nerovné životní cestě, které ve správný okamžik utrousí, divákovi příběh okořeňuje špetkou naděje. Svůj příběh vypravuje postupně a sledovaným kauzám tak dodává atmosféru téměř detektivní. Diváky vtahuje do děje, aby je samotné zajímalo, jak si blízcí závislých i samotní závislí mohou pomoci postavit se na vlastní nohy.

Jan Jílek je opravdu svérázný muž, který si nebere servítky. Jak jste ho objevila?

Když jsem mu nabídla hlavní roli v cyklu Ze závislosti do nezávislosti, už jsme se znali. Objevila jsem ho do jiného cyklu, a sice Rodina a já. Tam spolupracuji s odborníky a psychology a hledám v řadách zajímavých, leč mediálně neokoukaných osobností. Když jsem na internetu zahlédla jeho fotografii v širokém klobouku, s copánkem šedivých vlasů na zádech, napadlo mě, že by to mohl být další ze svérázných a zapamatovatelných odborníků našeho cyklu: zkušený, od pohledu drsný chlap.

A nezklamal vás?

Rozhodně ne. Má vlastní názory, za nimiž si stojí, a s klienty komunikuje způsobem, který se nemusí každému líbit. Kromě závislostí se zabývá také asertivitou a asertivní metody vnímaví diváci zajisté postřehnou i v našem cyklu. Právě proto, že je tak nekompromisní, není s ním jednoduchá spolupráce, ale myslím si, že se naše dlouhotrvající debaty vyplatily. Ostatně Jan Jílek se v Rodině a já zalíbil dalším a hned po něm sáhla jiná televize a pozvala ho do poměrně sledované talk show.

V dokumentech o závislých hrají skuteční herci, to byl váš nápad?

Se šéfdramaturgyní Centra vzdělávacích pořadů Alenou Müllerovou jsme hledaly nový formát. Šlo o to, abychom medializací nepoškodili skutečné klienty psychoterapeutů, ale přitom se co nejvíce přiblížili realitě a pootevřeli dveře do světa autentických terapií. Profesionální výkony dodávají tématům na atraktivitě, herci jsou neobyčejně přesvědčiví. Když řeknu, že se svými rolemi sžili, je to málo. Osudy závislých mnohé prostoupily. Hodně jsme se o tématu bavili a najednou vyšlo najevo, že hodně z nich má se závislostmi nějakou zkušenost. Nemyslím, že by byli sami závislí, ale někde v blízkém okolí se takové případy vyskytly. Ne všichni herci patří k nejznámějším, ale jsou to profesionálové, kteří se prostě v televizi tak často neobjevují. V jednom momentě nám třeba výkon Hanuše Bora v roli otce závislých synů vehnal slzy do očí. Zrovna třeba on a mnozí další jsou skvělí divadelní herci a dabéři.

Slyšela jsem, že chystáte ještě další čtyři díly, co bude jejich obsahem?

Chystáme se na natočení pilotního dílu o zátěžových situacích, které všichni v civilních životech řešíme a mnohdy si v nich nevíme rady. Půjde o zvládnutí asertivních technik v situacích, které nás oslabují, překvapují a často ničí. Jan Jílek tu bude vystupovat jako lektor, což v jeho případě není role, ale skutečné zaměstnání. A ostatní budou dobrovolní klienti tzv. Vyvolávače emocí, kteří si troufnou položit se do rolí lidí v patových okamžicích.