Kniha mého srdce → Knihy → Malý princ

O autorovi

Antoine de Saint-Exupéry

Antoine Marie Roger de Saint-Exupéry (francouzský spisovatel, letec a humanista)

Citát: „Zemi nedědíme po předcích, nýbrž si ji jen vypůjčujeme od našich dětí.“

Antoine de Saint-Exupéry se narodil 29. června 1900 v Lyonu a tragicky zahynul pravděpodobně 31. července 1944 koncem druhé světové války, když byl sestřelen nepřátelským letadlem.

Antoine de Saint-Exupéry byl synem hraběte Jeana de Saint-Exupéry, inspektora pojišťovny v Lyonu, který však zemřel, když bylo malému Antoinovi asi dva roky. Saint-Exupéry měl ještě dva sourozence, bratra a sestru. Saint- Exupéry prožil šťastné dětství u svých prarodičů na zámku Saint-Maurice-de-Remens a již jako malý psal verše a zajímal se o letectví a matkou, která mu byla velkou oporou, byl nazýván „Králem Sluníčkem“ pro své blonďaté vlasy a modré oči.

Vystudoval ve Švýcarském Fribourgu, kde složil i maturitní zkoušky. V roce 1921 nastoupil vojenskou službu a na vlastní žádost byl přidělen k letectvu. Přes nebezpečí, která mu hrozila, získal diplom civilního i vojenského pilota, krátce na to však byl těžce zraněn při nehodě. V té době také debutoval úspěšnou povídkou „Letec“. V roce 1931 se oženil s Consuelou Suncin de Sandoval a obdržel řád Rytíře Čestné legie.

Saint-Exupéry čelil i finančním problémům a byl nucen si přivydělávat jako reportér.

S přítelem Prévotem se dokonce pokusili o dálkový let New York – Ohňová země, ale v Guatemale došlo k havárii a Saint-Exupéry utrpěl opět značná zranění. Při rekonvalescenci pracoval na knize „Země lidí“, za kterou získal Velkou literární cenu Francouzské akademie.

Na začátku druhé světové války nastoupil již jako kapitán na letiště v Toulouse. Byl výborným pilotem, ale pro svůj věk a zdravotní stav měl být vyřazen z aktivní vojenské služby, usiloval však o to, aby se mohl aktivně účastnit bojů, což se mu nakonec podařilo.

Přestože byl Saint-Exupéry mnohokrát zraněn, bojoval s velkým nasazením. 31. července roku 1944 však vzlétl naposledy, ze svého letu nad Francií se již nevrátil.

Jednu ze svých nejznámějších a světově nejoblíbenějších knih „Malého prince“, začal Saint-Exupéry psát v létě roku 1942. K příběhu „Malého prince“ jej inspirovalo vlastní dobrodružství, které prožil s přítelem Prévotem, když havarovali na Sahaře. Přistání sice přežili, ale hrozila jim brzká smrt dehydratací. Začátek „Malého prince“ je zčásti odkazem na tuto zkušenost. Tato básnická pohádka je vlastně o podobenství a hledání lásky, pochopení a pravých hodnot života. I v dnešní době dávají lidé přednost penězům před přátelstvím, s čímž je spojena závist a sobectví.

Knihu „Malý princ“ ilustroval sám autor a jejím mottem je myšlenka, že lze věřit tomu, že lidé se k sobě budou opět chovat s úctou a láskou. Okřídlenou myšlenkou této „pohádky pro dospělé i děti“ je, že „co je důležité, je očím neviditelné, protože správně vidíme jen srdcem“.

Výběr z díla

Letec (1928)
Kurýr na jih (1929)
Noční let (1931)
Země lidí (1939)
Válečný pilot (1942)
Malý princ (1943)
Dopis rukojmímu (1944)
Citadela (1948 – nedokončeno)