Kniha mého srdce → Knihy → Děti z Bullerbynu

O autorovi

Astrid Lindgren

Astrid Lindgrenová (rozená Ericssonová, autorka dětských knih a scénářů)

Astrid Anna Emilia Lindgrenová Ericsson se narodila 14. listopadu 1907 na usedlosti Näs poblíž městečka Vimmerby na jihu Švédska a zemřela roku 2002 ve Stockholmu ve věku 94 let! Tato autorka je nejznámější a také nejčtenější současnou skandinávskou spisovatelkou dětských knih, její knihy byly přeloženy do 85 jazyků a publikovány ve více než 100 zemích světa.

Ačkoli Astrid Lindgrenová vyrostla ve finančně neutěšených poměrech, matka Hanna s otcem Samuelem měli láskyplný vztah a vytvořili pro své děti pevné rodinné zázemí. Tato láska a idylická pohoda se také odráží ve všech Astridiných knihách. Astrid měla tři sourozence, dvě sestry a bratra Gunnara Ericssona, který se v dospělosti stal členem švédského parlamentu. Matka byla pracovitou a příkladnou hospodyní, výbornou pedagožkou, která uměla vychovávat jak služebné tak děti. Astrid vzpomíná na matčin komentář o jedné známé rodině: „Není divu, že jsou na tom špatně. Vždyť ona nikdy pořádně nevytře skořápku od vajec!“ Děvče vychované jako Astrid se do moderní spotřební a plýtvající společnosti příliš nehodilo. Po ukončení školní docházky začala Astrid pracovat v místních novinách Wimmerby Tidningen jako korektorka, ale když v roce 1926 nechtěně otěhotněla, byla nucena Vimmerby opustit a odstěhovat se do Stockholmu a posléze do Kodaně v Dánsku, kde se jí narodil syn Lars, jehož musela dát do pěstounské péče, neboť by ho z platu stenografky neuživila. V roce 1931 se provdala za svého šéfa Stura Lindgrena, syna si vzala k sobě a stala se ženou v domácnosti. V roce 1934 se jí narodila dcera Karin.

Její nejznámější knihou je beze sporu „Pipi Dlouhá Punčocha“, která vyšla v roce 1945.
Další velmi známá kniha „Děti z Bullerbynu“ se vepsala nesmazatelně do lidských srdcí. Malé děti znovu a znovu rády čtou příběhy sourozenců Lisy, Lasse a Bosse a jejich kamarádů Britty, Anny a Olleho, kteří zažívají veselá dobrodružství v malé vesničce, a jejich tátové se nestydí, že i oni se k nim rádi vracejí, ač už jsou dnes velcí. Rodiče jsou v knize především hodní, děti nejsou kárány a mají dost času si užívat svět her a malých starostí, které jsou tak zábavné. Astrid, ve které zbylo kus dítěte vzpomíná: „Měla jsem autorské čtení „Dětí z Bullerbynu“, v knize byla spousta malých hloupostí a legrácek, které děti okamžitě pochopí, ale nyní jsem měla trochu obavu, že se nikdo smát nebude, protože obecenstvo se skládalo ze samých dospělých. Když jsem dočetla pasáž o třešních, které se dostanou do ciziny v bříšku dětí, které je snědly, bylo chvíli ticho, ale najednou se ozval veselý smích, jedno jediné dítě v sále se začalo smát, dospělí se přidali a smáli se též, i když vlastně nevěděli čemu.“

Byla by proto škoda nedopřát svým ratolestem úžasné zážitky z knihy „Děti z Bullerbynu“, dokud mohou vnímat nedotčenou dětskou duší vše laskavé a veselé, co nám Astrid tak štědře nabízí.
U nás kniha vyšla již v několika vydáních a ilustracemi ji doplnila Helena Zmatlíková.

Ačkoli Astrid Lindgrenová nikdy nedostala Nobelovu cenu za literaturu, může se pochlubit jinými oceněními, za zmínku stojí například cena H. Christiana Andersena, jejíž nositelkou se stala jako jedna z prvních v roce 1958. Zajímavostí je i to, že všechny své knihy napsala Astrid těsnopisem!

Výběr z díla

Pipi Dlouhá punčocha (1945)
Detektiv Kalle Blomkvist (1946)
Děti z Bullerbynu (1947)
Mio, můj Mio (1954)
Bratři Lví srdce (1973)
Ronja, dcera loupežníka (1981)