Arnošt Goldflam o sobě prozrazuje:
…“Sotva jsem se naučil číst, stal jsem se vášnivým čtenářem, čítal jsem 1 – 2 knihy denně, bez výběru. Také jsem nadšeně kreslil vše, co jsem viděl a hlavně četl. Myslím, že jsem byl i družným hochem, pokud byla příležitost přijít mezi děti, také jsem rád sportoval, bez velkých výsledků, ovšem. Tak jsem vyrůstal až do 17 let, kdy mi těsně před maturitou zemřela maminka. Jakž takž jsem odmaturoval a dle rodinné tradice jsem šel studovat medicínu. Ztroskotal jsem brzy na chemii a fyzice. Stal jsem se pak dělníkem ve slévárně, ve skladech brněnského výstaviště, pak cenovým referentem v Královopolské-IDZ, napřed pomocným, pak dokonce i samostatným v Cheposu. Přitom jsem se osamostatnil, opustil jsem domácnost otce, který se znovu oženil a celou tu dobu jsem se vedle mé oblíbené četby věnoval taky výtvarnému umění, později dokonce tak trochu poloprofesionálně. Též jsem byl jedním z údů tzv. Brněnské Bohémy, sdružení přátel s uměleckými ambicemi, tak trochu tvůrčí a též zčásti mystifikující brněnskou veřejnost, malinko i provokativní. Stýkal jsem se též s divadelníky, hlavně z řad amatérů a z Provázku, čili z hnutí progresivnějších a studiových divadel, čemuž mé srdce patří dodneška, i když jsem vícekráte pracoval i v divadlech velkých a tradičnějšího typu. Inspirován uměleckým prostředím jsem se přihlásil ke studiu činoherní režie na JAMU, kam jsem byl kupodivu přijat a školu jsem též vystudoval a posléze i absolvoval.
Během studia jsem hodně spolupracoval s Husou (tehdy Divadlo na Provázku), hrál jsem tam malé role a učil se od tamních režisérů a herců, byla to moje paralelní škola. Svou poetiku a jazyk jsem nacházel a snad i našel v Hanáckém divadle, později Hadivadle, ve zdůraznění principu divadla nepravidelného, autorského, studiového a tzv. hledajícího, experimentálního.
… Sám jsem také začal psát divadelní texty, které jsem pak i inscenoval a hrával jsem, i velké role, v inscenacích kolegy S. Vály, někdy i ve svých, ovšem zde jen menší. Dohromady, až po dnešek, jsem napsal asi 5O textů, z toho cca 25 původních her a asi 25 dramatizací, adaptací… Několik let se věnuji též próze a dětské literatuře. Vyšlo mi již několik knih her, povídek pro dospělé a pohádek, dostal jsem též ocenění Magnesia Litera 2005 za nejlepší dětskou knihu, též Sukovu cenu… Napsal jsem také dvě operní libreta, několik rozhlasových her (cena na Prix Bohemia) a několik filmových a televizních scénářů, z nichž některé jsem též realizoval (Cena Křepelek, Prix non pereant atd.). Hrál jsem v mnoha filmech i TV realizacích, uváděl též vlastní pořad s obecně kulturní tematikou Za – (Ve, Mezi…) dveřmi je A. G. Po roce 1989 jsem též byl přizván k pedagogické práci na JAMU. Mělo to jakousi logiku, protože jsem předtím vedl řadu workshopů UKVČ i jiných. Od té doby v atelieru s prof. Kovalčukem vyučuji režii a mám též seminář autorské tvorby na JAMU a taky na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze. Od roku 2007 jsem taky profesorem. V obou oborech se mohu pochlubiti zdatnými a úspěšnými absolventy…
Žiji v Brně i v Praze, nyní více v Praze. Jsem ženat, mám dospělou dceru a dvě malé děti. Moje paní je scénografka a výtvarnice Petra Goldflamová Štětinová a je na mě hodná, zatím, a děti také. Letos mi bude 63 let a od 1. února 2009 jsem se stal důchodcem, nicméně stále – a zatím trvale – aktivním ve všech dosavadních činnostech.“