Země snů

Rozhovor s režisérem Martinem Ryšavým

Země snů není první film, ve kterém sledujete život Vietnamců, ať už na území České republiky nebo ve Vietnamu. Jak jste se k tomuto tématu dostal a jakým způsobem se mu věnujete?

K tomuto tématu jsem se dostal před několika lety v podstatě náhodou. Můj bratranec Honza Procházka, což je skvělý fotograf a kameraman, byl na výletě ve Vietnamu a pak vyprávěl, jak tam kde kdo umí česky a kolik Vietnamců má české vzdělání. Tak nás napadlo, že by z toho mohl vlastně být pozoruhodný film, a zjišťovali jsme si, jestli už se třeba nějaký filmař česko-vietnamskou tématikou nezabýval. A ukázalo se, že ne, že o tom zvláštním vztahu mezi Čechy a Vietnamci, který se formoval v jisté době díky jisté politické situaci a trvá kupodivu dodnes, ještě nikdo nic pořádného neudělal. Tak jsme si řekli, že budeme první.

Film Země snů jste točil v době, kdy kvůli finanční krizi bylo pro Vietnamce v České republice daleké méně pracovních příležitostí než v minulosti. Vznikly od té doby pro vietnamské dělníky už nové pracovní příležitosti, „zlepšila“ se v tomto ohledu situace nebo je stále stejná?

Nemyslím si, že by se ta situace příliš změnila, ale přesně to nevím, od chvíle, kdy film vznikl, jsem jí přestal věnovat tak velkou pozornost. A ani v době natáčení jsem nebyl na tyhle věci odborníkem, všechny podklady pro natáčení mi poskytli mí spolupracovníci z občanského sdružení Klub Hanoi, které je dnes asi nejkompetentnější institucí pokud jde o informovanost o problémech vietnamské komunity v České republice.

Změnil se v poslední době v důsledku problémů se sehnáním práce, nekalým jednáním pracovních agentur nebo potížím se samotným legálním pobytem na území nějak zásadně pohled Vietnamců na Českou republiku?

Pohled těch postižených se změnil určitě. A jinak Vietnamců je pokud vím asi 20 miliónů, těžko říct, jestli se teď na nás všichni dívají jinak.

Jaké jste si vy sám kladl otázky k tématu Země snů před natáčením a našel jste na ně odpovědi?

Otázky jsem si ani nekladl, spíš jsem jen reagoval na podnět Evy Pechové a Šárky Martínkové z Klubu Hanoi. Prostě jsme zaregistrovali, že se v důsledku ekonomických problémů, nepřipravenosti českých úřadů a policie a v důsledku nezákonných praktik některých zprostředkovatelů práce ocitlo hodně vietnamských dělníků v Čechách ve velmi zlém postavení, a chtěli jsme na to upozornit. V době, kdy jsme začali točit, se o tom ještě nepsalo, to až v průběhu natáčení jsme zaznamenali zvýšený zájem některých novinářů o tuhle věc.

Jaká jiná témata vás v rámci filmových dokumentů oslovují?

Mimo Vietnam jsem už točil jen na Sibiři.