Ceny Thálie 2008

Téměř všichni herci se shodují, že pohádky točí moc rádi, proč?

Pohádka většinou nabízí taková jiná a zvláštní řešení. Běžná herecká tvorba závisí na výkladu autora, režiséra a dalších tvůrců. V pohádkách většinou hraje a je důležitý takový ten širší a obecnější pohled na figury. Třeba král... Aby byl opravdový, uvěřitelný, musí mít vždycky spoustu styčných rysů s ostatními králi. Král individualista, který by byl jiný než ostatní, nemá šanci. Stejně tak princezna, princ, čert, drak... Všechno se to musí vnořit do takového obligátního řečiště, které je společné dětem a taky všem těm představám o pohádkových příbězích. Takže z toho důvodu je kostra pohádky pevnější, ale zato umožňuje člověku pohybovat se v rámci těch mantinelů volněji a svobodněji.

Je taky lepší nálada na place?

Co ten váš král Bedřich? Je přísný i rozverný, sebestředný, ale i chápavý, ale pořád trochu pod pantoflem...

No jo, je to pravdivé, tak už to ve světě bývá. Že ti naparující se kohouti tu slepičku rádi poslechnou.

Peklo s princeznou je režijní debut Miloše Šmídmajera. Má za sebou jako producent filmy (Jak básníci neztrácejí naději, Jak se krotí krokodýli, Svatba na bitevním poli...), a najednou hned režie...

Mne ten jeho debut neobyčejně překvapil. Nebyla to nedůvěra, ale nečekal jsem, že jeho dokumentární zkušenost, kterou má mimochodem výbornou, ho vybaví až do té míry, že se na place zmocní toho úkolu s takovou suverenitou.

Pohádka Peklo s princeznou si úspěšně razí cestu v distribuci. Pro vás je už příjemně splněným úkolem. Teď vás čeká Slavnostní předávání cen Thálie v sobotu 28. března večer v přímém přenosu České televize. Jsou Thálie taky pohádka? Chvíli veselá, chvíli smutná, se šťastným koncem...

Je odměnou pro prezidenta herecké asociace, že je u toho?

Upřímně řečeno, pro mne to žádná odměna skutečně není, protože je to nepředstavitelné kvantum práce, nekonečné shánění, lítání, starání se, nepřetržité napravování nejrůznějších neštěstí a problémů, které se neustále vrší jeden na druhý. Mě jako prezidenta se to přímo nedotýká, já v tom hraji roli takového razítka na konci, i když vlastně razítkuji od samého začátku, ale všichni v těch odborných komisích na tom odevzdávají hodiny a hodiny práce během celého roku. Co hodiny, stovky hodin! A navíc to dělají s nadšením proto, že Thálie nemají nikde na světě obdoby.

Jak to myslíte, nemají na světě obdoby?

Nikde na světě podobný způsob odměny pro herce neexistuje. To se podařilo jenom nám a všude, když jsme na různých mezinárodních sympóziích hereckých a divadelních asociací, se nás ptají, jak jsme to dokázali, jak je to možné? Chtějí recepty, my jim je dáme, ale stejně se to ještě nikde nikomu nepodařilo.

Takže v den, kdy se rozdávají Thálie, a to je určitě taková třešnička na dortu, si v klidu řeknete... Máme nárok zas až za rok...

Kdyby to tak bylo! Ten den skončí, ale už od dalšího rána přicházejí starosti a trampoty s ročníkem příštím. Je to takový propletený copánek, na druhé straně doufejme, že je nekonečný, že nastupující generace nebude tak neprozřetelná, aby to nechala ležet a šla od toho. Myslím, že by se Thálie mohly dokonce stát originální evropskou nebo snad i světovou ozdobou.

Objevil jste díky vaší funkci další valéry práce kolem divadla, rozšířil jste si obzory?

Dopřávám si klasickou hudbu, balet či operu celý život, dnes taky muzikál. Takže k žádné velké změně nedošlo. Ale přece jen, v době, kdy jsem byl členem činoherní komise, jsem hodně jezdil po divadlech a byl jsem pyšný, že jsem z divadelníků viděl snad nejvíc představení v republice. Ani kritici nestihli co já, a pro mne to bylo cenné, protože to člověka učí pokoře. A ani to nejpitomější představení, co jsme viděli, nenechalo člověka nedotknutého. A naopak, nikdy nezapomenu na jedno senzační představení neslyšících v Brně. Dělali Kafkovu Proměnu, a to bylo tak úžasné, strhující a nádherné, pro mne to bylo naprosté zjevení a dodneška na to vzpomínám. Když někdo dělá Kafku vždycky si říkám, kam se hrabete na neslyšící v Brně, protože ten jejich „mluvený“ projev, který byl neartikulovaný, do toho Kafky dokonale zapadal.

Máte vy Thálii?

Mám, dostal jsem ji v roce 1995 za Podkolatova v Gogolově Ženitbě. Sluší se dodat, že představení režíroval ve Stavovském divadle Miroslav Krobot. V té době to byla soutěž mladá, snad třetí ročník, ještě neměla ten kredit, co má teď, ale rozhodně si jí vážím. Ono je to tak, jako když jsem se ptal Jardy Jágra, kterého ocenění za svůj hokejový kumšt si nejvíc váží, a on řekl, že od hráčů. S Thálií je to stejné, je taky od nás, od hráčů, od herců... Film Peklo s princeznou, který měl nedávno premiéru v kinech, vznikl v koprodukci s Českou televizí.