
Souzvuk nejméně tří tónů, sestavený podle určitých pravidel. Může znít libozvučně nebo nelibozvučně (disonantně).
Původně se tak nazývala jakákoli píseň, tedy jednotlivé zpívání. Postupem doby se tak říkalo sólovému zpěvu v opeře, tzv. operní árie, nebo i samostatně, tzv. koncertní árie. V opeře se zpívá mnoho árií, tedy sólových zpěvů, většinou vzájemně propojených recitativy.

V doslovném překladu z italštiny znamená krásný zpěv. Říká se tak pěveckému stylu italské barokní opery, pro který je typická vysoká pěvecká kvalita. Uplatňoval se i v dalších etapách vývoje italské opery.

Italská improvizovaná komedie s typickými maskami a postavami, jako jsou Harlekýn, Kolombína, Pantalone. Plná vtipů a pantomimických žertů.
Přední anglické divadlo, které stojí na stejnojmenném náměstí ve čtvrti City v Londýně. Nechal ho v roce 1732 postavit herec J. Rich jako Theatre Royal pro činohru a pantomimu lidového charakteru. V roce 1808 vyhořelo, nová budova byla otevřena v roce 1809, ale v roce 1856 ji znovu zničil požár. Novou podobu, kterou dostalo v roce 1858, má divadlo dodnes. Od roku 1948 v něm sídlí soubor anglického baletu a anglické opery Royal Opera.
Více na www.coventgardens.org.uk
Árie, recitativy a sbory tvoří uzavřené hudební celky, tzv. čísla.

Při zpěvu se nadechujeme pomocí bránice, která umožňuje rychle se nadechnout nebo pomalu vydechnout. Zároveň tvoří tzv. dechovou oporu, proud vydechovaného vzduchu se opírá o bránici, o brániční sval.
Pochází z italského slova „due = dvě“ a v opeře označuje zpěv dvou pěvců mezi sebou. Duet může být milostný, dramatický, vysvětlující určitou situaci, hádku apod. Slavným duetem je v Prodané nevěstě například Věrné milování.
Tak se říkalo francouzské opeře po roce 1830, která měla velkolepou scénickou výpravu, virtuózní pěvecké výkony a velké sborové scény.
Nauka o tvorbě a spojování akordů a jejich využití ve skladbě.
Pěvecké rozdělení ženských a mužských hlasů:
• alt
• baryton
• bas
• basbaryton
• kontraalt
• mezzosoprán
• soprán
• tenor

Klíč je znak pro jméno určité noty, podle které se ostatní noty pojmenují. Píše se na začátek notové osnovy. Houslový G klíč udává polohu g1 na 2 lince, basový F klíč udává polohu f na 4 lince.
Je zpravidla kratší melodie, která se během operního představení opakuje, aby charakterizovala některou z postav, nebo prostředí příběhu, událost nebo změnu děje atd. V Pucciniho operách se opakují exotické motivy, cizokrajné motivy čínské a japonské.
Mluvíme-li o zpívání, pak znamená správné nasazení tónu v melodické lince. Nesprávná intonace zní většinou „klouzavě“.

Hudba, která vznikla v Americe v New Orleanse v devatenáctém století. V té době se tady prolínala černošská hudba s hudbou přistěhovalců z Evropy. Není úplně jasné, proč se jí říká jazz, pravděpodobně podle zkratky jas-(mine) (angl. výslovnost). Naráží se tím na jasmínový parfém, který byl v té době v New Orleanse hodně populární.
V hudební oblasti tak nazýváme skladbu, tedy promyšlené a notově zapsané hudební dílo, které vytvořil hudební skladatel.
Světoznámý operní dům v italském Miláně.
Více na www.teatroallascala.org
Sladit hodně nástrojů v orchestru je náročné, proto bylo v roce 1858 v Paříži ustanoveno jednotné komorní a1, podle kterého se ladí všechny nástroje.

Je zařízení, které vydává přesný tón, a proto slouží k ladění hudebních nástrojů.

Dříve se tak říkalo holiči.

Literární text, který je zhudebněn pro operu. Píše ho libretista, častokrát také sám skladatel. Některá libreta vznikla podle literárního díla, románu, básně, divadelní hry atp.
Tak říkáme jednoduché písni, která se předávala ústně v širokých vrstvách určitého národa. Během tohoto předávání – tradování se některé písně, které byly příbuzné obsahem a nápěvem, smísily, některé byly změněny.
Je drnkací nástroj, typ loutny, která byla oblíbená k doprovodu zpěvu v Itálii v 17. století. V klasické hudbě byla použita právě v Mozartově opeře Don Giovanni.

Tak se říkalo ženě, která jezdila za války s vozem plným jídla a pití mezi vojáky a prodávala jim, co kdo chtěl.
To je rytmicky uspořádaný sled tónů.

Přístroj k měření tempa, který vynalezl vídeňský mechanik Jan N. Mälzel (1772 – 1838). Metronom se začal užívat v roce 1816 a rozšířil se do celého světa.
Hudebně tak říkáme všem zpívaným hlavním částem katolické bohoslužby.
Při psaní libreta se autor inspiruje některým příběhem z Bible.
Při psaní libreta se autor inspiruje prostředím a způsobem života vzdálených zemí.
Pro zpěváky je to záchrana, když stojí na jevišti a zapomenou slova, která mají zpívat. Nápověda má své místo v nápovědní boudě, a pokud bouda uprostřed jeviště na jeho okraji není, tak sedí po straně u jeviště. Napovídá nejen česky, ale musí umět napovídat v kterémkoli jazyce. Hlas nápovědy nesmí být slyšet do hlediště – k divákovi, ale zpěvák mu potřebuje rozumět i při nejsilnějších forte či pianu.
V kamenných divadlech stávala na okraji jeviště v jeho středu, připomínala jakousi velkou mušli. Dnes většinou sedí nápověda v portálu, po straně jeviště skryta zrakům diváků a pozorně sleduje texty, který mají zpěváci zpívat, aby jim včas v případě potřeby napověděla.

Má pět linek a čtyři mezery počítané zdola. Do ní se píší noty. Noty vyšší a nižší, které se do notové osnovy nevejdou, se píší na pomocné linky nad osnovou a pod ní. Jsou to vlastně zkrácené notové linky. Notová osnova byla pravděpodobně zavedena ve 13. století Frankem z Kolína nad Rýnem.
Tak je nazývána komická opera ze 17. a 18. století.
Glyndebourne je venkovské sídlo rodiny Christie v blízkosti Lewesu v jižní Anglii. Tady postavil John Christie na přání své manželky sopranistky divadlo určené pro operní představení. První sezonu zahájilo v roce 1934 Figarovou svatbou. Od roku 1949 se zde pravidelně každý rok pořádá letní operní festival. Původní mozartovsky orientovaný program je dnes mnohem bohatší. V roce 1975 zde byla v překladu uvedena Janáčkova Liška Bystrouška a v roce 1988 v češtině Káťa Kabanová, při níž byly poprvé použity titulky.
Více na
www.glyndebourne.com/
www.pkf.cz/novinky-detail/jakub-hrusa-hudebnim-reditelem-v-glyndebourne.html
Má svoji letitou tradici. Odehrává se v tzv. aréně, kruhovém divadle pod širým nebem. Zpravidla jsou pro něj vybírány opery, jako je Aida, které dávají příležitost velkolepé podívané.
Více na www.arena.it

Tak nazýváme soubor hráčů na hudební nástroje. Podle obsazení, podle počtu nástrojů a podle funkce může být orchestr symfonický, komorní, dechový, taneční jazzový atd.
Tak se v divadle říká místu určenému pro orchestr. Až do druhé poloviny 19. století se nacházelo na stejné úrovni jako přízemí hlediště. Když se začala stavět kamenná divadla, zapouštělo se orchestřiště do tzv. jámy. Zcela zvláštní orchestřiště, zasunuté téměř celé pod jeviště, nechal vybudovat Richard Wagner v divadle v Bayreuthu.
Je slovo, které pochází z italského „partire“ neboli rozdělit. Je to veliká kniha, z níž dirigent diriguje v opeře. Na každé stránce má pod sebou napsány všechny nástroje, které v určité opeře hrají a také všechny účinkující pěvce a sbor.

To je umělý účes, který nahrazuje přirozené vlasy a na hlavu se buď přidělává sponkami a vlásenkami nebo se lepí speciálním lepidlem „mastixem“. Je buď z pravých, nebo umělých vlasů.

Jejím základem je pevná opora dechu pomocí bránice.

V opeře uslyšíte mužské, ženské a smíšené sbory nebo tzv. ansámbly, současné zpěvy sólistů (tercety, dua) nebo zpěvy sólistů se sborem (většinou ke konci jednání – finále).
V architektuře toto slovo znamená vstup do budovy a v divadle se jeho význam podobá. Znamená pevnou nebo pohyblivou konstrukci, která rámuje prostor jeviště.
Wagnerovy opery jsou velkým hudebním celkem. Jednotlivá operní čísla nejsou výrazně oddělována, ztrácejí se v proudu nekonečné melodie. Proto jedna opera z Prstenu Nibelungů trvá průměrně tři a půl hodiny a celý cyklus osmnáct hodin!
Slyšíme ji vždy na začátku představení, většinou než se rozhrne divadelní opona. Zazní v ní hudební témata, která později poznáte v nejvýznamnějších scénách díla. Někdy se o ní mluví jako o overtuře. To proto, že nám hudební dílo „otvírá“.

Máte dojem, že zpěvák částečně zpívá, částečně mluví. Tímto způsobem se v opeře spojují větší celky.
Od roku 1920 se v Salcburku konají festivaly operních koncertních a divadelních představení. Ke stálému repertoáru patří právě opery W. A. Mozarta. Více viz www.salzburgerfestspiele.at/

S hrou na schovávanou nemá nic společného, dříve se tak říkalo dítěti, které nemělo rodiče a o které se staral někdo z příbuzenstva nebo někdo cizí, tzv. opatrovník. Spravoval i jeho majetek po rodičích až do jeho dospělosti.

Zpěvy náboženského původu, američtí černoši v nich vyjadřovali svoji víru a touhu po lepším životě. Při bohoslužbě vznikaly spontánně. Jeden zpěvák nebo kazatel předzpěvoval, posluchači odpovídali.

Je rychlost, kterou se skladba hraje nebo zpívá. Tempo se označuje v hudbě všech národů stejně, používají se k tomu tyto výrazy, např.:
adagio – pomalu
moderato – mírně
andante - klidně
allegro – rychle
vivace – živě
presto – rychle
prestissimo – velmi rychle
Mluvíme-li o skladbě, říkáme, že je napsána v tónině durové nebo mollové. (Neříkáme například, že je napsána ve stupnici C dur.) Takže když skladatel používal při psaní skladby převážně tónů z durové stupnice, je skladba v durové tónině. Když převažují tóny ze stupnice mollové, je skladba v mollové tónině.

Jmenuje se tak hudební nástroj, který navrhl sám Wagner, protože potřeboval do svého velkého operního díla speciální zvuk, něco mezi zvukem lesního rohu a zvukem pozounu.

Wagnerovo divadlo v Bayreuthu je opravdu velmi originální divadlo s mnoha zvláštnostmi. Už sama stavba je celá ze dřeva. Nemá postranní lóže a sedačky pro diváky jsou bez měkkého polstrování. Wagner chtěl totiž dosáhnout co nejlepší kvality zvuku. (Tenhle nápad dostal, když působil v Rize. Tady několikrát dirigoval koncerty i ve stodolách a byl překvapen a nadšen jejich výbornou zvukovou kvalitou neboli akustikou.) Další specialitou Wagnerova divadla je neviditelný orchestr, skrytý pod podiem, aby diváci viděli jen to, co se děje na jevišti. Wagner také vymyslel zvláštní oponu, říká se jí wagnerovská. Spojil v ní pohyb dvou opon, té ze stran jeviště do středu a seshora dolů.
Ta má blízko k lidové písni, protože vznikla jejím napodobením a rozšířila se.
Tento pořad v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:
Starší data vysílání všech dílů najdete kliknutím na následující odkaz.
Ilustrace © Jiří Votruba