Hudebně vzdělávací cyklus pro děti podle knížky Jiřiny Markové a Anny Novotné (2009). Režie J. Dlouhý
Operu Kominíček složil anglický skladatel Benjamin Britten přímo pro děti, a tak nemůže chybět ani v hudebně-vzdělávacím cyklu České televize Opera nás baví. Příběh malého kluka Sama, kterého dva zlí kominíci využívají k čištění úzkých krbových komínů, skončí šťastně, jak se děti dozvědí z operních ukázek, které pro ně na stylizovaném divadelním jevišti studia na Kavčích horách natočily děti z Dětské opery Praha. A nejenom to, také, co v opeře vzniká dřív, jestli hudba, nebo text, čili libreto, a jak důležitá je v divadle nápověda, která se skrývá v nápovědní budce nebo v portálu.

(22. 11. 1913 Lowestoff, Anglie – 4. 12. 1976 Aldeburgh)
Už jako dítě projevoval výjimečné hudební nadání. Některá pozdější díla komponoval na základě hudebních motivů, které napsal mezi svým devátým a jedenáctým rokem. Celý svůj život komponoval s nevšední tvůrčí bohatostí. Největšího úspěchu dosáhl svými operami: Peter Grimes (1945), Únos Lukrécie (1946), Albert Herring (1947), Kominíček (1949), Billy Bud (1951), Gloriana (1953) Pod koly osudu (1954).
Libreto napsal Eric Crozier. Premiéra se konala v červnu 1949 v Aldeburghu.
Kominíček je název druhé části této opery, kterou skladatel Benjamin Britten nazval Hrajeme si na operu. První část opery tvoří dětská hra, která líčí zkoušku na operu, a v druhé části děti zpívají příběh o malém kominíčkovi Samovi.
Přední anglické divadlo, které stojí na stejnojmenném náměstí ve čtvrti City v Londýně. Nechal ho v roce 1732 postavit herec J. Rich jako Theatre Royal pro činohru a pantomimu lidového charakteru. V roce 1808 vyhořelo, nová budova byla otevřena v roce 1809, ale v roce 1856 ji znovu zničil požár. Novou podobu, kterou dostalo v roce 1858, má divadlo dodnes. Od roku 1948 v něm sídlí soubor anglického baletu a anglické opery Royal Opera.
Více na www.coventgardens.org.uk
Je text, ke kterému hudební skladatel napíše hudbu. Někdy je to obráceně – libreto vznikne až po napsání hudby. Někteří hudební skladatelé si libreto psali sami. Inspirací jim byla pohádka, román nebo i divadelní hra.
Pro zpěváky je to záchrana, když stojí na jevišti a zapomenou slova, která mají zpívat. Nápověda má své místo v nápovědní boudě, a pokud bouda uprostřed jeviště na jeho okraji není, tak sedí po straně u jeviště. Napovídá nejen česky, ale musí umět napovídat v kterémkoli jazyce. Hlas nápovědy nesmí být slyšet do hlediště – k divákovi, ale zpěvák mu potřebuje rozumět i při nejsilnějších forte či pianu.
V kamenných divadlech stávala na okraji jeviště v jeho středu, připomínala jakousi velkou mušli. Dnes většinou sedí nápověda v portálu, po straně jeviště skryta zrakům diváků a pozorně sleduje texty, který mají zpěváci zpívat, aby jim včas v případě potřeby napověděla.
V architektuře toto slovo znamená vstup do budovy a v divadle se jeho význam podobá. Znamená pevnou nebo pohyblivou konstrukci, která rámuje prostor jeviště.
michal 29. 11. 2010 22:21
to ano…
Jitka 18. 11. 2010 17:20
Výborný pořad. Jenomže si myslím, že málo našich dětí, dokáže vnímat a brát hudb…
Majka 18. 11. 2010 15:41
Je to bezva pořad!!!!! Musíš se naučit vnimat hudbu,…
Tento díl pořadu v současnosti nevysíláme. Můžete si však nechat zaslat zprávu, pokud se objeví v aktuálním vysílání:
Starší data vysílání najdete kliknutím na následující odkaz.
Hledat všechna vysílání:
pořadu / tohoto dílu
Ilustrace © Jiří Votruba