|
Současná pojetí trestného činu
Kriminologická věda v současnosti rozlišuje dvě pojetí „trestného činu“:
legální – trestným činem je to, co jako trestný čin označuje platný zákon.
sociální – za trestný čin se považuje takový čin, který má obzvlášť vysokou míru společenské nebezpečnosti. Při tomto pojetí mohou existovat i jiné trestné činy než stanoví zákon a naopak některé trestné činy, které zákon stanoví, za trestné činy považovány být nemusí. Např. v době totalitních režimů často existuje v zákonech spousta trestných činů, které absolutní většina společnosti za škodlivé považovat nemusí.
Definice a znaky trestného činu
Podle § 3 trestního zákona (č. 140/1961 Sb. v platném znění) je trestný čin pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v tomtéž zákoně. Tato formulace vyjadřuje jednak překonání praxe, kdy skutkové podstaty trestných činů byly obsaženy i v mnoha speciálních zákonech, jednak vymezení vůči pojetí, v němž by bylo možno trestat činy, které nejsou v zákoně explicitně popsané.
V první, obecné části trestního zákona jsou popsány obecné znaky trestných činů, mezi něž patří:
- Společenská nebezpečnost větší než nepatrná – Stupeň nebezpečnosti činu pro společnost je určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou. Zákon však nespecifikuje, jakým způsobem se z těchto faktorů stupeň nebezpečnosti odvozuje, například které osoby pachatelů nebo pohnutky společenskou nebezpečnost zvyšují nebo snižují. Blíže nespecifikované přihlížení k „osobě pachatele“ může znamenat narušení ústavou zaručené rovnosti před zákonem.
- Zavinění – K trestnosti činu je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.
- Trestní odpovědnost z hlediska věku a příčetnosti pachatele.
- Vyloučení trestnosti za podmínek krajní nouze, nutné obrany a oprávněného použití zbraně.
- Územní a personální omezení působnosti zákona,
- Trestnost pokusu, přípravy i podílnictví na činu.
Podmínky zániku trestnosti a promlčení trestního stíhání.
Ve druhé, tzv. zvláštní části trestního zákona jsou definovány znaky takzvané formální skutkové podstaty jednotlivých trestných činů.
Vztah trestnosti a zakázanosti činu
Trestní zákon popisované skutky nezakazuje výslovně, ale pouze je označuje za trestné a stanoví za ně trest (podobně je koncipován i přestupkový zákon). Pojetí a jazyk trestního zákona (převzaté z původního trestního zákona z roku 1852) jsou tímto nekompatibilní s jazykem Listiny základních práv a svobod a ústavy platné od roku 1993, podle nichž občan může činit vše, co není zákonem zakázáno (čl. 3 odst. 4 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 3 Listiny ZPS).
V praxi se při výkladu předpokládá, že z trestnosti činu vyplývá jeho zakázanost implicitně, t. j. spáchání trestného činu bývá běžně označováno jako porušení (přestoupení) zákona. Pro osoby bez trestní odpovědnosti se termín „trestný čin“ nepoužívá, v některých zákonech (o sociálně-právní ochraně dětí a o soudnictví ve věcech mládeže) se používá termín „čin jinak trestný“, aniž by bylo výslovně stanoveno, že takové činy jsou dětem zakázány. |
Experiment
