Zašlapané projekty

Případ MEVRO

Karel Kyncl s Pavlem Kohoutem chtěli dát rozhlasovému vysílání novou tvář. Dokument z cyklu o unikátních nápadech, projektech a objevech, které za minulého režimu nesměly spatřit světlo světa. Připravili: J. Skalický, M. Švihálek a P. Lokaj

Jeden ze zajímavých příkladů "zašlapaných projektů" je případ MEVRO. V roce 1948 slavil Čs. rozhlas čtvrtstoletí své činnosti a v Praze se konala první poválečná mezinárodní rozhlasová výstava. Technické studio na výstavišti tvořilo samostatnou stanici. Výstavní studio s proskleným průčelím, pro které dr. Josef Kolář navrhl název "rozhlasové vivárium", umožňovalo návštěvníkům pohled přímo do rozhlasové kuchyně, na její techniku, na mikrofony, na hlasatele, orchestry, sólisty, herce, soubory a vše, co dosud lidé mohli pouze slyšet. Toto unikátní prostředí (včetně ukázek programu) bylo zachyceno filmovými kamerami Krátkého filmu. Program MEVRO (současně s nejmodernějšími technickými vymoženostmi rozhlasového vysílání) se stal legendou. Vysílalo se zásadně živě. Každý den po dobu osmi týdnů. Základním charakteristickým rysem projektu MEVRO byla týmová práce a tvůrčí svoboda. Každý měl plnou odpovědnost a plnou důvěru ostatních. V červenci 1948 ovšem výstava skončila a rozhlasoví pracovníci se chtě nechtě museli vrátit k původní práci. Někteří z nich se pokoušeli metody vyzkoušené na projektu MEVRO oživovat, ale měli s tím jenom potíže. Rozhlasové vysíláni opět upadalo do šedi. Vzhledem k měnícím se podmínkám to bylo zcela pochopitelné, protože jedním ze základních úspěchů metody projektu MEVRO byla tvůrčí svoboda. Muselo uběhnout skoro čtyřicet let, než se zásady vysílání projektu MEVRO staly opět aktuální...

Přehrát video