Ivana Uhlířová
Anna
Film zatím není vaší hlavní hereckou „disciplínou“ – tou je divadlo. Jsou pro vás jako pro respektovanou divadelní herečku výlety před kameru v něčem inspirativní?
Já dělam spoustu věcí a to, že si nevolím jednoduchou cestu, neznamená, že se zdržuju pouze v jedné linii, a to divadlo. Teď jsme s Olmem Omerzu natočili film, chystáme druhý, právě s panem Havlem natáčíme film Odcházeni, na podzim mě čeká další filmová práce a na jaře rovněž tak, nějaké věci, co jsem točila, neběžely ani v Česku… Nedělám jen věci okázalé, s jakýmsi levným zaručeným úspěchem, a proto neútočí na prvni dobrou, jak je tomu zvykem, a v tom spatřuji opravdovou kvalitu…
Jak byste přiblížila charakter vaší hrdinky Anny a motivy jejího konání?
Anna… mohla bych se rozepsat, mohla bych začít dlouze mluvit, jakýsi rozbor nebo návod se po mně chce? Jsou však věci, které pracují, neustale, pod povrchem, jemné a člověk se může domnívat… ať se každý, kdo chce, pořádně dívá…
Nakolik tuhle prostou venkovskou dívku změnilo setkání s její sebevědomou, elegantní městskou tetou Klárou?
Setkání s Klárou – bod, protnutí, zlom, kdy se myšlenky a skutky dají do pohybu. Klára jako impuls, odvaha k opravdovému konání.
Jak jste vnímala natáčení na venkovském statku se všemi těmi rituály a domácími zvířaty?
Bylo mi líto kohoutů, jak se zabíjeli navzájem, kráva byla krásná, neměla jméno, slepice po dvoře běhaly zmateně a mimo jiné všechno v ten čas dozrávalo a má neutuchajici vášeň pro všechno, co jest na stromech, švestky, jablka, meruňky, ořechy… natáčeni bylo úchvatné.
Jařabův film je svým způsobem metafotou o rozpadu tradičních hodnot „umírajícího světa“. Myslíte, že současný filmový divák, odchovaný myšlenkově jednoduchými narativními spektákly, bude ochoten a schopen luštit symbolické roviny tohoto snímku.
Nechci a ani nemohu mluvit za diváky, v kvantitě není kvalita, jak si většina uvěřila, malý český rybník přeplněný různými srandovními cenami za tamto a tamto, vesměs v podobném nenaročném duchu jistot, zdánlivých, ten, kdo chce slyšet, uslyší. Nedá se přeci mluvit neustále obecně. Já čim dál víc věřím kupříkladu ve smysluplne veci, a to především v srdce, ruce… a hlavu.
Režisér Jařab klade velký důraz na dobové detaily. Jak na vás působily kulisy starých časů, historické kostýmy, dobové dekorace?
Moc se mi líbily záběry, obrazy, vlákno, z kterého je to sukno ušito, v tom je David mistr… chvění…