Hlava - ruce - srdce

Příběh zasazený do hraniční doby první světové války je nově aktualizovaným tématem o rozpadu tradičních hodnot moderního světa. Komorní drama, v němž se fikce a imaginace mísí s odkazy na konkrétní dějinné události, líčí nečekané situace po záhadném zmizení c. k. plukovníka a otvírá i nečekaně symbolickou kriminální zápletku.

Premiéra: 18. listopadu 2010

Rok 1914 v předvečer války. Starý svět už se sotva drží na nohou a iracionální dusno, které chce vyplnit mezeru po jeho zániku, už se velkého třesku nemůže dočkat. Plukovník von Haukwitz zahyne za záhadných okolností při okultní seanci. Jeho snoubenka, herečka Klára Knabelová, při vyšetřování zjistí, že tělu byly po smrti odňaty hlava, ruce a srdce. Při hledání odpovědí na tuto záhadu naráží na nejbližší plukovníkovu osobu – poručíka Heinricha Rotha. Osud opuštěných „pozůstalých“ je spojí dohromady. Bleskový vztah vytvoří předpoklad pro vzájemnou důvěru. Klára obdrží od Rotha, držitele jedné z plukovníkových rukou, prst svého snoubence a některé informace na důkaz souručenství. Vojenský vyšetřovatel Karel Vrana kontaktuje Kláru a snaží se ji přimět ke spolupráci proti Rothovi a okultním kruhům v armádních řadách.

Klára odmítne, ale vyjádří Vranovi podporu s cílem najít veškeré části plukovníkova těla a uložit je do země k „věčnému odpočinku“. Roth je povolán na frontu a Vrana vyráží po Evropě hledat okultními skupinami využívané ostatky. Klára se přesunuje na svůj rodný statek na Moravu, kde obdrží další část těla – tentokráte ruku raněného poručíka Rotha.

Se značnou deziluzí navrací se invalidní Roth zpět z války a pokouší se hledat nové cesty uspokojení vlastní iracionality. Nachází je v nesmyslných pokusech s kohouty či podivných výletech do přírody, kde prožívá zvláštní snové stavy. Jeho vyprahlost a prázdnota již však nedokáže a možná ani nechce Kláru uspokojit a naplnit.

Vrana, který přiváží na statek veškeré plukovníkovy ostatky i přes riziko stíhání, je však stižen rovněž svého druhu paralýzou. Ani on, byť je ke Kláře od prvního okamžiku silně přitahován, není s to jí nic nabídnout. Z této téměř patologické situace nachází Klára cestu ven v magickém sebeoplodnění částí plukovníkova těla, která má nakonec více potence než oba rozložení „milenci“. Těhotenství jí navrací opět klid a sílu. Protipóly, Roth a Vrana, se začínají nezadržitelně přibližovat. Klára konečně dokončuje svůj záměr a navrací i zbylým ostatkům plukovníkova těla klid v zemi.

Ani agrese zhrzených „milenců“ ji už není s to zneklidnit. Obě vyprázdněné nádoby, Roth i Vrana, hledí ruku v ruce se zavřenýma očima vstříc novým zítřkům Evropy 20. a 21. století. Klára si odnáší pro budoucnost naději nového světa.