Zemský ráj to napohled

Rozhovor s Danou Markovou

Postava Majdy z filmu Zemský ráj to napohled je dosud vaší největší filmovou příležitostí. Jak jste se na roli připravovala a jak jste si natáčení užívala?

Nejprve jsem si přečetla scénář, poté se sešla s Irenou v mléčném baru a vstřebávala od ní informace týkající se té doby, postavy Majdy a vlastně celé filmové rodiny. Při natáčení nás pak Irenka vedla a hlídala, aby byl ten devítiletý posun u všech postav znatelný. Já sama jsem si dobu normalizace připomínala četbou a zhlédnutím nějakých filmů.

Jak jste vnímala atmosféru natáčení?

První natáčecí dny začínaly u moře, vznikla tam možnost bližšího poznání, což se odrazilo na celé práci. Alespoň pro mě. A samotné natáčení? To mi přinášelo pocity nezkaleného potěšení!

Vaši matku ve filmu ztělesňuje skvělá herečka Vilma Cibulková. Máte hodně společných scén. Myslíte, že jste trochu nahlédla do její „herecké kuchyně“?

Vilma je obdivuhodná osobnost! Z našeho setkání ve mně utkvěla cenná poznání.

Tereza Voříšková, která hraje vaši mladší filmovou sestru Gábinu, je o něco málo mladší, než vy, ale filmových zkušeností má trochu víc. Jak se vám spolu dělalo?

Byly jsme nuceny trávit společný čas v hotelovém pokoji u moře, kde jsme sedávaly na zápraží, popíjely rakiji a vedly dlouhé hovory... Terka neustále rušila můj spánek nočními výkřiky do tmy. Nechtěla jsem to nechat jen tak a nakazila ji chřipkou, která mě provázela po celý čas natáčení u moře. I přesto jsme náš pobyt zakončily nahé lázní ve slaném nálevu...

Co byste chtěla, aby se o vaší hrdince Majdě divák dozvěděl?

Snažila jsem se, by postava Majdy byla bezprostřední, optimisticky smýšlející bytost, která miluje život, touží po spravedlnosti, po svobodě. Zda se mi to podařilo, ponechávám na úsudku diváka.

Film je i o tom, jak normalizační režim ničil život nejen těm, kteří se proti němu aktivně postavili, ale i jejich blízkým, z nichž se stávali jakási nevinná rukojmí. Mařil jejich existence, plány, talenty... Může člověk, který tu dobu neprožil, pochopit pocity zmaru z těch navždy ztracených let?

Mít snahu porozumět ano, ale nelze pochopit pocity lidí, kteří si tím prošli. Ono se nám to teď mluví a lehce soudí, když jsme si to nezažili na vlastní kůži. Bohužel bezpráví bylo, je a bude a těch, kteří se s ním setkávají v míře neúnosné je stále dosti...