Na začátku naší existence je oplodněné vajíčko, které se vyvíjí v matčině děloze, potom mateřský prs, jenž nám dává výživu, a velká dávka pozornosti a láskyplné péče. Savci, mezi něž patříme, jsou jedinými živočichy, u nichž se vyvinul tento způsob rození potomků. Stalo se tak na konci vývoje dlouhého čtyři miliardy let. Překvapující na tom je skutečnost, že tento druh reprodukce se objevil až po sérii přírodních katastrof, které během geologické historie naši Zemi postihovaly. Před 250 miliony let, mezi prvohorami a druhohorami, probíhaly největší sopečné erupce, které kdy tato planeta zažila. Neustávající vulkanická činnost způsobila rozsáhlé změny životního prostředí. Nové nálezy ukazují, že tato katastrofa způsobila vyhynutí 95ti procent veškerého života na Zemi. Bylo to strašlivé období. Jelikož se však našim dávným předchůdcům podařilo přežít, vyvinuly se u nich vlastnosti, kterými jsou dnes obdařeni všichni savci. V té době došlo k největšímu vymírání druhů v celé geologické historii Země. Vše ale nakonec skončilo triumfálním nástupem savců na celé planetě, kterou před nimi ovládali dinosauři. Proč vlastně začali naši předchůdci chránit svá mláďata v břišní dutině matky? O tom vypráví úchvatný příběh o zrodu savců.
