Není vám lhostejný osud chátrajících stavebních památek? Ondřej Havelka vás tentokrát přizve k záchraně zámečku v podhůří Krušných hor (2009)

Zachránit před zkázou lovecký zámeček Lichtenwald znamená uchovat genia loci monumentální barokní kompozice krajiny Krušných hor na samé hranici s Německem. Budova, jejímž základním materiálem bylo dřevo okolních lesů, kdysi sloužívala jako reprezentativní zázemí šlechtě, která zámeček využívala jako svoji základnu při honitbách. Nejcennějšími prvky, které rozhodně stojí za to uchovat pro příští generace, jsou truhlářské práce z poloviny 18. století.


Na prodej

Zámek Lichtenwald

Barokní zámeček jako svatební dar? Ano, tento sen vyplnil lichtenštejnské kněžně Marii Anně její choť Emanuel Filibert z Valdštejna, někdejší majitel panství Horní Litvínov. Sňatek těchto šlechticů a tím i spojení dvou aristokratických rodů symbolizoval název zámečku – Lichtenwald. V době, kdy z nebe ještě napadaly kyselé deště, vedla ke vstupní bráně zámeckého areálu pět kilometrů dlouhá alej, kterou dnes připomíná jen příjezdová cesta.
Areál loveckého zámečku Lichtenwald tvoří pět objektů uspořádaných do oválné kompozice. Společně s hlavní dvoupatrovou budovou jsou zde umístěny o patro nižší pomocné stavby (obydlí vrátného a panská kuchyň, lesovna s dvěma byty a chlévem pro krávy). Zámeček byl postaven v několika etapách v letech 1761–1767. Hrázděné první patro navazuje na zděné přízemí, dřevem je však obložena celá fasáda. Z přízemí vede původní barokní schodiště s kamennými stupni zdobené novobarokním parapetem s kuželkami. Místnosti v prvním patře jsou obloženy dřevěným ostěním z poloviny 19. století. Z téže doby se zachovala i kachlová kamna, na podlaze jsou prkna až 70 cm široká. V tomto podlaží se nacházejí také původní dveře z poloviny 18. století, které současně s dalšími ukázkami truhlářských prácí označují památkáři za nejcennější dochované prvky objektu. Zámeček Lichtenwald původně sloužil vrchnosti jako zázemí při lovu tetřevů, jelenů a jiné zvěře v okolních lesích, po konfiskaci pak jako myslivna a lovecká chata. K podobným účelům hodlal nemovitost využívat i současný majitel.


Pro inspiraci

Zámek Libouchec

Zámek Libouchec je díky své poloze v blízkosti německých hranic vzácným příkladem saské renesance, která se výrazně liší od staveb na zbývajícím území Čech. Někdejší majitelé – Thunové zde od počátku 17. století prakticky nežili. Areál byl využíván pro hospodářské účely a jako zázemí velkostatku, proto zde neprobíhaly téměř žádné přestavby. Zachovala se tak celá řada původních prvků, které by na památce trvale užívané šlechtou dávno ustoupily baroku nebo ještě pozdějším úpravám.
Současný majitel zdevastovaný zámek získal v roce 2003 a nejprve se musel vypořádat s obrovským množstvím odpadu, který zde byl uložen. Hned poté následovalo odvodnění objektu. Při opravách byly a jsou v maximální možné míře využívány historické materiály a postupy. Částečně se podařilo obnovit původní kamenné podlahy skryté pod vrstvou betonu z přelomu 19. a 20. století. Uplatnění také postupně nachází velké množství kamenných prvků, nalezených v areálu zámku. Obnovené prostory budou sloužit jako společenské zázemí obce, v severním křídle jsou již nyní ustájeny koně a své sídlo by zde měla nalézt také firma, které objekt patří. To vše symbolicky směřuje k roku 2011, kdy uplynou přesně čtyři staletí od dokončení výstavby zámku.


Stopáž17 minut
Rok výroby 2009
 ST
ŽánrMagazín