Abdimu Vahayevovi je 46 let. Pochází z Čečny. Je ženatý a má devítiletou dceru. V Istanbulu žijí v táboře spolu s dalšími 165 čečenskými utečenci. Nikdo z jeho rodiny nemá pas, takže nemohou pracovat. Všichni z tábora žijí díky turecké podpoře.
Songül pracuje jako úředník, ale větší pozornost věnuje zvířatům, která miluje. Nemůže snést, když vidí hladovějící nebo nemocné zvíře. Když jede autem do práce a zahlédne kočky nebo psy, zastaví a nakrmí je.
Hakan je mladý muž, který kdysi propadl motorkám. Při havárii však přišel o ruku v zápěstí. Nicméně sám si navrhnul speciální mechanismus, s nímž může hrát kulečník a dokonce jezdí na soutěže. Ale soutěží také ve střelbě, kterou trénuje každý večer doma na chodbě.
