Zkušenost holocaustu je pro Arnošta Lustiga zásadním životním prožitkem a zároveň ústředním inspiračním bodem jeho literární práce. Ve svém díle Lustig neřeší obecné mechanismy válečného konfliktu, ale neúnosnost konkrétního osobního strádání. Jeho hrdinové jsou obyčejní nevýznamní lidé, zatížení tragickou zkušeností koncentračního tábora. Prožitá traumata, absurdní prostředí i neustálé ohrožení života kontrastují s vnímáním mnohdy citově nezralých, mladistvých jedinců. Hlavními postavami Lustigových příběhů jsou často ženy, to je i případ Modlitby pro Kateřinu Horovitzovou, kterou pro Čtenářský deník přečetl novinář František Cinger.