Letadlo se v ten moment naklonilo doleva. Varovná světla a zvukové signály oznámily potíže s levým motorem. Autopilot se vypnul a řízení převzal kapitán. Letadlo začalo rychle ztrácet výšku. Olej z poškozeného motoru se dostal do klimatizace a v kabině se objevil kouř. Oba piloti spojili své síly, aby let vyrovnali. Hrozilo, že se propadnou do vývrtky a zřítí se na zem. Motor se proměnil ve změť pokrouceného kovu. Zásadně tak ovlivnil aerodynamické vlastnosti křídla. Poškozené křídlo neustále tlačilo stroj doleva. Piloti byli poučeni, že konstrukce tohoto typu letadel umožňuje letět i s jedním motorem, ale v tomto případě porouchaný motor nepřestal pouze běžet, on se úplně vytrhl ze svého lože. A tím se velice dramaticky narušila aerodynamika stroje.

Dvousetkilometrovou rychlostí se letadlo se řítilo k zemi.

Rázem se ale schylovalo k další katastrofě. Z proražených nádrží vytékaly na zem tisíce litrů paliva. Letoun začal hořet. Cestující v zadní části kabiny uvěznily plameny.

Ihned po nehodě bylo zahájeno rozsáhlé vyšetřování, které vedl Národní úřad pro bezpečnost v dopravě. Odborníci ohledali místo přistání i celé okolí, aby nalezli utrženou vrtuli.

Listy vrtule jsou duté. Uvnitř jsou vyvažovací závaží, která jsou utěsněna korkem napuštěným chlorem. A právě ten způsobil korozi i u předchozích nehod. Mechanik ale nic neobjevil a jen dostal příkaz list přebrousit, tím nevědomky odstranil stopy po trhlinách, které by byli při důkladné mikroskopické prohlídce viditelné. Závěrečná zpráva vyšetřovatelů zaznamenala neúčinnou vnitřní kontrolou i nedostatečné servisní postupy. Výrobce vrtulí, společnost Hamilton Sundstrand, je součástí obří průmyslové skupiny United Technologies. Tato nehoda byla posledním případem, kdy jejich výrobek v provozu selhal. Firma zpřísnila kritéria prohlídek a servisní postupy, v některých případech nad požadavky Federálního leteckého úřadu.

Jak docílit toho, aby se rozlité palivo po havárii nevznítilo? Jedním ze způsobů, jak intenzitu požáru snížit, je používat méně hořlavý kerosin. V roce 1984 testoval Federální letecký úřad nový druh paliva během inscenované nehody bezpilotního letounu. Ale zkouška nedopadla dobře. Například americké námořnictvo již mnoho let používá bezpečnější letecký benzín J-P-5. Ten ale v komerčním letectví uplatnění nenašel. Hlavními důvody, proč se v civilním sektoru nepřešlo na nízkohořlavé palivo, jsou otázky dostupnosti, distribuce a ceny. Jeho výroba je totiž podstatně dražší.

Z devětadvaceti lidí na palubě jich osm vyvázlo bez vážnějších následků. A z jedenadvaceti těžce zraněných jich nakonec svým zraněním deset podlehlo.