Při představě zpívání na veřejnosti mě jímá hrůza
26. 10. 2009 15:05 (Jiří Nedvídek)
Rozhovor s moderátorkou Terezou Kostkovou.
S jakými pocity vstupujete po třech ročnících do projektu Duety?
Je to velmi prosté. Žádnou pikantní, ani neobyčejnou odpověď nečekejte. Já se zkrátka těším. Opět se hodlá několik bezva lidí utkat s „fenoménem“, který není jejich běžnou profesní náplní pod vedením profíků na úrovni téměř profesionální. Tanec nebo zpěv – jejich odvaha je stejně obdivuhodná a kouzlo jednoho i druhého lidského „vyjádření“ je neoddiskutovatelné. Kromě toho se budeme dva měsíce „procházet“ nekonečným hudebním světem, dotýkat se jeho různých žánrů, soutěžit, držet palce, zkrátka si hrát. No není to příjemná náplň podzimních večerů?
Jaký máte vztah ke zpěvu?
Ve své podstatě je zpěv radost a svoboda, hudba řád. Kombinace obojího je v ideálním případě harmonie. Miluji hudbu. Lidský hlas pokládám za jeden z nádherných hudebních nástrojů. Tedy měl by být.
Troufla byste si v podobném pořadu soutěžit?
Já se ve své profesi samozřejmě se zpěvem také občas potkávám. Zpívám velice ráda, ale není to „každodenní společné soužití“. Pokud písnička není součástí představení a nemám dostatek času na přípravu, jímá mě při představě mého zpívání na veřejnosti tréma a hrůza. Což je ideální předpoklad k tomu, jak to zvrtat.
Jaké jste měla pocity při natáčení známého hitu Je nebezpečné dotýkat se hvězd?
Nejprve vstoupila „tréma a hrůza“, pak dlouho nic a pak já. Ale všichni byli bezvadní, písnička navíc jako víno. Kupodivu i mé hlasivky se zdály v kondici, takže nakonec jsem si to užívala a bylo to fajn. Podotýkám na okraj, že mým úkolem bylo nazpívat jednu jedinou větu. Finalista bude mít za sebou hitovek osm. Takže se nijak nekasám.
Které hudební hvězdy byste se někdy ráda dotkla?
Freddieho Mercuryho budu jmenovat prvního. A Marii Callas. A ráda bych šla na kafe se svým miláčkem Jacquesem Brelem. To už je bohužel je pasé. Snad u pana Nohavici by se mi to někdy mohlo splnit.
Jaká je vaše nejstarší vzpomínka spojená se zpěvem?
Vzpomínám si, když mě starší sestry uspávaly Erbenovou Svatební košilí, zhudebněnou divadlem Semafor. Melodii si pamatuji dodnes, ale vlivem obsahu se mi tenkrát moc dobře neusínalo.
Zpíváte svému synovi?
To je bez debat. Bavíme-li se o soukromí, je zpěv mým velmi častým vyjadřovacím prostředkem. Doma tréma odpadá a nastupuje ona kýžená radost. Tondovi je totiž šumafuk, jestli ten či onen tón byl o čtvrt tónu jinde nebo pokulhával rytmus. Maminky jsou hájené.
Co jste měla z hudební výchovy ve škole?
Nezapomeňte, že tělocvik, výtvarná a hudební výchova byly ve škole obecně jedny z mála jistot.
Myslíte, že zpívající hvězdy zaujmou diváky letos stejně jako v uplynulých letech ty tančící?
Někdo má rád holky jiný vdolky. Ale důvodů k oblibě je jistě i u tohoto pořadu nemálo. Tak doufejme.
Která písnička vás vždycky spolehlivě pohladí po duši?
Kvalitní muzika vždycky pohladí. Matuškova Tereza (a ne proto, že je jmenovkyně), duet Mercuryho a Caballé Barcelona (a ne proto, že mám španělskou krev). To jen tak namátkou dvě. Mohla bych jmenovat nepřeberně písní z nepřeberně žánrů a taky důvodů.
Který druh hudby vám není blízký?
Své uši bych neobtěžovala technem. Nemám moc ráda jakýkoli uřvaný chaos. Ale aby nedošlo k mýlce. Dobrý rock mám ráda.
Na které kolo, na který žánr se těšíte nejvíce?
Právě, že na všechny. Baví mě, že si projdeme lehce tak trochu všechno.
Kde si prozpěvujete nejčastěji?
To vám nepovím. Kolikrát si všimnu, že si prozpěvuji, až když mě na to někdo upozorní nebo na mě podivně kouká.
Malý hudební výslech s Terezou Kostkovou:
Waldemar Matuška, nebo Karel Gott?
Oba.
Frank Sinatra, nebo Elvis Presley?
No dobře. Na odpověď „oba“ už podruhé nejste zvědavý. Frank Sinatra.
Michael Jackson, nebo Freddie Mercury?
Freddie. Ale Michael byl skvělý tanečník.
Abba, nebo Beatles?
Asi se sama se sebou pohádám.
George Michael, nebo Robbie Williams?
Asi spíš Robbie.
Lucie, nebo Kabát?
Lucka v kabátu.
Ewa Farna, nebo Aneta Langerová?
Aneta Langerová.
