Zpověď architekta Martina Rajniše a jeho fascinující dřevěné stavby. Režie J. Dlouhý (2007)
23:00:04Sto tisíc generací jsme v tomhle žili
23:00:07a jen sto generací žijeme v civilizaci.
23:00:11Tohle je náš svět!
23:00:14Stačí ten svět vidět, studovat ho,
23:00:18vzít jeho zásady a tak se dělá architektura.
23:00:23Není to o ničem složitým. Každý z nás,
23:00:26i úplný idiot, tomu rozumí, jen nesmí být moc civilizovanej.
23:00:32To neumíme naprojektovat, můžeme se jenom učit.
23:00:42Otec se mnou měl hrozný trápení,
23:00:45ale v jedný věci jsem ho poslech.
23:00:48Říkal: "Ty umíš malovat a umíš matematiku.
23:00:53Když to dáš dohromady, bude z tebe architekt."
23:00:57Oh, jak se mýlil, ale přesto mi dobře poradil.
23:01:01Architektura není ani o matematice
23:01:03ani o malování, ale o něčem úplně jiným.
23:01:08Nevím přesně o čem, ale jsem rád, že mi tak poradil.
23:01:16Představte si tu úžasnou věc.
23:01:20Na pozemku, který dostanu skoro za nulu,
23:01:23udělám věc, která umí plavat.
23:01:27Když přijde velká, tak si chvíli zaplave,
23:01:30pak si zase sedne na zem, ale protože to není dům,
23:01:35je to plovoucí objekt, tak vlastně nedělám dům,
23:01:39není potřeba územního rozhodnutí, stavební povolení.
23:01:42Dělám plovoucí objekt, který leží na zemi.
23:01:45Přijde voda, on chvíli poplave,
23:01:47pak si zase sedne a k němu si udělám takovou lávku,
23:01:53abych i za tý povodně tam mohl chodit.
23:02:01Takhle si k tomu udělám věci a je to.
23:02:05Mám to!
23:02:19Já žiju s tužkou v ruce.
23:02:23Já nekreslím na kompu - neumím to,
23:02:28ale to není to podstatný. To nádherný,
23:02:32co je mezi papírem, hlavou a přenáší to tužka,
23:02:37by se vytratilo.
23:02:39A někde, ono je to vidět, se víc přitlačí,
23:02:44je to černější a je vidět, že tam to člověk
23:02:49myslí víc vážně.
23:02:51A kde je to trošku rozmáznutější, tak si není jistej.
23:02:57A někde přiláká lidi nějakýma šutrákama
23:03:01a takovýma věcma.
23:03:04A to je rozdíl jako mezi posíláním mailu a povídáním si.
23:03:14Ta tužka umožní, že vedu konverzaci s tím,
23:03:19kdo se na to kouká.
23:03:22Nejen těma čarama, ale i jejich charakterem,
23:03:25tloušťkou, vším možným.
23:03:27A vlastně je zavaluju přívalem citu.
23:03:49Já jsem strašně ješitnej a nafoukanej člověk.
23:03:54Takže s křesťanstvím nemám co dělat,
23:03:57pokora je pro mě těžká věc,
23:04:01jenomže ta hmota je strašná svině
23:04:06a jakmile se člověk začne vytahovat a dělat něco blbě,
23:04:11tak ta svinská hmota ho takhle vezme
23:04:14a vrazí mu hubu do nejhoršího hnoje.
23:04:26Tohle dopadne blbě.
23:04:31Nikdo z nás není zázračný.
23:04:33Prostě jsme normální lidi, děláme omyly.
23:04:38A omyly baráků jsou tragický. Tedy bývají.
23:04:42Proto je dobrý některý baráky bořit.
23:04:48Nejvíc mě baví baráky, který nepotřebují úřední postupy,
23:04:54kde je jen příroda, klient a my,
23:04:58tesaři a lidi, kteří to dávají dohromady
23:05:02a vypadávají úředníci.
23:05:08Člověk by se úplně zesral vzteky, když s nima musí o věcech,
23:05:14který jsou úplně druhořadý a nedůležitý se bavit
23:05:18a oni mu je zakazují.
23:05:21Takže tohle jsou baráky, který jsou o svobodě.
23:05:29Já jsem se v této krajině nenarodil,
23:05:33ale ve 49., kdy mi bylo pět,
23:05:37jsem přišel támhle dolů do chalupy a v těhle kamenech
23:05:43jsme jako děti žily, s plzeňským Tondou
23:05:48jsme si tu dělali bunkry, a když teď kreslím šutr,
23:05:53tak se mi vždycky objeví takováhle nádherná bestie
23:05:59a ten kámen a dřevo jsou teď
23:06:04mí dva nejzamilovanější materiály.
23:06:09Když si šáhnu na dřevo, tak skoro
23:06:13jako kdybych si šáhnu na ženskou.
23:06:16Každý kousek je jinej a je to něco jinýho než šutr.
23:06:24Takhle je ten, kdo dělá beton.
23:06:29Je to úžasný.
23:06:32Je vidět, jak tyhle tmavší linky byly obtočeny tou světlejší hmotou
23:06:39a pak se to peklo třeba půl miliónu let.
23:06:43A tím vzniklo tohle nádherný kropenatý.
23:06:47Jednotlivé kusy vykrystalizovaly.
23:06:52Je v tom taková síla!
23:06:56Taková neuvěřitelná zarputilost a přitom pohoda.
23:07:01To nic jiného než kameny neumějí.
23:07:04Šutr je úžasný, ale je od nás dál než dřevo.
23:07:10Dřevo je podobně vrásčitý jako my,
23:07:14podobně jde do hajzlu jako my,
23:07:18podobně se opálí na slunci a vypadají z něj
23:07:21takové ty měkčí části.
23:07:24Kámen a dřevo.
23:07:28To je celý ten prostor dvou organických materiálů,
23:07:33který jsou nám nesmírně blízký.
23:07:38V detailu se tomuhle podobám, ale ještě víc se podobám dřevu.
23:07:43A to jsou ty věci, který mě na tom přitahují.
23:07:57Ten systém je celkem vzato rozumnej.
23:08:01Když ho dáme takhle napříč, drží nám barák dohromady,
23:08:06když ho dáme na diagonálu, tím nám drží čtverce
23:08:10a potom děláme prostorový zavětrování,
23:08:15což tady vidíme jeho spodek, který sviští nahoru na půdu.
23:08:20Teď je zima, barák je seschlý, lana jsou volný.
23:08:25Představte si 80 m2, leželo na tom tak 1,70 m sněhu,
23:08:32to je něco kolem 130 ccm.
23:08:37Když si řekneme, že kubík tohoto sněhu
23:08:40váží tak 300 kg, tak to byl jeden střední tank
23:08:44podporovaný takovouhle jednoduchou, skvělou konstrukcí.
23:08:52Českej barák je dlouhej, hubenej jak jezevčík.
23:08:58A v tom je jeho krása! Tak to má bejt!
23:09:01A tenhle barák je bachratej. Kdybych měl víc prachů,
23:09:06tak bysme tenhle udělali dvakrát tak dlouhej.
23:09:11Takže tento první kus je jakoby ocásek
23:09:15od té staré chalupy z roku 1820.
23:09:21Tohle je dojemný, když se takový obyčejný barák
23:09:26za pár šupů dostane do takovýhle
23:09:29hogo fogo knížky a trošku vybočuje.
23:09:34Dříví začíná vyhrávat.
23:09:43Téma je jasný:
23:09:47Vzpoura a stavba.
23:09:51Na začátku, kdyby někdo měl dojem,
23:09:54že někoho provokuju k násilí, tak je to skutečně blbost.
23:10:00Nikoho k násilí neprovokuju.
23:10:04Násilí je absolutně opak toho, co permanentní,
23:10:17klidná, každodenní vzpoura vyžaduje.
23:10:22Původní nápad byla jiná věž a tahle se z toho vyvinula.
23:10:26A toto je věž tak, jak nás napadla.
23:10:30Dali jsme to s několika klukama dohromady
23:10:35a že si ji postavíme. Věž. Jen tak.
23:10:39Nebude mít žádný jiný smysl, než že se nám to líbí
23:10:44to takhle dát dohromady.
23:10:47Je to jako když malíř maluje obraz.
23:10:50Prostě ho namaluje a teď si řekne:
23:10:53Třeba se někomu bude líbit.
23:10:56A v poslední době třetina projektu je tak,
23:10:59že je namaluju a čekám, že někdo přijde a bude je chtít.
23:11:04Kupodivu to vychází.
23:11:25Architektura je jedna z nejúžasnějších,
23:11:29nejvznešenějších věcí.
23:11:33Může se pořád koukat dolů, a když člověk udělá čáru,
23:11:38takhle odloží tužku a teď si říká:
23:11:46"Třeba 500 let lidi tu čáru nebudou moct překročit.
23:11:52Deset generací, patnáct generací si tý čáry musí všímat.
23:11:57Nemůžou udělat to, co dělají s obrazem,
23:12:01že ho otočí ksichtem ke zdi a nevšímají si ho.
23:12:11Je to čtverec, do kterýho je vepsaný kruh
23:12:14a všechno je udělaný tak, aby i prostý student architektury,
23:12:22nevybavený příliš velkým fortelem,
23:12:28ji chce udělat.
23:13:10Davide, jestli spadneš, tak ještě na tebe skočím
23:13:14a budu tě bít dole.
-Tak jo.
23:13:37Architektura je umění prostoru.
23:13:40A všechno, co k tomu patří - co ten prostor vymezuje,
23:13:45jak se v něm chová světlo, jak se v něm chovají věci,
23:13:49jak tím procházejí události, ale má jednu úžasnou výhodu.
23:13:55Že pánbůh a příroda je na naší straně.
23:14:01Ráno je to jiný než v poledne, v poledne jiný než večer,
23:14:04všechno je jinak.
23:14:30Krásná jihočeská vesnice, kde každej barák je trošku jinej,
23:14:34je trochu jinak posazenej, reaguje na spoustu věcí -
23:14:39tu na kopeček, tu na bažinku,
23:14:42tu na víc dětí toho sedláka, takže je trochu větší.
23:14:47Přesně je ta míra organizace a chaosu, která je nám vlastní.
23:14:53Když tohle vygumujeme v projektování
23:14:56a našviháme paneláky jeden jako druhej,
23:15:00tak je to umělotina, kde dokážeme žít,
23:15:05ale zdeformuje nás.
23:15:08Dobře realizovaný objekt ovlivňuje lidi.
23:15:12Ale i špatně realizovaný objekt taky ovlivňuje lidi.
23:15:16Tady třeba vyrostla paneláková generace.
23:15:20Na těch lidech je to zvláštním způsobem poznat
23:15:24a je někdy úplně neuvěřitelný a komický,
23:15:28že lidi, kteří mají hodně peněz, ale vyrostli
23:15:32v těch panelákových jádrech a kuchyňkách,
23:15:36tak ve svých vilách chtějí něco, co se tomu
23:15:40vzdáleně podobá, i když to nemusí dělat.
23:15:44Prostě se to do nich obtisklo.
23:16:19Dáváš takhle dvě prkna. Dvě prkna,
23:16:24kde vždycky jedno jde přes roh, sleduješ - jedno, druhý.
23:16:29Mezi tím máš tenhle prokládek a mezi těma dvěma prknama
23:16:35ti vznikne takováhle mezera.
23:16:39Do tý mezery se ti akorát vejde schod,
23:16:44ten schod je držený na latičce.
23:16:49Z úplně stejných prken jsou udělaný stupně
23:16:53a celý je to takhle sevřený.
23:16:56Tenhle prokládek je taková krabička sklepaná
23:17:00z úplně stejných latí jako je tohle.
23:17:03Takhle tu máš takovouhle lať, takovýhle prkno
23:17:07a takovouhle lať. A to je všechno.
23:17:10Všechny řezy jsou kolmý, všechno umí udělat amatér.
23:17:14Je to chlupatý, jak udělaný z pily, proto to je levný!
23:17:19Tady u země, tahle pár hraniček
23:17:23drží deset tun.
23:17:26Gravitace se stará o to, aby tato věž,
23:17:30která je gravitací ohrožená, držela pohromadě.
23:17:33To je vzpoura proti gravitaci a proti nákladům.
23:17:45A navíc tohle dali dohromady studenti!
23:17:48A to je přesně to, co bych si hrozně přál.
23:17:53Aby mladí začínající architekti
23:17:55si ty baráky postavili vlastníma rukama
23:17:58a do hajzlu věděli, vo čem to je.
23:18:01Když jim těhle deset tun domu projde rukama,
23:18:05tak se něco stane. To je jako na cestě.
23:18:11Něco se v člověku změní, když to dělá skutečně.
23:18:16A jsem rád, že jsem u toho byl.
23:18:19A oni to, myslím, dělali velmi úžasně.
23:18:24Tak to mělo bejt.
23:18:45Touha stavět na věky je snad dána lidem z náboženství
23:18:50nebo z touhy překonat sám sebe, přesáhnout se.
23:18:56Lidi a církev jim neříkala, že každej z nich je věčnej,
23:19:01což je pravda, je věčnej.
23:19:03Informaci, kterou za sebou nechá, je věčná.
23:19:08Ale lidi pořád žijou v domnění, že jsou tu jen na krátkou dobu
23:19:14a chtějí po sobě nechat vzpomínku, šutráky.
23:19:19Takovýhle. Ty jsou tu sto tisíc let,
23:19:24milión let, a přesto jsou dočasný.
23:19:28Když do toho šutráku dáš informaci,
23:19:32tak ta informace ho přežije. On se rozpadne
23:19:36na takovouhle drť a ta informace bude žít dál.
23:19:39Takže my jsme věční, my jsme věčnější než tyhle kameny.
23:19:45I když se udělají ty baráky z nerezové oceli a z diamantů,
23:19:52tak za třicet tisíc let tu stejně nebudou.
23:19:57Jako jsou věci staré čtyři tisíce let,
23:20:03jsou to myšlenky, je to pár věcí
23:20:07napsaných v jiným jazyce, v jiných věcech na jiný kusy.
23:20:12To, co se nedá vymazat je nápad.
23:20:16Jestliže je to správně a ta síla je v pořádku,
23:20:20tak to může být z papíru, může to být udělaný z písku,
23:20:24může to být z čehokoliv. Můžeš to být nahodilý,
23:20:28ale ta síla té myšlenky je nevymazatelná.
23:20:42Je to nádherný dům. Slunce chodí od jihu
23:20:48a padá skrz zimní zahrady do obytné části
23:20:55několika ložnic, koupelny a ten dům sedí
23:21:03a je napnutý, trošičku zaoblený,
23:21:10sedí jako kočka, která se provaluje v terénu
23:21:15a ten terén proti tomu domu vysílá takové jednotlivé
23:21:20opěrné zídky a ten dům je o tom,
23:21:27jak dům může mizet v krajině, jak z ní může brát sílu,
23:21:34jak jí může vracet zpátky ty správný signály.
23:21:42O tom je tento kryptogram.
23:21:47Ta krajina je tam nádherná a ten dům by měl být
23:21:50její velitel, přítel.
23:21:54Tichý návštěvník, měkký dialog mezi stavbou a krajinou.
23:22:00To je to, o co se na plný pecky snažíme.
23:22:04A zároveň dodržet všechny pravidla hry,
23:22:08aby se v něm příjemně žilo, aby byl vlídný, měkký,
23:22:12převážně dřevěný, s krásnými pohledy ven
23:22:16a přechod mezi interiérem, zimníma zahradama a krajinou.
23:22:26Když se koukám zevnitř, tak přes zimní zahradu
23:22:30vidím ty nejlepší záběry a ty nejlepší kousky toho údolí,
23:22:35které běží dolů směrem k Vltavě
23:22:39a je tu takový malý relaxační prostor,
23:22:49kde vidím 360 stupňů kolem dokola krajinu,
23:22:56kam bych se měl dostat z horizontu normálnosti,
23:23:00všednosti a skutečně vnímat krásu světa kolem sebe.
23:23:09Na ten projekt se šíleně těším.
23:23:12Je to jeden z klíčových projektů, které by měly posunout vnímání
23:23:19mezi domem, krajinou a lidma.
23:23:23Těším se.
23:23:27Nežijeme věčně.
23:23:30Dům má žít tak asi 120 let
23:23:33a pak má přijít někdo jinej a postavit ho znova!
23:23:37My nežijeme ve středověku, naše domy by měly být proměnlivý.
23:23:42Naše domy by měly stát málo peněz,
23:23:45měli bychom do nich dokázat pořád zasahovat
23:23:50a měli bychom si uvědomit, že náš panický strach
23:23:57z krátkého života, ze smrti a z podobných věcí
23:24:00je do nás natlučená debilní doktrína!
23:24:05Dům je divoká věc, která je pro divoký život
23:24:12a divokej život může trvat dlouho,
23:24:15ale může trvat i střední dobu a nic se neděje.
23:24:19Teď je jiná doba! Domy jdou s náma
23:24:23jako naše milenky, jako naše děti,
23:24:28jako naši kamarádi - sledují rytmus našeho života.
23:24:47Dům se nesmí stavět, protože obec Krňany
23:24:54se stavbou rodinného domu nesouhlasí,
23:24:59protože tvar stavby je v rozporu s územním plánem
23:25:03obce Krňany, proto stavební úřad rozhodl tak,
23:25:07jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
23:25:11To znamená, že se to zastavuje.
23:25:16To je naprosto v hajzlu.
23:25:19Těch blbejch baráků tam mají hromadu!
23:25:22Úplně pitomejch! Naprosto vymaštěnejch!
23:25:27Tadhle skvělá srnka, kolouch tam mohl dělat parádu.
23:25:32Nechtěli, protože tahle země směřuje
23:25:37rozhodnutím těhle úředníků někam do zadku Balkánu.
23:25:42Čert je vem!
23:25:43Územní plány jsou svým způsobem
23:25:47pýcha moci nad zdravým selským rozumem.
23:25:53Proč probůh dům, který si bere jako hlavní věc,
23:25:59že má mizet v přírodě, že vlastně nemá být
23:26:02skoro vůbec vidět, komu pomůže
23:26:07tuhle stavbu zamáznout?
23:26:22A z toho plyne jedna věc:
23:26:25Svoboda znamená se osvobodit od těhle úředníků.
23:26:31Ať mi dají pokoj! Další baráky budou načerno!
23:26:34Kašlu na ně!
23:27:01Tahle věž, to je vzpoura!
23:27:04To je vzpoura proti úřadům, ale i proti gravitaci!
23:27:08Slušnej člověk v týhle zemi, aby zůstal slušnej,
23:27:13musí dělat permanentní, nenásilnou vzpouru.
23:27:18Vzpouru proti kreténskejm úřadům!
23:27:22Proti kreténským pravidlům hry, proti establishmantu,
23:27:28proti unaveným lidem, proti nemocem,
23:27:32proti všemu takovýmu!
23:27:34Život ve slušnosti je vzpoura!
23:29:26Skryté titulky: Alena Fenclová
Sugestivní dokumentární portrét architekta Martina Rajniše (1944) přibližuje úskalí při snaze realizovat zajímavé dřevěné stavby v české krajině. Ukazuje, jak velkou moc mají nad bytím a nebytím novátorské architektury zakomplexovaní provinční úředníci. Profesor Rajniš se rozhodl proti této zlovůli bojovat. V roce 1986 M. Rajniš založil DA studio. V letech 2003–05 společný ateliér H.R.A. s Patrikem Hoffmanem. Spoluzakladatel Komory architektů, společnosti Teratekton a České větroplavební společnosti MRAK. Se spoluautory postavil: Obchodní dům na Národní třídě, pavilón na Světové výstavě ve Vancouveru, sérii rodinných domů, vil a výstavních pavilónů, řadu administrativních budov v Praze a podílel se na projektech Centra Smíchov, které jsou ve výstavbě. Jeho zbrusu nová Poštovna na Sněžce udivuje návštěvníky naší nejvyšší hory svou nápaditostí. V letech 1990–97 Rajniš byl profesorem architektury na VŠUP v Praze a soudcem soudu České komory architektury. Hodně cestuje (na cestách strávil více než osm let), cestoval a bude cestovat. Přeplouvá na malé plachetnici oceány a s výjimkou Antarktidy navštívil všechny kontinenty.
