Rozhovor se střihačem Vladimírem Barákem
Co Vás fascinovalo na scénáři filmu Karamazovi, že jste se rozhodl na filmu pracovat?
Scénář mě nefascinoval, naopak mě trošku vystrašil množstvím dialogu… Těšil jsem se hlavně na obrázky.
Kolik natočeného materiálu jste měli ve střižně a jak dlouho jste film stříhali?
Materiálu bylo asi osmnáct hodin. Stříhali jsme to čistého času asi šedesát dní a sestříhali jsme ho, doufám, do krásy.
Co bylo na střihu snímku Karamazovi nejnáročnější?
Pro mě osobně pochopit zápletku s půjčenými, ukradenými, vrácenými atd. třemi tisíci. Myslím, že se mi to nikdy úplně nepodařilo…
Jak probíhala spolupráce se scenáristou a režisérem Petrem Zelenkou, nakolik zasahoval do střihové skladby díla?
Dobře. I když neusínal na „gaučíku“ a nenechal mě tak pracovat samotného, což mám nejradši. Bylo to klidná debata asi i proto, že film se složil a už v podstatě fungoval od prvopočátku, nemuseli jsme si nad příběhem moc lámat hlavy.
Jako střihač se dostáváte do role „prvního diváka“, v čem Vás zaujal film Karamazovi?
Že všichni mluvili hodně nahlas… První divák při projekci střiženého díla ale už dávno nejsem. Než je film hotov, vidím všechny klapky stokrát. Proto je důležité si pamatovat svůj první dojem z viděného materiálu, a ten byl dobrý.
Jaké máte filmové plány, nechystáte další spolupráci s Petrem Zelenkou?
Budu střihat s režiséry Janem Hřebejkem Nestydu a Zdeňkem Tycem El paso, a pak se uvidí, jestli se Petrovi Zelenkovi nebude stýskat po „gaučíku“ ve střižně.