Rozhovor s kameramanem Alexandrem Šurkalou
V jaké fázi projektu Vás oslovil scenárista a režisér Petr Zelenka a jaká byla Vaše první reakce na zfilmování divadla?
Petr mě oslovil asi rok před začátkem natáčení. Moc mě potěšilo, že se ozval, tak jsem šel natěšený na schůzku. Tam mi oznámil, že se jedná o divadelní hru Karamazovi z Dejvického divadla a že ji chce za-archivovat. Já jsem se v tu chvíli viděl, jak stojím za kamerou a točím televizní záznam, což nebylo úplně podle mých představ. Ale naštěstí ani podle Petrových, a tak to celé začalo.
Jaká je obrazová koncepce snímku?
Od samého začátku jsme chtěli, aby film působil obrazově bohatě a nebyl to jenom nudný záznam představení. Jednou z hlavních barev, pro kterou jsme se rozhodli, byla černá, která je v prostředí továrny sama o sobě přítomná a dodává celkovému obrazu určitý pocit temnoty. K černé jsme pak doplnili ocelově modrou. Spektrum dále barevně vyvažuje svítivě žlutá barva, přítomná v kostýmech a v oknech továrny.
Proč jste se rozhodli natočit film v širokoúhlém formátu?
Širokoúhlý formát nám dovoloval větší možnosti s více figurálními kompozicemi, protože v některých momentech se objevuje na scéně až deset herců současně. Věděli jsme, že cinemascopem si samotné natáčení zkomplikujeme, ale o to více nás to lákalo.
Jak probíhaly obhlídky lokací a jak jste objevili prostor fabriky v Hrádku u Rokycan?
Po obhlídkách v Polsku a Ostravě jsme pochopili, že žádná z velkých fabrik, která se nám líbí, kvůli nám provoz na celých 30 dnů nezastaví, ani neomezí. Pak jsme od režisérky Alice Nellis dostali typ na Hrádek u Rokycan, kde jsme potkali skvělé lidi, kteří nás pochopili a maximálně nám vyšli vstříc, za což jim moc děkujeme. Nejdřív jsme hledali halu, která bude dostatečně velká kvůli odstupům a s okny po obou stranách a na stropě kvůli světelnosti. Jak už to u filmu chodí, poté, co jsme ji našli, rozhodli jsme se, že ji z větší části zatemníme, abychom mohli lépe kontrolovat světelné atmosféry. Ve finále jsme použili asi tisíc čtverečních metrů agrofólie na zatemnění a do interiéru jsme nainstalovali světla, která musela zůstat v hale i během nočních směn. Proto bylo nutné je umístit tak, aby nebránila zaměstnancům v práci. Byl to trochu oříšek.
Jak se dařilo natáčení v prostoru továrny?
Nejvíc jsem zápasil se změnami světla, paradoxně za okny továrny, protože to hodně ovlivňovalo celkovou hladinu světla v hale. Z finančních i technických důvodů nebylo možné mít celou halu zasvícenou tak, jak bych si přál, takže jsme používali na kamerách speciální filtr Varicon. Je to vlastně takový kus zářícího skla, který máte před objektivem a on vám ty stinné partie scény pomůže rozsvítit i bez lamp. V dnešní době digitální post-produkce je to hodně zastaralá věc, ale já i Petr jsme milovníci analogových kamerových triků, a proto jsme se pro to rozhodli.
Nejhorší, co můžete filmové kameře udělat je, že ji dáte do prostředí, kde ve vzduchu poletují kousky kovových špon. Ty se můžou dostat do kamery při výměně filmu a celý ho poškrábat. V takovém prostředí jsme strávili 19 dní a samozřejmě poslední záběr filmu, který byl zároveň i posledním záběrem v Hrádku se všemi herci, to odnesl. Škrábance jsme museli nechat odstranit digitálně. Jinak celý film je zpracováván klasickou filmovou cestou bez digitální post-produkce.
Točilo se pouhých dvacet dnů. Jak jste se s tímto tempem vypořádal?
Tempo bylo zničující, ale dá se to přežít, pokud máte skvělé herce, režiséra, který ví, co chce, a silný štáb, který vás vždy podpoří. V našem případě jsme měli štáb jak z Čech, tak z Polska, protože se jednalo o koprodukci. Po konzultaci s mým polským kolegou jsem dostal doporučení na pár lidí, kteří měli doplnit polskou část štábu. Následovalo několik osobních setkání a štáb byl potvrzen. Musím říct, že byli velice disciplinovaní a velcí profesionálové, což nám umožnilo i ve velice krátké době natočit obtížné scény.
Jak jste spolupracovali s Petrem Zelenkou, do jaké míry zasahoval do vizuální stránky díla?
Je to moje první spolupráce s Petrem. Ale vzhledem k tomu, že jsme film chystali víc než rok, tak jsme měli o jednotlivých scénách jasnou představu už v přípravách. Petr navíc dokázal dostat skoro všechny herce už 10 dní před natáčením na konkrétní lokace, kde jsme vše zkoušeli a natáčeli na moji kapesní video kameru. Večer jsme si to pak přehrávali dokola a vybírali nejlepší úhly a aranžmá záběrů. Vtipné bylo to, že pokud jsme neměli zrovna ten den někoho z hereckého ansámblu k dispozici, měli jsme vyrobené papírové figuríny se jménem toho daného herce a tyhle „zástupce“ jsme si vždy dosadili do určité scény, na určité místo.
Pokud byste měl divákům doporučit film Karamazovi, na co se můžou v kině těšit?
Na skvělé herce a temný příběh, u kterého vás, doufám, zamrazí!
Jaké máte filmové plány, rýsuje se v budoucnu další projekt s Petrem Zelenkou?
Zatím se věnuji komerci, která mě nechává v kameramanské kondici, a snad v brzké době začnou přípravy na nový film režiséra Dana Wlodarczyka.
Od Petra mám nabídku na další spolupráci, tak snad se to povede. Ale jak už tomu u českých filmů je, dokud neslyším, že kamera jede, tak sám nevěřím, že vzniknou!