Zcestovalý a vzdělaný Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564-1621) pocházel ze staročeského rytířského rodu. Za válečné zásluhy jej císař Rudolf II. jmenoval komořím a povýšil ho do panského stavu. Patřil k nejváženějším představitelům české šlechty. Z druhého manželství získal východočeský hrad Pecku, který se ve své době stal jedním z českých regionálních center kultury. Kryštof Harant proslul jako skladatel (mše Missa quinis vocibus) a spisovatel (Sepsal své zkušenosti z cest a roku 1608 je vydal. Jeho cestopis Putování aneb Cesta z království českého do města Benátek, odtud po moři do země svaté, země judské a dále do Egypta, se okamžitě stal nejčtenější knihou mezi měšťany a šlechtou). Jako dvorní rada císaře Matyáše ještě před rokem 1618 přestoupil od katolíků k utrakvistům a za stavovského povstání byl zvolen vojenským komisařem. Zúčastnil se Thurnova tažení proti Vídni a při jejím obléhání velmi úspěšně řídil dělostřelce. To mu jeho přítel z mládí Ferdinand II. (nyní již císař římský a král český a uherský) nikdy neodpustil. Po porážce stavovského povstání byl Kryštof Harant zatčen, odsouzen k smrti a v červnu roku 1621 sťat na Staroměstském náměstí v Praze. Autoři dokumentárního putování Harantovým životem a dílem (Marie Koldinská a Václav Křístek) tvrdí, že zaplatil hlavou za vstupenku do dějin.
Počátek třicetileté války