Tajemství vítězství Jana Žižky z Trocnova
Začal jsem chodit s kámošem Jardou trénovat na umělou stěnu. Je to skvělá zábava, i když začátky nejsou vůbec jednoduché. Už pár týdnů se pokouším o překonání jednoho převisu, ale ať dělám co dělám, vždycky to skončí pádem. Vzdát to ale samozřejmě nehodlám – nakonec, mám přece vzory v hrdinech naší minulosti! Třeba takový Žižka - se svými husity porážel k údivu všech i obrovské přesily a nikdy nebyl poražen! Propadat panice, že se něco takového nedá zvládnout, to teda určitě nemohl! Jardu to ale dost pobavilo – přece prý báchorkám o nepřemožitelnosti Žižkova vojska nemůžu věřit, v tom muselo být určitě něco víc, nějaké kouzlo, které mu ty přesily pomáhalo zmáknout! Jardova pochybovačnost mě docela namíchla, pak jsem ale na netu objevil zajímavou věc: Žižka měl údajně vlastnit nějakou monstranci, tajemnou posvátnou nádobu! Co když měla zázračnou moc, co když to byl opravdu jeho talisman, který mu pomáhal vítězit v bojích??? Napadlo mě, že kdybych přišel na to, jak to s tím kouzlem bylo, mohlo by to pomoct i mě vylítnout na tu mou umělou stěnu jako pravý vrabec.
Žižkova monstrance má být údajně ukrytá v podzemí Žižkova města Tábora, takže jsem všeho nechal a zamířil do jižních Čech. Prvním, na koho jsem narazil, byl pan farář. Přímo o Žižkově monstranci sice nic konkrétního nevěděl, ale na druhé straně ani nevyloučil, že by takovou posvátnou nádobu mohl Žižka skutečně mít! Hlavně měl prý ale podle něj mimořádně silnou víru, věřil, že bojuje za správnou věc a to mu dodávalo sílu.
Já se chtěl ale o záhadné Žižkově monstranci přece jen dozvědět víc. Největší husitské muzeum, které v Táboře mají, slibovalo, že na svou otázku konečně dostanu odpověď. Muzeum mě naprosto ohromilo – jenom těch husitských zbraní, co tam mají! Jenže o monstranci ani tady nic nevěděli... Podle zdejších odborníků ovšem Žižka žádná kouzla nepotřeboval, byl zkrátka geniální taktik a stratég, to bylo tajemství jeho úspěchu. Přesto ve mně pořád hlodala pochybnost: je vážně možné, aby jen díky geniální strategii porážel Žižka tak obrovské přesily?
Spěchal jsem do táborského podzemí, kde má být Žižkova monstrance ukrytá. Od průvodkyně jsem se sice dozvěděl, že nic podobného se tu zatím nenašlo, ale když jsem zjistil, že trasa, kterou jsme prošli, je jenom část zdejšího obrovského podzemního bludiště, v duchu jsem zajásal. Když totiž najdu nějaký jiný vchod do podzemí a dostanu se tak do zatím neprobádaných chodeb, mám šanci, že tu Žižkovu monstranci skutečně nakonec objevím!!!
Po chvíli hledání jsem se opravdu ocitl na okraji vchodu do neprozkoumaného podzemí! Byl jsem neuvěřitelně napjatý, jako bych byl blízko rozluštění téhle záhady! Z mého rozhodnutí probádat zatím neprobádané mě neodradila ani cedule se zákazem vstupu, protože touze projít místa, kudy třeba před pěti sty lety chodili samotní husité i s Žižkou, se prostě nedalo odolat! Jenže pak najednou... prásk! Tma! Něco se pode mnou sesunulo a já se řítil dolů, dál a dál, hlouběji a hlouběji! Badatelské nadšení se rázem změnilo v naprostou paniku. Při pádu jsem ztratil baterku, mobil byl bez signálu a nakonec se úplně vybil, všude kolem jenom černočerná tma.... Začínalo mi docházet, že bez pomoci se odsud nikdy nedostanu! Že já ten zákaz vstupu porušoval! Kvůli nějaké magické nádobě, která beztak sama o sobě žádné zvláštní kouzlo neměla. Nevím, jak dlouho jsem v táborském podzemí strávil a co se pak vlastně stalo, ale najednou jsem cítil, jako by mi někdo, snad nějaký přízrak či duch nějakého husity, ukazoval cestu. Vybavila se mi taky slova pana faráře, že nejdůležitější je víra, kterou si nosíme v sobě, a ne věci, i kdyby to byly třeba sebezázračnější monstrance! Sebral jsem poslední síly a rozhodl se, že z tohohle maléru se dostanu! Dodneška to úplně nechápu, ale fakt se mi to po obrovském úsilí nakonec podařilo! Pevně jsem věřil, že to zvládnu a fakt, vyšlo to!
Jako by ten zážitek z podzemí ve mně něco změnil, jako bych to teprve teď všechno pochopil: mít víru, že se dá zvládnout i zdánlivě nemožné, to má skutečně naprosto mimořádnou sílu! A mimochodem, brzy jsem si to mohl znovu ověřit - ten zakletý převis na umělé stěně, o jehož zdolání jsem se až dodneška marně pokoušel, jsem tentokrát k úžasu svému i kamaráda Jardy konečně zdolal!!!
Došlo mi, že nějak podobně to bylo asi i se Žižkou – samozřejmě byl skvělým vojevůdcem s vynikající taktikou, ale hlavně věřil ve své síly a v boj za správnou věc. A to bylo mnohem podstatnější, než všechny talismany a zázračné nádoby dohromady!
Tom Wizard
