Tajemství pravěkého hrobu v Brně
Řeknu vám – ten den mi bylo tak mizerně, že na pátrání jsem neměl ani pomyšlení! Ta hrozná bolest zubů se nedala ničím zvládnout...
Ale říká se, že všechno zlé je k něčemu dobré, a mně se návštěva zubaře opravdu naprosto nečekaným způsobem vyplatila...
V čekárně jsem se potkal s paní Hlavinkovou, která mě navedla na pozoruhodnou věc: prý jsou lidé, kteří bolest umí zvládat i bez pilulek a chemie. Nebyla to léčitelka, ani vědma, ale etnoložka, vědkyně, která se zabývá studiem lidských zvyklostí. V čekárně mi ale nestihla říct víc, jen se zmínila o nějakém hodně starém hrobě v Brně, na Francouzské ulici.
Zub mi vytrhli, bolest sice ustupovala, ale mě už se začínala zmocňovat pátrací horečka. Vyrazil jsem na Francouzskou. Jenže po nějakém hrobě uprostřed rušné ulice plné domů a aut nikde ani stopy. Co teď? No jasně! Pokud ten záhadný hrob byl fakt dost starý, pak o něm musí vědět v Anthroposu!
V brněnském pavilonu Anthropos mají fantastické nálezy z pravěku – třeba repliku mamuta, to teda byl obr! A ty jeho kly – to jsou pořádné zuby! Proti nim se ty moje bolavé stoličky můžou jít schovat! No fakt, já na tu bolest na chvíli úplně zapomněl! Ale pozor – zjišťuji, že nějaký pravěký a prý dost zvláštní a výjimečný hrob se na Francouzské ulici opravdu našel, paní Hlavinková měla pravdu! Ale tady v Anthroposu ho prý nemají. V pátráním musím pokračovat jinde.
Jsem čím dál netrpělivější – v čem je ten hrob tak záhadný? Kdo to tam vlastně byl před 24 tisíci lety pohřbený? Pan docent Oliva z Moravského zemského muzea ví o nálezu z Francouzské snad úplně všechno: archeologové zjistili nejen to, že v hrobě byly s tělem uloženy zvláštní předměty, něco jako kameny a střepy nějakých nádob, ale vyzkoumali i to, že dotyčný byl muž a jeho kosti byly poznamenány nějakou vážnou nemocí! A navíc – u těla ležela podivuhodná soška, která vypadá jako loutka. A prý to opravdu první a tím i nejstarší loutka na světě je! Vážně, nejstarší na světě! Úplně se mi z toho zatočila hlava...
Bolest zubů se ale mezitím znovu přihlásila o slovo a to mi připomnělo, že se mám setkat s paní Hlavinkovou, která mě na tuhle super záhadu pravěkého hrobu přivedla. Prý má pro mne dokonce nějaké překvapení...
Dali jsme si sraz v čajovně. Prostředí s tajuplnou atmosférou a tlukotem bubínků bylo pro naše téma jako dělané! A paní Hlavinková mi prozradila, že se zabývá šamany, jejich rituály a postupy. Teď mi to teprve začíná docházet – tak tohle měla na mysli v té čekárně u zubaře, když říkala, že jsou lidi, kteří umí bolest zvládat i jinak! Zkoumá postupy dnešních šamanů, kteří žijí na Sibiři. A to její překvapení? V čajovně mě čekal muž, oblečený jako šaman, který právě ukazoval některé rituály šamanů ze Sibiře! Chvíli si připadám jako bych byl přímo uprostřed pravěku svědkem dávného rituálu...Je totiž pravděpodobné, že nějak podobně postupoval i onen pravěký muž z hrobu na Francouzské ulici. Sibiřští šamani ke svým rituálům taky používají loutky a bubínky a nejrůznější koření a byliny. Dozvěděl jsem se taky, že kosti pravěkého muže, šamana z Francouzské ulice, byly napadeny těžkou nemocí zvanou kostižer a že možná i díky překonávání své vlastní bolesti byl tenhle pradávný obyvatel dnešního Brna schopen vyhánět jiným lidem z těla nemoci. Páni, byl to skvělý zážitek!
Tak vidíte, je to tak: všechno zlé je občas vážně k něčemu dobré! Jen to „dobré“ se někdy tak rychle, jako tentokrát mně, vždycky neukáže, že?
Tom Wizard
