Tragická nehoda před třiceti lety ukončila život oblíbeného komika a hudebníka Luďka Nekudy. Na jeho ostravské začátky i pražskou televizní slávu vzpomínají H. Nekudová, T. Sláma, J. Kačer, O. Dudek, J. Císler, P. Veselý, I. Binar, E. Schiffauer, J. Frais a další (1998). Připravili: M. Kudrnáč, J. Radek a B. Kašťáková
23:00:49Dobrý večer. V dnešním pořadu přinášíme tyto informace:
23:00:53Generální tajemník ÚV KSČ M. Jakeš vykonal přátelskou návštěvu NDR.
23:01:03Dramaturg Hlavní redakce zábavných pořadů ČT L. Nekuda dnes zemřel.
23:01:07Šlo o autora populární Sešlosti a dalších pořadů.
23:01:21Je jednou z obětí Stb. Dohnali ho k tomu.
23:01:28On nebyl dost statečný, aby jim odolal.
23:01:34Všichni ale nemohou být hrdinové.
23:01:44"Republice více práce, to je naše agitace!"
23:01:46Toto heslo se stává hybnou silou budování.
23:01:51On byl takový hodný chlapec. Poslouchal maminku.
23:01:55Maminka byla přísná, ale nespravedlivá.
23:02:02Nikdy si před ní nezapálil cigaretu. Ani před ní nepil.
23:02:12A to ani tehdy, když byl dospělý. A měl dítě.
23:02:15Maminka říkala, že jí nebavilo Luďka bít.
23:02:21On totiž jen trpně seděl a nechal si to líbit.
23:02:26Byla to typicky slušná rodina.
23:02:32Žádné problémy se zákonem.
23:02:35Tatínek pocházel z hornické rodiny.
23:02:40Za krize jediný pracoval a celou rodinu živil.
23:02:43To ho stále provázelo.
23:02:47Nabádal nás, ať si vážíme socialismu.
23:02:54Tanínek úředničil. Měl ale také druhé zaměstnání. Pojišťoval.
23:03:03Pak mu vyčítali, že se obohacuje.
23:03:13Luďkův otec i dědeček byli muzikanti.
23:03:24Otec Luďka táhl k dechovce. Občas spolu vystupovali.
23:03:31Maminka chtěla mít z Luďka lékaře.
23:03:35Jenže už na gymnáziu hrál divadlo.
23:03:39Od své party se nechtěl odtrhnout.
23:03:43Proto nastoupil na pedagogickou fakultu.
23:03:49Měl být pan učitel. To maminku trochu uchlácholilo.
23:03:54Ale divadelní sklony neviděla ráda. Ještě tak jako koníčka.
23:03:56Ale na živitele rodiny jí to připadalo málo.
23:03:59Komedianta v rodině nechtěla.
23:04:03Ale když se objevil v televizi, dělalo jí to dobře.
23:04:06Nebo když ho chválily ženy v samoobsluze.
23:04:11Nebo když se jí lidé ptali, jestli je ta Nekudová od Luďka.
23:04:22Ostravsko vyrostlo za socialismu ve skutečnou oblast práce.
23:04:31Bylo to koncem roku 1960. Stál jsem ve frontě na oběd.
23:04:37Přede mnou stáli dva kluci. Luděk a ještě jeden.
23:04:45Zpívali si Ježkovy písničky.
23:04:50Já jsem se k nim přidal. Od té doby jsme byli trojice.
23:04:55Společně jsme utíkali z přednášek.
23:04:58Doma jsem si vymýšlel, že mám holku.
23:05:03Abych mohl za Pavlem Veselým a za Luďkem Nekudou.
23:05:10Na jedné přednášce jsme vymysleli název svého podniku:
23:05:14Divadélko pod okapem.
23:05:17Byla to parta mladých lidí.
23:05:20Ti se dali dohromady po uvolnění politické situace v 50. letech.
23:05:28Už se mohlo něco dělat.
23:05:32Doléhala k nám vlna amerických beatnicků.
23:05:39Také jsme se zajímali o existencialismus.
23:05:43Ten jsme přetavili do svých životů.
23:05:47Oblékali jsme se do černého. Málo jsme jedli.
23:05:52Čekali jsme na žaludeční vředy.
23:05:54Umělci přece mají žaludeční vředy?
23:05:58Měli jsme takové rituály.
23:06:02Před vystoupením jsme si sahali na bůžka Pempa.
23:06:09Poprosili jsme ho o zdařilé představení.
23:06:17Bůžek se nacházel na jedné ulici.
23:06:19Všichni jsme se měli hrozně rádi.
23:06:21Byli bychom za sebe dali život.
23:06:24Když se někomu něco povedlo, ostatní ho objímali.
23:06:31Tím, co jsme dělali, jsme se zároveň velmi bavili.
23:06:36První věci shvalovala Správa tiskového dohledu.
23:06:43Vzpomínám si na reakci cenzorů na název divadélka.
23:06:51Zkratka DPO by prý mohla být vysvětlována nepatřičně.
23:06:56Jako Do prdele Ostraváci.
23:07:01Slíbili jsme, že zkratku užívat nebudeme.
23:07:05Cenzura zkontrolovala psaný text.
23:07:12Na představení už s cenzory nebyli problémy.
23:07:18Byla to spíš taková fraška.
23:07:20Ostrava tenkrát byla výbušné město.
23:07:24Vybuchovaly tam ohně. Zářila struska.
23:07:28Městem jezdili horníci tramvají. My z flámu. Oni ze šichty.
23:07:38Kabaret tam měl do jisté míry tuto atmosféru.
23:07:54Seděli jsme před kinem Elektra. Na zemi.
23:08:01Přišli dva policisté a legitimovali nás. Luděk se mohl zbláznit.
23:08:08V divadélku šéfovali Luděk Nekuda a Pavel Veselý.
23:08:11Ti vyhradili v Ostravě území, kde se mohlo blbnout.
23:08:22Šlo o ulici Na jatkách. Tam se blblo.
23:08:31Například jsme po sobě stříleli: Ratatatata.
23:08:37Luděk stál stranou našeho blbnutí. Díval se na to shora.
23:08:47Ale ne proto, že by si sám hrát nechtěl.
23:08:54Spíš měl strach, že přijde zase nějaká autorita.
23:08:59A že nám to zakáže.
23:09:16Luděk byl talentovaný hoch. Verše sypal z rukávu.
23:09:22Pracoval lehce. Měl několik talentů.
23:09:27Troubil na trumpetu. Komponoval.
23:09:32Uměl, na co sáhl.
23:09:36Chodili jsme na jejich hry.
23:09:40Holky tam chodily kvůli Veselému a hlavně kvůli Nekudovi.
23:09:46Líbil se mi. Hlavně když hrál na trubku v Jam Session Pop.
23:09:54To se ještě nic nedělo. Já jsem maturovala.
23:10:02Pak mě Luděk objevil na tablu.
23:10:07Ptal se, kdo je ta holka, co vypadá jako Helenka z Pohádky máje?
23:10:15Měsíc jsme spolu strávili v Polsku.
23:10:26Nelezli jsme si na nervy. Pochopila jsem, že to půjde.
23:10:35Našli jsme si malý byteček s pavlačí.
23:10:40A byla svatba.
23:10:45Byla jsem zvyklá na to, že má mnoho různých aktivit.
23:10:50Učil, hrál v kapele.
23:10:55Uvědomuji si, že jsme spolu byli nepřetržitě maximálně měsíc.
23:11:00A to jsme spolu žili 20 let!
23:11:03Udivovalo mě, že suverénně hrál na trubku i na kytaru.
23:11:07Přitom byl schopný hrát i na další nástroje.
23:11:10Vypadal světle a bezstarostně.
23:11:15Kluci se sobě podobali jemnou ironií.
23:11:20Ostravu milovali a kritizovali zároveň.
23:11:27Přitom tam patřili.
23:11:29Chtěli jsme být spolu.
23:11:32A dělat písničky jinak než jiní.
23:11:39Nezpívat budovatelské písně o zveličených věcech.
23:11:44Ale věnovat se věcem prostým. Třebas rose. Nebo sobě.
23:11:55Přinesli nový rys. Štiplavost. Ale ještě ne protistátní.
23:12:09Cítili jsme, že věci nejsou v pořádku.
23:12:17Ale Havlův článek o opozici mě jako mladíka vyvedl z míry.
23:12:25To bylo v 60. letech. V Literárních novinách.
23:12:29Do té doby jsem nevěděl, co je opozice.
23:12:43Poslouchali jsme rádio. Bylo časně ráno.
23:12:48Luděk vyběhl ven. Že vypukla válka. A že zabezpečí rodinu.
23:12:55Měla jsem už bříško.
23:12:58Luděk přinesl sýr a roštěnku. I pro kocoura.
23:13:05Válku jsme přežili. S roštěnkou a se sýrem.
23:13:10Odpoledne jsem seděl s Luďkem v hospodě.
23:13:17Tam jsem od něho poprvé slyšel, že bychom měli emigrovat.
23:13:29Luděk pořád kouřil. Pak řekl, že musíme něco dělat.
23:13:43A že musíme zůstat tady.
23:13:47Rok 1968 byl klíčový pro celou naši generaci.
23:13:54Už jsme byli zralí lidé.
23:14:00Diskuse o politice se nevedly.
23:14:05Všichni věděli, že okupace je svinstvo.
23:14:13Pražské jaro nás mohlo vymanit z bolševismu.
23:14:19Nebylo třeba o tom mluvit.
23:14:27Tady jsme byli my. A tam byli oni.
23:14:34Normalizace přinesla lámání charakterů.
23:14:39Člověk se musel rozhodnout, zda se nechá normalizovat.
23:14:44Nebo jestli se proti tomu postaví.
23:14:50To byl malér pro Luďka.
23:14:56Vystudoval ruštinu. Byl po ruce, když se mělo tlumočit okupantům.
23:15:04V Krnově byla ruská posádka.
23:15:09Poprvé v životě se Luděk sesypal.
23:15:18Musel do nemocnice.
23:15:24Ležel několik týdnů v Olomouci na psychiatrii.
23:15:32Dostal modrou knížku. Kvůli fóbii z uniforem.
23:15:42Luděk se vrátil z vojny. Divadlo v té době šlo bez něho.
23:15:53On jen na dálku vyrovnával spory.
23:15:57Byl takovým uměleckým vedoucím.
23:16:04Říkal, že je boží blbec.
23:16:13Úřadování a podobné věci sám neovládal.
23:16:25Dělal je za něho vždycky někdo jiný.
23:16:29Měli jsme dvě telefonní linky.
23:16:32Luděk dokázal mluvit do dvou sluchátek současně.
23:16:39Luděk telefonoval a byl rozčílený. Měl před premiérou.
23:16:44Volal: "Dejte mi Nekudu!"
23:16:49Pak zjistil, že volá sobě.
23:16:51Myslím, že to trochu hrál. Měl své cíle.
23:16:57Býval neurotický a bojoval s tím.
23:17:06Maskoval to úsměvem. A možná i roztržitostí.
23:17:21Působení divadla mělo 2 fáze.
23:17:26Ta první se odehrála v letech 1968 - 1969.
23:17:30Tehdy jsme si mohli leccos dovolit.
23:17:33Z té doby pochází naše nejslavnější inscenace.
23:17:36Byl to Syn pluku, parodie na Katajeva.
23:17:44Odreagovali jsme si prožitky z roku 1968.
23:17:49Utvořila se skupina, která chtěla v této linii pokračovat.
23:17:55Druhá linie byla rozumnější. Oba jsme k ní patřili.
23:18:03Docházelo ke sporům mezi oběma skupinami.
23:18:06Nemyslím, že by Luděk nechápal dobu.
23:18:11Věděl, co se děje, ačkoli byl z komunistické rodiny.
23:18:16O prvních májích troubíval na trumpetu v hornické uniformě.
23:18:25A my ostatní jsme mávali mávátky.
23:18:41Možná jsme byli příliš lehkomyslní.
23:18:54Luděk tušil náraz. A nechtěl narazit.
23:19:04Razantnější linie uspořádala večer protestsongů.
23:19:13Luděk se rozzlobil. Vypojil jim aparaturu.
23:19:18Pak začala smršť výpovědí.
23:19:24My dva jsme se rozešli.
23:19:32Luděk nastoupil cestu přizpůsobivosti.
23:19:40Dělal nezávazné písničky.
23:19:55Vykrystalizovala nová podoba našeho divadla.
23:20:02Od roku 1970 jsme si dovolovali jen to, co jsme mohli.
23:20:09Divadlo jsme chtěli udržet do dalších časů.
23:20:14To se stejně nepovedlo.
23:20:18Ještě před skončením sezony divadlo zavřeli.
23:20:23Z moci úřední.
23:20:26Oni nebyli profesionálové.
23:20:30Jako vystudovaní herci jsme s nevůlí mocných počítali.
23:20:35Byla to naše povinnost.
23:20:37Ale oni si mysleli, že pole umění nikdo nehájí.
23:20:45Proto jsme jim uštědřili ránu přímo do srdce.
23:20:56Divadlo zavřeli roku 1971.
23:21:00Ale na nás si vzpomněli o rok později.
23:21:06Začalo se zatýkat.
23:21:08Skončili jsme u soudu. Kvůli Synovi pluku.
23:21:14Luděk byl v Praze. Toho to tak nepostihlo.
23:21:19Někteří kluci seděli 2 roky na Borech.
23:21:29Se Synem pluku neměl nic společného.
23:21:37Jeho vlastní hry se cenzorům nezdály tak závadné.
23:21:44Proto nebyl příliš postižen.
23:21:48V Ostravě měl zákaz působení. Do konce života.
23:21:54V Ostravě to bylo bez šance.
23:21:57Jedině psát do šuplíku.
23:22:02Kdo chtěl něco dokázat, musel odtud pryč.
23:22:12Přestěhovali jsme se do Prahy. Neměli jsme byt.
23:22:19Nejdříve jsme bydleli v penzionu, který patřil Semaforu.
23:22:26Hledali jsme střechu nad hlavou.
23:22:29Bylo tu tříleté dítě.
23:22:33Vypůjčili jsme si peníze.
23:22:40Luděk je dal člověku, který mu slíbil byt.
23:22:43Pak jsme toho člověka už neviděli.
23:22:49To byla moje první zkušenost s Prahou.
23:22:52Došlo mu, že se musí postarat o rodinu.
23:22:55Luděk byl velmi čilý. Snažil se sehnat byt.
23:23:02Vystupoval s několika soubory, psal scénáře.
23:23:13Potřeboval peníze pro rodinu.
23:23:16Uměl nasadit. Dělal také věci na zakázku.
23:23:21Nějakou dobu pracoval v Mikrofóru.
23:23:25Vynikal vysokou jazykovou kulturou.
23:23:30Sám si texty psal, sám je také uváděl.
23:23:36Vedle lidí z fakult byl doslova meteor.
23:23:44V jistou dobu jezdil se skupinou Rangers.
23:23:51Byl všestranný.
23:23:54Nebyl jen konferenciér.
23:23:57Nebyl virtuos na housle, ani na trumpetu.
23:24:07Ale slušně hrál na mnoho nástrojů. Zpíval ve sboru.
23:24:12Byl to nekonfliktní typ.
23:24:26Kritiku se snažil brát na vědomí.
23:24:34Málokdy za každou cenu prosazoval své nápady.
23:24:39Přijeli jsme třeba pozdě v noci ze zájezdu.
23:24:42A Luděk šel hned vysílat do Mikrofóra.
23:24:48Měl radost, že to zvládne.
23:24:59Se mnou se dá mluvit.
23:25:01Když mi někdo řekne, abych spěchal, spěchám.
23:25:15Období s Plavci prožíval velmi šťastně.
23:25:20Byla to taková bezstarostná jízda.
23:25:26Byli známí a populární.
23:25:29Lidé je zvali na zabijačku. A na fotbal.
23:25:39Doma čekal vypůjčený byt.
23:25:45Choval se jako v hotelu. Všude byl binec.
23:25:50Kolikrát jsem se neudržela.
23:26:01Ale hádat jsem se s ním nemohla.
23:26:12Vždycky mi dokázal říct něco pěkného.
23:26:22Maminka říkala, že muž je tak trochu pán tvorstva.
23:26:29A ženy jsou hrozně roztomilé.
23:26:47Dobrý večer u zpráv.
23:26:52Na Pražském hradě se konalo zasedání ÚV KSČ.
23:27:02Zasedala také Polská sjednocená dělnická strana.
23:27:08V kulturní části hovoříme o pokračování oblíbeného seriálu.
23:27:12Jde o Nemocnici na kraji města.
23:27:20Tehdy pracoval v Mikrofóru. Stihl víc než ostatní.
23:27:31Nechtěli ho proto uvolňovat z práce.
23:27:38Vedoucí řekl, že je nutná stranická legitimace.
23:27:54Nebyl to jednoduchý člověk.
23:27:58Myslím, že s tímto rozhodnutím velmi zápasil.
23:28:04Chvíli vzdoroval, ale pak ho šéf zlomil.
23:28:12Chtěl se z toho vyvléct, ale to se mu samozřejmě nepovedlo.
23:28:33Luděk se tím moc netrápil, ale hrozně se styděl.
23:28:39Kamarádům to oznamoval jako zlobivý kluk otci.
23:28:45Omlouval si to. Že žijeme v absurdní společnosti.
23:28:54Že si všichni jen hrajeme.
23:29:03Ale nikdo nevěří tomu, co se říká.
23:29:12Kdo nehraje, ten musí z kola ven.
23:29:22Pak jsem začal Luďka vídat v televizi.
23:29:27Napřed v pořadech s panem Dvořákem.
23:29:31Ten se mi velmi nelíbil.
23:29:35Luděk tam byl připravovatel pointy pro Dvořáka.
23:29:43- Vy nemáte hodinky?
- Nemám. Tíží.
23:29:47- Ale kalendář máte?
- Mám. Proč?
23:29:53Protože jste se trefil alespoň do data.
23:29:56Já se omlouvám.
23:29:59Ale na schodech mě chytla domovnice. Nemohl jsem ji uhasit.
23:30:03Jak by vypadal Luďkův vývoj, kdyby nešel do televize a do rozhlasu?
23:30:11Jaké by bylo, kdyby pracoval na volné noze?
23:30:27Možná však cítil, že potřebuje ukotvení v nějaké instituci.
23:30:39Možná potřeboval ochranná křídla.
23:30:46Do televize nastoupil jako dramaturg.
23:30:51Byl ideálním dramaturgem. Se smyslem pro humor.
23:30:59Sám sobě byl také autorem.
23:31:03Chtěl udělat svůj zábavný pořad.
23:31:11Který by odpovídal jeho humoru.
23:31:16Vznikl kabaret, který režíroval J. Kačer.
23:31:21Ale nikdy se nevysílal.
23:31:24Pořad se mi moc nelíbil. Byl trochu podbízivý.
23:31:28Ale to se dalo pochopit.
23:31:33Bylo to prý příliš intelektuální.
23:31:42Našly tam i jiné chyby. Konfliktní prvky.
23:31:52V takové instituci se nutně stanete úředníkem.
23:31:58Ztratíte volnost. Stanete se stážistou.
23:32:02A to je konec.
23:32:06Scénárista musel své dílo předložit ke schválení.
23:32:15Každý se ke scénáři vyjadřoval.
23:32:24Nakonec práci schvaloval šéfredaktor.
23:32:35Až poté se pořad natočil.
23:32:48Následovala schvalovačka vedením redakce.
23:33:00Každá blbost se posuzovala.
23:33:10Například to, že se řeklo, že někdo přišel zleva.
23:33:26Zrušili večerníček Lišák jede na výzvědy.
23:33:31Protože tou dobou jel Husák do Moskvy.
23:33:36Scénář - to byly takové schody do nebe.
23:33:44Člověk byl u svatého Petra. A najednou se musel vrátit.
23:34:08Zlaté schody! To je vynález!
23:34:14Pokud se někdo snaží a je přesvědčen, že je dobrý?
23:34:23Výsledek bývá depresivní.
23:34:28Vždycky se bojovalo proti někomu.
23:34:33Dnes bojujeme o něco nebo za něco.
23:34:43Já jsem staromilec.
23:34:48Ale nejsem proti novinkám.
23:34:58Proto vyhlašuji boj o humor.
23:35:08Byla snaha dělat velké zábavní pořady.
23:35:13Vedle dechovky byla promenáda.
23:35:17Prostě organizované veselí.
23:35:26Luděk přišel s komorní zábavou.
23:35:31Založenou na kvalitě textu i hudby.
23:35:41Vyhledával nové tváře. Dělal cestičky jiným.
23:36:00V Sešlosti se projevila jeho spontánnost.
23:36:09Z obrazovky čišel pocit bezprostřednosti.
23:36:21Jsem hrozně rád, že ten pořad dělal.
23:36:26Je to vlastně o Jiříkovi. Jmenuje se to Miláček.
23:36:30To by mě zajímalo, čí!?
23:36:35Tak krásný voči a vlasy jen málokterá z žen má.
23:36:41A já tu sedím a ty jsi vzdálená.
23:36:48Tenkrát jsme byli slavní.
23:36:51Lidem se to líbilo.
23:37:00Nastěhoval jsem se sem. Vedle mě bydlel Nekuda.
23:37:11Hezoun. Proto jsem si na něho dával pozor.
23:37:17Ale obával jsem se zbytečně.
23:37:23Byl to tvor, který nemohl být bez společnosti.
23:37:28Tam byl jako ryba ve vodě.
23:37:39Všechno zorganizoval a pak byl mužem v pozadí.
23:37:46Sladký kluk!
23:37:49Já jsem s ním měl dvougaráž.
23:37:53Přijel zabláceným autem do garáže.
23:37:59Chtěl jsem, aby mi pomohl s úklidem.
23:38:07Jednou jsem vzal koště a dal ho před přední kapotu.
23:38:19On odjel a koštěte si vůbec nevšiml.
23:38:34Volal jsem mu do bytu.
23:38:40Ozvalo se : "Prosím". Řekl jsem : "Nekuda".
23:38:49Bylo ticho. Luděk řekl, že si myslel, že volá sám sobě.
23:38:56Asi byl myšlenkami kdesi jinde.
23:39:01Zařizoval a pobíhal. Času se nedostávalo.
23:39:09O něčem jsme spolu mluvili.
23:39:11Náhle si začal něco poznamenávat. Nějaký nápad.
23:39:14Pak se usmál a pokračovali jsme v rozhovoru.
23:39:17Byli jsme do noci v hospodě.
23:39:21On říkal, že ještě musí napsat nějaký scénář.
23:39:26Opravdu si sedl a napsal ho.
23:39:29Luděk působil roztěkaně.
23:39:35Bylo na něho malé spolehnutí.
23:39:396 týdnů před schválením scénář nikdy nedodal.
23:39:45Ale měl to připravené.
23:39:48Takže spolupráce s ním byla velmi příjemná.
23:39:54O čase se říká, že letí, běží, utíká.
23:40:00V poslední době se mi zdá, že nám už utekl.
23:40:03Vyprávěl nám, jak se bránil VUMLU.
23:40:10Všichni ho přesvědčovali. Že se tam stejně luští křížovky.
23:40:20Ať neblbne. Že tam musí každý.
23:40:25Pak došlo k disciplinárnímu řízení.
23:40:39Kolegové řekli, ať se zváží jeho setrvání ve straně.
23:41:05Pak mu vysvětlovali, že to byla legrace.
23:41:14Ale pro Luďka to byl otřes.
23:41:26Říkal, že ho kolegové málem popravili.
23:41:30Nejhůř prožíval absurditu té doby.
23:41:35Vypadalo to, že tato situace nemá konce.
23:41:43Jak se pak na sebe podívat do zrcadla?
23:41:47Jak dělat práci, která ho bavila?
23:41:52Přišel a byl nešťastný. Ptal jsem se, proč.
23:41:57Řekl, že mu zcenzurovali pořad.
23:42:04Zbylo torzo. Neměl odvahu to pustit do světa.
23:42:12Přistoupit ke komplexnímu řešení ...
23:42:15.... nežli dojde v naší lásce ke kádrovým změnám ...
23:42:28Býval z toho smutný.
23:42:33Přitom byl velice pracovitý.
23:42:38Já jsem šel ráno na ryby. On psal na stroji.
23:42:46Práce ho stála i kus zdraví. Ne vždy měl požehnání mocných.
23:42:55Mám na jazyku ...
23:42:59- Smrt?
- Ne, otázku.
23:43:03Jeli jsme do Itálie. Dostali jsme příslib z banky.
23:43:12Vyjeli jsme. Zastavili jsme se u kamadrádů ve Vídni.
23:43:16Měli jsme spoustu exilové literatury.
23:43:21Ale Luděk se to obával vzít s sebou.
23:43:25Hanka to udělala za jeho zády sama.
23:43:34Pak jsem to půjčila tatínkovi a mamince do Ostravy.
23:43:40Najednou si Luďka zavolali, jak se k nám dostaly tyto věci.
23:43:48Vytýkal mi to. Prý mi to říkal.
23:43:57Prý si myslel, že od nich bude mít navždy pokoj.
23:44:10Na stolku mu doma ležely zahraniční materiály.
23:44:17A vedle toho materiály z VUMLU.
23:44:26Nekomentoval jsem to.
23:44:39Dětem bylo nutné říkat, aby o jistých věcech pomlčely.
23:44:49Na druhou stranu je vedete k pravdivosti.
23:44:58V tom je rozpor. Zvlášť pro citlivého člověka.
23:45:05Luďka jsem pak viděla brečet.
23:45:10Jsi sklínka medu, hrej mi!
23:45:15A já se budu mít, a já si budu snít ...
23:45:21.... a tiše broukat s tebou.
23:45:27Přijel do Mnichova. Asi 3 roky před smrtí.
23:45:33S Tomášem Slámou mě navštívili.
23:45:37Připadal mi sešlý a nemocný.
23:45:57Prohloubil se mu třas. Mluvil o svém pronásledování.
23:46:04Jak je ponižován. Bylo to fatální.
23:46:20Mluvili jsme o jeho členství ve straně.
23:46:25Omlouval se za to. Neměl by místo v televizi.
23:46:35Škodolibě jsem ho zatáhl k lidem ze Svobodné Evropy.
23:46:45Na jedné straně s nimi Luděk rád poseděl.
23:46:51Na druhé straně mi řekl, že to bude muset hlásit.
23:47:02Odpověděl jsem mu, aby to klidně hlásil.
23:47:04Že my si své názory můžeme narozdíl od něho říkat do rádia.
23:47:3114 dní předtím jsme doma pili víno a povídali si.
23:47:43Luděk najednou řekl, že stejně umře.
23:47:50Ptala jsem se, proč to říká.
23:47:54Odpověděl, že neví. Ale že umře.
23:47:59Viděl jsem ho naposled onen osudný den.
23:48:06Byl naštvaný. Něco mu zase neschválili.
23:48:17Možná měla být dokonce zastavená Sešlost.
23:48:22Přišel z televize rozčílený. Obvyklé obstrukce.
23:48:35Převlékl se a šel k sousedovi. V dřevácích.
23:48:44Asi spolu něco vypili. Zdrželi se.
23:48:55Kamarád vedl Luďka nahoru.
23:49:03Na podledním schodě zvedl ruce. Zajásal, že je doma.
23:49:08Zřejmě měl vysoké podpatky.
23:49:14Schody měly gumové lemy. Dva z nich ovšem chyběly.
23:49:23Navíc bylo pokažené světlo.
23:49:31Nějak nešikovně zakopl.
23:49:37Slyšela jsem ránu a výkřiky.
23:49:45Zrovna jsem měl službu.
23:49:50Měl jsem udělat neurologické vyšetření.
23:49:55Zjistil jsem otřes mozku a stopy alkoholu.
23:50:13Ale známky postižení mozku jsem nenašel.
23:50:21Proto jsme se dohodli s chirurgy na běžném postupu.
23:50:29Seděl na posteli a komunikoval se mnou.
23:50:37Ale jako přes sklo.
23:50:49Dozvěděla jsem se, že byla poškozena emoční část mozku.
23:50:55Ptala jsem se, zda mě poznává.
23:50:57Odpověděl správně. Ale jako automat.
23:51:07Řekla jsem mu, že nesmí zemřít. Že je moje sluníčko.
23:51:23V areálu bohužel nebyl počítačový tomograf.
23:51:38Proto jsme ho převezli do Střešovic.
23:51:46Sanitky měly špatné pérování. A málo vybavení.
23:51:55Pro pacienta to byla velká zátěž.
23:52:12Na klinice se pan Nekuda ocitl v době mozkové smrti.
23:52:18Takže byl už vlastně mrtvý.
23:52:48Skryté titulky připravili Dagmar Kočí a Josef Batěk.
Luděk Nekuda byl polovinu života spojen s Ostravou. Narodil se tam za války a vystudoval i tamější pedagogickou fakultu. Ještě mu nebylo dvacet, když se stal spoluzakladatelem divadélka malých forem s názvem Pod okapem. Jím prošlo mnoho budoucích kantorů, ale později i známých osobností. Psal divadelní a písničkové texty, zpíval, hrál. Po několika úspěšných letech se „okapáci“ rozešli a někteří brzy zamířili do Prahy. Nekuda hostoval v Semaforu, moderoval v rozhlase, se skupinou Rangers – Plavci vystupoval jako muzikant, zpěvák i konferenciér. V roce 1980 se stal dramaturgem Československé televize v hlavní redakci zábavných pořadů. Tam prosadil i svůj autorský projekt Sešlost, na němž spolupracoval s Jiřím Císlerem a mnoha zajímavými hosty. Dokumentem si připomínáme všestranného umělce, který nás opustil před 30 lety.
