Úvod » Expedice PORT » Ochrana mořských želv

Ochrana mořských želv

Přidat do mého PORTu

30. 9. 2009

Ochrana mořských želv

Nad západním pobřežím Tichého oceánu zapadá slunce. Návštěvníci, kteří se sem chystají, vyhledávají místní tmavé pláže pravidelně již po několik miliónů let. Patří mezi plazy a dorůstají hmotnosti až padesáti kilogramů – mořské želvy karety zelenavé. Po mnoha tisících kilometrech putování se samice vrací na pláž, kde se před více než deseti lety vylíhla, aby nakladla nové vejce. Zkázou mořských želv je hlavně člověk, hnízda totiž drancují pytláci. Mnoho malých želviček by ale naopak bez pomoci člověka zahynulo. Ochranáři a dobrovolníci Východního Pacifiku vybírají po několik nejdeštivějších měsíců v roce čerstvě nakladená vejce a v chráněných farmách pomáhají malým želvám s prvními kroky.

Nad západním pobřežím Tichého oceánu zapadá slunce. Dnes expedice PORTu potřebuje k natáčení tmu. Návštěvníci, které očekáváme, vyhledávají místní tmavé pláže pravidelně již po několik miliónů let. Patří mezi plazy. Dorůstají váhy až padesáti kilogramů.

V písku opodál se cosi hýbe. Je to mořská želva – kareta zelenavá. Po mnoha tisících kilometrech putování se samice vrací, aby nakladla vejce na pláži, kde se sama před více než deseti lety vylíhla. Pro želvu žijící ve vodním prostředí je to náročný úkol. Pomocí všech ploutví samice odstraňuje sypký písek. Do vytvořené „vany“ během deseti minut poslepu vyhloubí dokonale formovanou, čtyřicet centimetrů hlubokou šachtu. Instinktivní zručnost zadních končetin je obdivuhodná.

Mořská želva dosahuje pohlavní dospělosti až po deseti letech života. Samice každý rok nakladou dvě až tři snůšky po stovce vajec. Hlavní okamžik přichází. Bílá kožovitá vejce plní dno hnízda. Pohlaví budoucích želviček v tomto okamžiku ještě není dáno. Želvy totiž nemají pohlavní chromozomy, které by pohlaví u zárodku pevně stanovily. Rozhoduje teplota mezi dvacátým a čtyřicátým dnem inkubace. Při nižších teplotách se rodí především samci, při vyšších samice.

Želva upadá do stavu, ze kterého se nedá vyrušit, dokud vejce nenaklade. Hnízdo samice nakonec udusá a zamaskuje a ihned spěchá zpátky do moře. Všechno trvá asi čtyřicet pět minut. Vejce zůstávají opuštěná, napospas svému osudu.

Zkázou mořských želv je hlavně člověk. Hnízda drancují pytláci. Mnoho malých želviček by ale naopak bez pomoci člověka zahynulo. Ochranáři a dobrovolníci Východního Pacifiku vybírají po několik nejdeštivějších měsíců v roce čerstvě nakladená vejce a v chráněných farmách pomáhají malým želvám s prvními kroky.

Alfredo Bauche Petersen, dobrovolník: Lidé snědí mnoho želvích vajec, přestože nejsou příliš zdravá, mají velké množství cholesterolu. Také se konzumuje želví maso. Želví vejce jsou dobrý obchod, protože se dají prodat za spoustu peněz.

Všechny druhy mořských želv jsou chráněny vládou. Výstražné tabule, ani nařízení úřadů ale nepomáhají. Každé hnízdo má zhruba sto vajec a je velice jednoduché vyhrabat několik centimetrů písku za výdělek až sto dolarů! Na plážích v blízkosti lidských sídel jsou proto často vyloupena všechna hnízda.

Alfredo Bauche Petersen, dobrovolník: Nemáme žádnou pravomoc, navíc jsou to lidé, se kterými se setkáváme, když si dáváme v hospodě tacos, takže je těžké něco nařizovat.

Práce biologů, ochranářů i dobrovolníků začíná hned v noci. Odkryjí písek z čerstvého hnízda a vejce připraví k přestěhování.

Raul Lopez, biolog, Centrum ochrany mořských želv, Mexiko: Želva naklade vejce do hloubky asi třiceti až čtyřiceti centimetrů, takže se je snažíme vyhrabat co nejšetrněji.

Zaznamenává se počet vajec a hodina snůšky. Kontroluje se také jejich velikost.

Raul Lopez, biolog, Centrum ochrany mořských želv, Mexiko: Manipulace s čerstvými vejci zárodky nepoškodí.

Je potřeba jednat rychle. Hnízda plná vajec přitahují predátory. Mývalové, psi, nebo nosáli dokážou vejce bleskově vyhrabat. Vejce pokračují do místní želví líhně. Putují z přepravky do připravené jamky v oplocené sekci pláže. Raul se snaží v písku vytvořit hnízdo co nejpodobnější tomu, jaké staví želví samice. Speciálním nástrojem vytvoří šachtu a pak na dně komoru pro vejce. Hnízdo se označí plastovou značkou s informací o počtu vajec, datu jejich sběru a předpokládaném termínu líhnutí.

O zbytek se už postará sama příroda. Za 45 dní se v horkém písku z vajec líhnou malé želvičky. Měří kolem čtyř centimetrů a váží necelých dvacet gramů. Ochranáři pracují zdarma ve dne i v noci. Na vrcholu sezony musí jedna farma denně zajistit až osmdesát hnízd.

Raul Lopez, biolog, Centrum ochrany mořských želv, Mexiko: Tento plůtek je tady proto, aby se vylíhnuté želvičky nerozutekly, a také je částečně chrání před ptáky a sluncem. Když se písek takto propadne, víme, že jsou už mláďata v hnízdě vylíhnutá. Teď je můžeme vyjmout.

Z hnízda se vybírají všechny želvičky. I ty, které se narodily mrtvé. Skořápky se dávají stranou. Mrtvých želv či nevylíhlých vajec je často i přes dvacet procent. Některé malé želvy jsou deformované, ale i s handicapem mohou přežít.

Raul Lopez, biolog, Centrum ochrany mořských želv, Mexiko: Tenhle výběžek na břiše želvičky není nic jiného, než její zásobárna potravy z vajíčka. Je to žloutkový váček plný bílkovin. Dokud tuto potravní rezervu nespotřebuje, nemohu ji vypustit do moře.

Želvy se rozdělí podle vyspělosti. Některé zůstanou několik dní na stanici, dokud nestráví žloutkový váček, který by jim bránil v pohybu. Hlídka, která má právě službu, želvičky odebere a přemístí do sběrné nádoby, kde zůstanou až do soumraku. Želvy se postupně vypouštějí do oceánu. Díky jedné želví farmě tak dostanou větší šanci stovky tisíc želviček ročně.

Bohužel většina z nich nepřežije. Z každé nakladené tisícovkyvajec obvykle dosáhne dospělosti jen jedna želva. Z těch několika málo, kterým bude štěstí přát, samci už na pevninu nikdy nevkročí. Dospělé samice se na toto místo vrátí nejdříve za deset až dvanáct let, aby nakladly svá první vejce.

Ani dospělé želvy však nemají vyhráno. Ročně jich několik stovek tisíc uhyne v sítích a na vlascích rybářských lodí. Podle amerických výzkumníků na pláže východního Pacifiku dorazí každoročně jenom polovina želv. Ostatní na své cestě k hnízdištím zahynou lidskou rukou.
Mořská želva – kareta zelenavá – stále skrývá před vědci svá tajemství. Díky těžké práci dobrovolníků a ochranářů snad budeme mít možnost je odhalit.

Petr Tomaides

Vstoupit do diskuse

komentářů: 0

Zajímavé odkazy

Nejsledovanější