Úvod » Expedice PORT » Splash

15. 10. 2008

Splash

Pohled na velké mořské kytovce představuje nezapomenutelný zážitek. Ocasní ploutev každého keporkaka je přitom jedinečná. Vzory, pigmentové skvrny i tvar ploutve jsou naprosto unikátní a daly by se přirovnat k našim otiskům prstů. Z této skutečnosti vychází vědecký projekt mořských biologů SPLASH (Structure of Populations, Levels of Abundance and Status of Humpbacks). Padesát skupin vědců s více než čtyřmi sty výzkumníky tyto ploutve fotí a snaží se vytvořit ucelenou databázi všech keporkaků. Chtějí tak propojit informace pro celé západní pobřeží Ameriky. O keporkacích, i když se již studují několik desítek let, toho totiž víme jen nepatrný zlomek. Neznáme jejich zvyky, sociální chování, ani jejich dlouhé putování, kdy za potravou během několika týdnů urazí tisíce kilometrů. Nevíme, jak rozhodují, zda plavat do Japonska, nebo k břehům Kostariky. Nevíme zda se populace jižní a severní polokoule míchají, nevíme ani, zda všichni keporkaci z Mexika plavou na Aljašku, nebo mají svobodnou vůli a plavou kam chtějí. Vědci věří, že na tyto otázky pomůže odpovědět právě projekt Splash.

Je konec března ráno. Jsme na Tichomořském pobřeží Mexika a náš výzkum keporkaků dlouhoploutvých pokračuje. Vstáváme brzy. Loď „Searcher 1“ tedy „Průzkumník 1„ pomalu vyjíždí do klidných vod zálivu Banderas. Místní vědci několik posledních let spolupracují na mezinárodním projektu SPLASH. Hlavní roli tu hrají až pětimetrové ploutve keporkaků.

Petr Myška, zoolog, fotograf, Viva Natura, Mexiko: Aby člověk mohl zkoumat jakoukoliv jinou záležitost, především co se týká jejich sociálních vazeb, je nutné nejdřív ta zvířata individuálně poznat.

Dr. Maru Rodriguez, mořská bioložka, Wildlife Connections, Mexiko: Od roku 1991 jsme pracovali na našem vlastním projektu, na který máme vládní grant. Vytváříme vlastní identifikační databázi keporkaků, kteří se tady v zálivu během sezóny objeví. V roce 2004 se ale skupina vědců ve Spojených státech rozhodla vytvořit mnohem větší projekt a nazvali ho SPLASH.

Jde o zkratku: složení populace, množství jedinců a situace keporkaků v Severním Pacifiku

Eduardo Lugo, biolog, fotograf, Wildlife Connection, Mexiko: Hlavní smysl projektu je shromáždit všechny údaje o migračních trasách a počtech jedinců v Severním Pacifiku. Máme část informací, ale ne celkový přehled. Jedním z problémů totiž byl koordinovat výzkumníky ze všech států, abychom měli všechny informace ihned po ruce. Tenhle projekt tedy začal na nule a každá země udělá svou výzkumnou práci, a to nejen v zimě, ale také v létě.

SPLASH je doposud jedním z největších mezinárodních výzkumů velrybích populací. Dosud se ho zúčastnilo padesát vědeckých skupin a více než čtyři sta výzkumníků v deseti zemích, kudy tisíce keporkaků během roku proplouvají. Hlavní sledované oblasti v Tichém oceánu jsou Havajské ostrovy, západní pobřeží Mexika, Spojených států a Kanady, pak také Japonsko, Rusko a zimoviště na Aljašce. Všude tam se vědci snažili zahlédnout ocasní ploutve keporkaků.

Petr Myška, zoolog, fotograf, Viva Natura, Mexiko: Když se velryba potápí, tak zvedne ocasní ploutev a na její břišní straně je unikátní kresba složená z bílých a černých částí. Také ten tvar ocasní ploutve je celkem unikátní pro každou velrybu. A často se stává, že ho kus někde chybí, nebo že tam je nějaký prominentní škrábanec, a všechny tyhle prvky dohromady nám umožní velrybu relativně dobře identifikovat.

V podstatě taková velrybí kriminalistika. Jako není stejný žádný otisk lidského prstu, není stejná ani kresba na ocasní ploutvi keporkaka. Pigmentace je dána geneticky.

Dr. Maru Rodriguez, mořská bioložka, Wildlife Connections, Mexiko: Tyto znaky jdou ve škále od bílé do černé. Velryba ho má od narození až do smrti. Podle toho, kolik bílé nebo černé mají na ocase, je vědci rozdělili do pěti různých podskupin.

Vraťme se ale na moře.V terénu totiž Splash znamená dlouhé hodiny čekání na keporkaky. A velryba je vždy pánem situace. Objeví se na hladině a většinou se zase ihned potopí. Někdy ani neukáže svou ocasní ploutev. Maru zahlédla další keporkaky. Fotoaparáty cvakají, ale skupinka se ocasními ploutvemi nepochlubila.

Dr. Maru Rodriguez, mořská bioložka, Wildlife Connections, Mexiko: Když mají mláďata, nepotápějí se, takže ocas není tak často vidět. Proto fotíme i hřbetní ploutev a fotografie nám katalog rozšíří.

Celkem bylo pro katalog Splash pořízeno více než osmnáct tisíc kvalitních fotografií ocasních ploutví. Na základě těchto fotografií se identifikovalo téměř osm tisíc jedinců. Některé velryby byly samozřejmě vyfoceny víc, než jednou. Každé setkání s keporkakem na moři výzkumníci zaznamenávají. Zapisuje se čas, počet spatřených velryb, jejich přibližná délka a chování v okamžiku pozorování.

Petr Myška, zoolog, fotograf, Viva Natura, Mexiko: Tak teď uvidíme vidíme tu ocasní ploutev, vidíme, že je celá černá nemá žádnou bílou část …

Podle GPS navigace dále zapíší přesnou polohu. Zda to byl samec nebo samice, pak ještě nákres do které skupiny pigmentace ocas patří. A číslo digitální fotografie ocasu.

Splash přináší první výsledky. Odborníci odhadli velikosti populace keporkaků v Severním Pacifiku na přibližně dvacet tisíc jedinců. Tedy dvojnásobek posledního odhadu z let 91 až 93 minulého století. Tento zdánlivě dramatický nárůst však zcela odpovídá střední míře růstu populace, která se zotavuje z nemilosrdných let velrybářského vybíjení. Vědci dobře vědí, že i dnes hrozí mnohá nebezpečí, například také od japonských velrybářů.

Petr Myška, zoolog, Viva Natura, Mexiko: Bylo by zajímavé zjistit, že nejsou tak konzervativní, co se týče pohybu, že skutečně, pokud se narodily v rámci té skupiny, která zimuje v Mexiku, tak že není stoprocentní jistota, že vždycky v té skupině zůstanou. Bylo by zajímavé zjistit, že existuje nějaká výměna genetické informace, že skutečně existuje nějaká velryba, nebo mnoho velryb, které se rozhodnou, že už toho mají v Mexiku dost a že příští zimu poplavou třeba na Havaj.

A tady údaje z projektu přinesly překvapení.V naprosté většině případů se keporkaci pohybují mezi “svým” zimovištěm a “svojí” letní lokalitou. Shromážděná data ale odhalila také zatím neznámá zimoviště. Keporkaci v několika případech nepřipluli tam, kde byli očekáváni. Možná je svobodná vůle silnější, než milióny let staré instinkty.

Na našem webu najdete odkazy na projekt Splash a můžete si všechny trasy keporkaků podrobně prostudovat. Otázky můžete za chvíli prostřednictvím našich internetových stránek směrovat přímo do Mexika.

Petr Tomaides

Vstoupit do diskuse

komentářů: 2

Zajímavé odkazy

Nejsledovanější