Úvod » Kníže živé reprodukce

Kníže živé reprodukce

Přidat do mého PORTu

11. 11. 2011

Kníže živé reprodukce

Vše kolem nás se digitalizuje – televize, rozhlas, ozvučení koncertů. Existují však odborníci, kteří na analogový zvuk nedají dopustit. Jiří Krampera začal jako typický český kutil, který všemu kolem musí přijít na kloub. A pak začne vylepšovat. V sedmdesátých letech působil jako „technický vývojář“ několika českých kapel a pak v emigraci prošel snad všemi nejvýznamnějšími firmami, které vyrábějí reprosoustavy. Co dnes dělá špičku elektroakustických zařízení? Je to určitě kvalita komponentů, úroveň elektroniky a úroveň akustického provedení. Jiří Krampera jako konstruktér audiotechniky, která je určená pro zprostředkování živé hudby, je bytostně proti digitalizaci v tomto oboru. Vysvětlí nám z čistě technické a fyzikální stránky, proč digitální technika na živé koncerty, do koncertních síní a do divadel nepatří.

Je to už mnoho desítek let, co elektronika vstoupila do
digitálního věku. Začátky patřily prvním digitálním počítačům pro zpracování
dat. Pak se digitální signál začal používat na kosmických sondách. Zlepšil se
tak příjem a vysílání dat i obrázků, které už nerušil analogový šum ohromných
kosmických vzdáleností.

Digitální technika začala pronikat do profesionálních přístrojů, používaných v nejrůznějších oborech lidské činnosti. A jen co se rozjela velkosériová výroba mikroelektronických součástek, zaplavila digitální vlna širokou oblast spotřební elektroniky.

Na digitální vysílání přechází po celém světě televize, chodíme už běžně do digitálních multikin, víc než tisíc stanic vysílá digitální rozhlas. Ale opravdu už stará analogová technika dosloužila? Skutečně ji moderní digitální systémy překonaly? Dnes vám ukážeme, že zdaleka ne.

Oslavy narozenin britské královny Alžběty Druhé. Na zámku Balmoral je velký koncert pod širým nebem. Jediná aparatura, která je schopna celé prostranství kvalitně ozvučit, pochází z dílny Čecha, Jiřího Krampery.

Jiří „George“ Krampera, zvukař – konstruktér: Tohle to jsme vlastně udělali pro Mackyho systém, to byl první systém, který jsem prodával – Fussion – a tenkrát to vyhrálo první cenu jako výrobek roku v Anglii.

Každý rok tam sdružení majitelů koncertních sálů, klubů a barů vyhlašuje nejlepší výrobek roku. V předchozích třech ročních této anketu zvítězila osvětlovací technika.

Jiří „George“ Krampera, zvukař – konstruktér:My jsme zase po delší době to zlomili a byl vyhlášený sound systém. Těch systémů se prodalo mraky a tak jsme za to dostali takovéhle ocenění.

Nejlepší systém reprodukce zvuku pro živou hudbu a slovo byl analogový a vznikl v domečku na kraji jihočeského Milevska. Byl to výsledek úsilí mimořádné technické osobnosti – konstruktéra Jiřího „George“ Krampery.

Jiří „George“ Krampera, zvukař – konstruktér: Na té elektronice mě nejvíc zajímal ten zvuk. Takže jsem si všechno dělal pro zvuk. Takže jsem dělal zesilovače, já nedělal rádia, já jsem dělal zesilovače. Ta schopnost ovládat zvuk mě prostě držela celý život.

Jiří Krampera jezdil se skupinou Vladimír Myšíka jako zvukař. Nakonec se rozhodl k emigraci. Uchýlil se do Kanady. Tam začínal ve firmě Yorksville Sound – jen tak na zkoušku.

Jiří „George“ Krampera, zvukař – konstruktér: Tak jsem tam přišel a povídám, dělal jsem tohle a tohle, tak oni řekli, no tak dobře, my vám dáme osm dolarů na hodinu a za tři měsíce vám řekneme, jestli si vás necháme a na jakou pozici kam bychom vás dali. Uteklo čtrnáct dnů, dali mi dvaatřicet tisíc základ a klíče od celé firmy.

V emigraci prošel jako konstruktér většinu věhlasných výrobců audio. Po návratu začínal v domečku na kraji Milevska. Dnes má větší dílny a větší prostory v novém objektu. Odtud jde špičková, převážně analogová technika do celého světa. My jsme si s Jiřím Kramperou dali sraz v píseckém divadle. Instaloval tu svoji aparaturu, která příjemné prostředí místního divadelního sálu povýšila na sál hudebních prožitků.

Jiří „George“ Krampera, zvukař – konstruktér: Takže tady jsou tři mikrofony, které to snímají, ten prostor toho jeviště a mají každý mikrofon má svojí bedýnku. Takže pokud tady člověk prochází pod tím, tak ten zvuk ho sleduje.

Tento unikátní systém zajišťuje srozumitelnost, čitelnost zvuku až do posledních řad hlediště.

Jiří „George“ Krampera, zvukař – konstruktér: Ale výhodou toho je, že když přijde hromada lidí na jeviště a bude se tady pár lidí bavit, tak ty lidé v první řadě jim rozumí, ale ty lidi v poslední řadě už ne. Já zapnu ten systém a rozumí stejně, jako ti v první řadě. To je systém, který je tu jenom pro tu činohru. A to je přece, o čem to divadlo je. Dostat to jeviště dolů mezi ty lidi.

Kvalitu zvukové soustavy ale poznáte až při předvedení hudby. Pak teprve zjistíte, jestli zachytí všechny barvy nástrojů a hlasu, všechno to chvění i dynamiku prostředí. Divili byste se, nakolik jsou naše uši citlivé, a co všechno rozeznají. V sále je instalován také druhý zvukový systém. Ten zajišťuje vykrytí celého hlediště.

Jiří „George“ Krampera, zvukař – konstruktér: Je jedno, jestli sedím na kraji řady, nebo uprostřed. Já když půjdu tou řadou, tak ten zvuk jde se mnou, jakoby ta stereobáze mne sledovala. A tento efekt je tu zajištěný tím, a je to dané vlastnostmi vyzařování těch reproduktorů, těch beden, které jsou tady nainstalované. Takže nikdo tu není ochuzený, všichni mají ten prostorový vjem.

Mnozí si ani neuvědomujeme, že hudba se v sále ozývá už před samotným představením. Její reprodukce však musí být slabá, tlumená. Přesto i v tomto případě si musí zachovat profesionální kvalitu.

Jiří „George“ Krampera, zvukař – konstruktér: Takže my najednou tady máme rozsah 80 dB a ten systém musí při těch minus osmdesáti decibel pořád ještě zajišťovat vysokou kvalitu.

Jiří Krampera své zvukové aparatury navrhuje a staví v analogovém provedení. Proč v době digitálních záznamů, reprodukce, vysílání a příjmu zůstal věrný analogové podobě signálu? Tako souvislá, nepravidelná křivka představuje analogový signál. Její hustota odpovídá frekvenci zvuku, výška kmitů pak jeho síle. Při převodu do digitálního signálu se souvislá křivka rozdělí na kratičké úseky – vzorkuje se. Každému vzorku se přiřadí určitá úroveň. Digitalizovaný signál v tomto případě odpovídá jen zhruba původnímu analogovému.

Abychom se přiblížili původnímu zvuku a tedy dosáhli vyšší věrnosti převodu, musíme zvýšit rychlost vzorkování. Pak se křivka digitálního záznamu přiblíží původní analogové verzi. Protože všechny zvuky kolem nás jsou analogové. Známé CD má vzorkovací kmitočet 44 000 hertzů za sekundu. Existuje však SuperAudio CD, které má vzorkování na téměř třech megahertzích, tedy sedmdesátkrát rychlejší. SuperAudio CD dokáže na superkvalitních reproduktorech věrně reprodukovat zvuky o kmitočtu až do sta kilohertzů, které dokážou zachytit jen netopýři.

Jiří „George“ Krampera, zvukař – konstruktér: Když to budu srovnávat se profesionální CD, my máme vzorkování přibližně sedmkrát vyšší, krát těch deset, dvacet decibel, což je deset krát, takže rozlišení toho systému, který my používáme, je sedmdesát krát vyšší, než je rozlišení super CD.

K věrné reprodukci zvuku je však třeba mít vysoce kvalitní reproduktory. Jejich konstrukci umožnil až nástup silných neodymových magnetů.

Jiří „George“ Krampera, zvukař – konstruktér: Vzhledem k tomu, že se začaly používat neodymové magnety, tak se dosáhlo toho, že ty tlakové magnety mají, ten motor je dostatečně silný, aby zajistil pohyb té membrány a kontrolu nad pohybem membrány. Při malém zkreslení to má obrovskou účinnost, ale hlavně obrovské rozlišení.

Vladimír Wildt, baskytarista: Tam, kde jiná firma pověsí na straně šest beden, Krampera dá jednu a jeho jedna bedna hraje víc a líp, tak si říkáte, že je to proti fyzikálním zvyklostem, ale opak je pravdou. On totiž právě ctí ty fyzikální vlastnosti. Já si pamatuji, že jsem kdysi míval aparaturu, kterou jsem si sám dělal, a když jsem dozvučil čtyřhodinový maraton, tak jsem vlezl do svého vozu Žiguli a myslel jsme, že jedu Rolls Roysem, protože jsem byl úplně hluchý. Dneska je to úplně jinak. Takže on jde nekompromisně za těmito věcmi. Ta aparatura má nejmenší zkreslení. Pro laika se to pozná především tak, že vám nevadí i vysoká hlasitost hudební produkce. Skončí aparatura, skončí prostě koncert a všichni lidé slyší.

Jakub Racek, kytarista: Pro muzikanta, který hraje převážně na akustickou kytaru, tak Jirka je takový člověk, který se snaží, aby byl přenos opravdu věrný. Nejdůležitější je, že věc zapojíte a okamžitě to hraje. Tak to je můj dojem. A dojem na lidi, když se prostě pustí muzika nebo kapela hraje, tak jsou skoro až překvapený, že to může takhle dobře hrát.

Kramperovou technikou z Milevska dnes osazují své sály věhlasné koncertní síně a divadla.

Jiří „George“ Krampera, zvukař – konstruktér: Já tady mám maníka s houslemi nebo s kytarou, s čímkoliv a ten zvuk je opravdivý, a tohle celý, celý řetězec, je pod kontrolou. Takže teď dáváme dohromady analog, superanalogový pult, který je digitálně ovládaný.

Všechny funkce stolu se dají ukládat do digitální paměti. Jde tedy o analogový stůl s komfortem obsluhy stolu digitálního. Konstruktér přesto nechal určité funkce v analogové formě, kterou uživatelé žádají. Zachování analogových funkcí je pro ně prostě důležitější.

Vladimír Wildt, baskytarista: Když pak vám přijde ze špičkové firmy pan vývojový ředitel, a řekne: „Vám to hraje nejlíp na světě,“ tak lepší poklonu si člověk nemůže přát.

Jiří „George“ Krampera, zvukař – konstruktér: Najednou člověk nepotřebuje hromady beden. Protože zvuk není o tom, ty lidi ohlušit. Zvuk je o tom, aby si to procítili. To je celý o té atmosféře, o tom pocitu přece. O tom je muzika.

Václav Dvořák

Vstoupit do diskuse

komentářů: 0

Nejsledovanější