Úvod » Chytré oblečení

Chytré oblečení

Přidat do mého PORTu

13. 5. 2011

Chytré oblečení

Jak bude vypadat život v městě blízké budoucnosti? A co si v něm budeme oblékat? Budeme vůbec ještě vycházet z domu? Budeme vnímat jen své přístroje, nebo nám zbude energie na ovlivnění prostředí? Na podobné otázky reagovali tvůrci projektů multimediálního bienále Enter, pořádaného sdružením CIANT. Proto vytvořili například spodní prádlo upozorňující nositele na skryté čtečky visaček, deštník znemožňující průmyslovým kamerám sledovat svého majitele, hrnek na kávu sloužící jako komunikační prostředek v metru, nebo zábavný navigační systém.

Jak bude vypadat život v městě blízké budoucnosti? A co si v něm budeme oblékat? Budeme vůbec ještě vycházet z domu? Budeme vnímat jen své přístroje, nebo nám zbude energie na ovlivnění prostředí? Na podobné otázky reagovali tvůrci projektů multimediálního bienále Enter, pořádaného sdružením CIANT.

Mark Shepard, umělec, výzkumník a architekt, USA: Sentient city survival kit je projekt, který se zabývá městským prostředím blízké budoucnosti, prostředím, které je nasáklé informacemi, komunikacemi, technologiemi.

Projekt zahrnuje například spodní prádlo upozorňující nositele na skryté čtečky visaček, deštník znemožňující průmyslovým kamerám sledovat svého majitele, hrnek na kávu sloužící jako komunikační prostředek v metru, nebo zábavný navigační systém.

Mark Shepard, umělec, výzkumník a architekt, USA: Ahoj, já jsem Mark, tohle je druhá pražská procházka se Serendipitorem – to je aplikace pro mobily, která vám pomůže najít, co hledáte, když pátráte po něčem úplně jiném. V budoucnu nebude problém dostat se z bodu A do bodu B – máme mapy z Googlu a navigace, které nás rychle a účelně dostanou z jednoho místa na druhé. Lidé někdy slepě sledují navigace, které je navedou přímo pod přijíždějící vlaky, nebo na okraje řeky, ohrožují svoje životy, a to jen proto, že bezmyšlenkovitě spoléhají na technologie.

Aplikace pro iPhone zvaná Serendipitor neboli Náhodník byl inspirován tvorbou hnutí Fluxus a Yoko Ono. Používá GPS, který stahuje z webu mapu, ale přitom zadává uživateli rozmanité úkoly, které ho nutí komunikovat s okolím.

Mark Shepard, umělec, výzkumník a architekt, USA: Typický úkol je: Najdi nejbližší osobu, která vypadá osaměle. Projdi se s ní, vyfoť si ji. Najdi na ulici psa … Musíme najít psa. To je to nejdůležitější. … Tohle je náš pes, nepřibližujte se k našemu psu!

Zatímco skupiny účastníků projektu Serenpiditor honily psy po Karlíně, po Dejvických ulicích se nenápadně pohyboval plachý muž ve vibrující vestě. Po úspěšném testu v terénu ji předvedl v Národní technické knihovně.

Eric Conrad, umělec a výzkumník, USA: Musí to být těsné, abyste cítila motory.

Součástí vesty je kapesní počítač s GPS, který identifikuje okolní budovy a podle jejich vzdálenosti zapíná různé okruhy a frekvence pagerových motorů.

Eric Conrad, umělec a výzkumník, USA: Vyfotil jsem fasády budov a pak jsem je protáhl běžným softwarem, který fotky převede na zvuk. Většina zvuků je pod slyšitelnou frekvencí, ale ty frekvence můžu použít pro motory, abych vytvořil různé vzorce vibrací.

Studentka ústecké fakulty umění a designu Anna Hrušková při tvorbě vizuální interpretace Debussyho skladby Reverie naopak převáděla zvuk do obrazu.

Anna Hrušková, studentka umění a designu, Česká republika: Ten kostým má fungovat jako vzdušná záležitost, je možné s ním při tanci pracovat na principu stínohry rukou, samotné té látky, a tak.

Při tvorbě speciálního tanečního kostýmu Anna použila software, který hudbu zobrazil v šesti stopách jako černobílé schéma. Podle něj naprogramovala šest obvodů diod, aby se postupně rozsvěcely či stmívaly. Na vytváření programu výstavy se podílel Andrej Boleslavský ze sdružení CIANT.

Andrej Boleslavský, kurátor, Česká republika: Pracuju na projektu, který se nazývá CIANT Open Art Club, ve zkratce KOALA, jsou to konzultační hodiny pro studenty, umělce a vlastně kohokoli, koho zajímá interaktivní umění. Poskytujeme zdarma konzultace pro lidi, kteří chtějí pracovat s technologií, aby vytvářeli nějaké kreativní projekty.

Propojováním technologie a oděvu se zabývalo i několik dalších projektů letošního CIANTu. Korzet, který se sám stahuje, když vzroste koncentrace oxidu uhličitého a upozorňuje tak svou nositelku na kvalitu ovzduší, trička, která jsou zároveň ukazatelem témat sociálních sítí, nebo nafukovací šaty na baterky.

Pavel Sedlák, kurátor, Česká republika: Projekt vznikl před několika pro potřeby někoho, kdo jezdí newyorským metrem a v klaustrofobických momentech, kdy je kolem hodně lidí, tyhle šaty mu umožňují zvětšit proximitu a oddělit od sebe lidi, nafouknou se šaty a vytvoří se větší osobní prostor.

Jak je vidět, inteligentní oděvy už dávno nejsou jen výsadou armády – pronikají i do světa módy. Projekt Rambler, to jsou boty, které jsou tak chytré, že dokonce samy twitují.

Ricardo O’Nascimento, umělec, Brazílie: Udivily nás pochybné informace, které si lidi twitují. Jako třeba – jdu na záchod, mám hlad. Je to kritika nadužívání twitteru.

V podrážkách bot jsou umístěny senzory, spojené pomocí blue tooth s telefonem. Při každém kroku se zapíše slovo tap, v pauze se píšou tečky. Když zpráva dosáhne 140 znaků, což je limit twitteru, odešle ji.

Ricardo O’Nascimento, umělec, Brazílie: Teď máme 169 následovníků, ale kdykoli uděláme performance, odpojí se, protože je otravné dostávat všechny ty zprávy: tap tap tap…

Informace, které si lidé vyměňují na sociálních sítích, je možné využít i jako módní prvek. Projekt Urbansphere wearables používá takzvané sociální senzory – speciální filtry, kterými je možné vysledovat nejužívanější slova ve zprávách obyvatel jednoho města.

Pavel Sedlák, kurátor: To jsou geolokativní data přesně o tom, co se děje v Praze. Dneska, když máme vládní krizi, tak pravděpodobně by největší výskyt byl Klaus, prezident, vláda, pád. A ty informace o tom, co lidi zajímá a o čem twitují, převádí do vzorců a tiskne je na trička. Takže když je člověk hodně rychlý, může s tímhle tím vyrazit večer a všichni si přečtou na jeho těle, o čem twituje Praha.

Nošení těchto triček má sloužit k mazání hranice mezi virtuálním a reálným.

Pavel Sedlák, kurátor: Letošní Datapolis se posouvá na hranice designu, módy a architektury a přítomnost technologií proniká do všech předmětů naší každodennosti, takže myslím, že všechny šaty budou čím dál chytřejší a budou nám pomáhat přežít v městu blízké budoucnosti.

Jedno je jisté už teď: mobil a notebook se staly uměleckým nástrojem běžnějším, než paleta a štětec. A vědomosti o vlastnostech barev byly nahrazeny znalostí programování a novými vymoženostmi digitální technologie.

Bára Kopecká

Následující díl

Vstoupit do diskuse

komentářů: 0

Zajímavé odkazy

Nejsledovanější