Úvod » Vlídný lapač pavouků

Vlídný lapač pavouků

Přidat do mého PORTu

31. 3. 2010

Vlídný lapač pavouků

Všichni se můžeme cítit vinni vzhledem ke zbytečnému zabíjení hmyzu a usmrcování brouků, kteří s námi obývají domovy, nebo se nám prostě omylem usadí na těle. I pavouci patří do seznamu těchto nešťastných obětí. Přidejte se k Michaelovi a naučte se vše o těchto osminohých dravých tvorech a pak si – díky znalostem základních vědeckých zákonů – vyrobte vlastní šetrnou pastičku na pavouky.

Filip: Michaele, zabij ho! Zabij ho, Michaele!

Michael: Co to bylo? Filipe? Co se děje? Koho zabít? Koho?

Filip: To hnusné osminohé chlupaté monstrum tady dole.

Michael: Pavouka? Zabít? Něco tak brutálního po mně, vědci, snad nemůžeš ani chtít. Mám daleko lepší řešení.

Filip: Pavouci jsou úplně všude.

Michael: Najdeme je po celém světě. Na každém kontinentu. Kromě Antarktidy.

Filip: A dost možná, že už i tam. Jsou totiž sedmým nejrozšířenějším živočišným druhem na této planetě. Známe přes čtyřicet tisíc druhů.

Michael: Počkej, věda je přesnost. K dnešnímu dni je to 41 253 druhů pavouků, 856 z nich žije zde, v Čechách.

Michael: Tady jsme. Jdeme na věc.

Filip: Tak běž.

Michael: Tudy.

Tereza: Chtěli jsme se o těch českých ale i cizokrajných pavoucích dozvědět víc, a tak jsme navštívili Laboratoř cytogenetiky pavoukovců na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Filip: Jak nahlédnout do světa pavouků hezky zblízka? Především musíte mít vedle sebe znalce. Jako je třeba Mgr. Martin Forman.

Tereza: A pak vhodnou pozorovací techniku. Třeba jako my – videoskop. Nepatrný objektiv se zdrojem světla – světelnými diodami. Obojí na konci dlouhého svazku optických vláken, která vedou obraz k miniaturní kameře.

Filip: A k pavoukovi se můžeme přiblížit až na dva, tři milimetry.

Tereza: Tenhle se jmenuje stepník rudý. Na našich stepích patří k ohroženým druhům. Zkoušíme jej nakrmit. Jako strava posloužil malý cvrček.

Filip: Pavouci jsou v naprosté většině dravci. Loví především hmyz.

Tereza: Pronikáme do hnízda jihoafrické Ariadny. Kolem samičky pobíhá několik mláďat. Její klepítka vypadají hrůzostrašně. Úzký jícen neumožňuje pavoukům polykat větší pevné částice potravy.

Filip: Proto pavouci potravu tráví mimo své tělo. Kořisti vstříknou do těla směs jedů a trávicích enzymů a po čase nasají zkapalněný obsah.

Michael: While the venom of some species of spider can be dangerous to human beings, scientists are now investigating their use in medicine.
Přestože jed některých druhů pavouků může být nebezpečný i pro člověka, vědci nyní zkoumají jeho využití v lékařství.

Filip: A lékaři zkoušejí využít tyto jedy při léčbě Alzheimerovy choroby, srdečních arytmií, mrtvice a také erektilních dysfunkcí.

Filip: Pavoučí vlákno. Neuvěřitelná věc. Pavouci z nich předou své pavučiny. A také je používají dokonce jako dopravní prostředky. Pohybují se na nich z místa na místo. Stavějí z nich svá hnízda a kokony na ochranu potomků.

Michael: Pavoučí vlákno se skládá z komplexu proteinových molekul.

Filip: Co to je?

Michael: Je to sekvence aminokyselin. Obvykle se střídají glycin s alaninem.

Tereza: Pod pavoučím zadečkem, na jeho snovacích bradavkách, probíhají fascinující chemické reakce. Na vzduchu se nejprve glycin za vzniku vody slučuje s alaninem.

Filip: Vzniklé polymerové řetězce se vzájemně propojují pomocí vodíkových můstků. Přitom původní tekutina rychle tuhne do pevného hedvábného vlákna.

Tereza: Z části řetězců vznikají pevné krystaly, zatímco ostatní části tvoří amorfní, beztvaré domény. Pevné a přitom neobyčejně pružné pavoučí vlákno je tu.

Filip: Takže, jestli tomu správně rozumím, krystalické beta-bloky dávají vláknu pevnost, a ta amorfní část pružnost.

Michael: Ano, hezky jsi to řekl.
A spider silk has a tensile strength greater than that of even hardened steel. And it is as strong as kevlar. But most importantly – it is very, very lightweight.
Pavoučí vlákno má pevnost v tahu větší než kalená ocel a je pevná jako kevlar. Nejdůležitější však je, že je velmi, ale velmi lehké.

Filip: Právě pro úžasné vlastnosti tohoto vlákna chtějí vědci vytvořit vlákno umělé. Nedaří se jim to.

Michael: The reason being, that the structure that gives the spider’s silk its amazing properties, is in fact due to the method by which the spider draws out the silk from itself.
Příčinou je to, že struktura, která pavoučímu vláknu dává jeho úžasné vlastnosti, je závislá na způsobu, jakým pavouk vlákno uvolňuje ze svého těla.

Filip: Ale dobrá zpráva je, že se podařilo najít gen a aplikovat ho do ovčího mléka. Takže je vše na dobré cestě.

Michael: Tomu říkám vědecký pokrok.

Tereza: Je tu ještě jedna pavoučí záhada. Jak mohou tito živočichové chodit bez obtíží po svých sítích někde vysoko pod stropem, a rovnou hlavou dolů?

Filip: Mezi drápky na konečcích svých nohou totiž mají husté chomáčky jemných chloupků. Ty se na konci rozdělují na stovky nepatrných vlákýnek. Právě ona přilnou i ke skleněným stěnám nebo ke stropu.

Tereza: A běhat po svých sítích, jako to činí i tito stepníci, kteří jako jedni z mála pavouků žijící v koloniích, pro ně není žádný problém.

Michael: Filip, did you know, that during the average human’s lifetime you will eat unwittingly eight spiders?
Filipe, víš, že během svého průměrně dlouhého života sníš mimoděk osm pavouků?

Filip: Really?

Michael: Through the night time they go in your mouth.
V noci ti vlezou do úst.

Filip: Osm pavouků za život?

Michael: Takže dobrou chuť.

Filip: Pavoučci jsou tedy milá, krásná, užitečná stvoření. Ale prostě se občas vyskytnou v místech, kde je my, co je nemáme příliš v lásce, nevidíme rádi. Ale co potom s tím?

Michael: There is a way, how to catch spiders without the need to touch them if you don’t like them. And without having to hurt them.
Existuje způsob, jak pavouka chytit, aniž byste se jej museli dotknout, pokud jej nemáte v lásce. A aniž byste jej poranili.
A k tomu použijeme krásný vědecký princip podtlaku.

Tereza: Hnacím zdrojem našeho pavoučího vysavače je lahvička se stlačeným vzduchem. Dostanete ji třeba ve fotopotřebách.

Filip: Teď trocha „instalatérských potřeb“. Trubka z novoduru a kolénko do čtyřiceti pěti stupňového úhlu.

Tereza: Trubku s kolenem nahřejeme a pečlivě spojíme.

Filip: Budeme potřebovat i takovou přípojku. Opět nahřejeme a napojíme podle našeho návodu.

Michael: A nice tight seal.
Je to dobře utěsněno.

Tereza: Pomocí špičatého kovového předmětu jednoduše vytvoříme několik otvorů do středně velké PET láhve. Ta bude naším prostorovým filtrem, v němž se nasátý pavouk spolehlivě zachytí. Propálenými otvory může unikat přetlak vzduchu z láhve.

Filip: Vrtačku jsem ochotně předal zručnějšímu Michaelovi. Do zaslepeného vstupu do přípojky navrtáme otvůrek, kam vsuneme hadičku se stlačeným vzduchem.

Michael: Pasuje?

Filip: Jo. Perfektně.

Tereza: Naši filtrovací PET láhev připevníme těsně k volnému konci přípojky.

Filip: Jak tedy pavoučí vysavač funguje? Stlačený vzduch proudí filtrem z PET láhve ven. V dlouhé nasávací trubce však zároveň vytváří podtlak. Právě ten pavouky nasaje a ohleduplně je dopraví do láhve.

Tereza: A teď to zkoušíme naostro. V našem teráriu máme dvojici třesavek, které připomínají známé dlouhonohé sekáče.

Filip: Funguje to spolehlivě. Obě třesavky nasátí bez úhony přečkaly.

Tereza: Oddělujeme filtr s dvojicí pavouků a míříme s ním někam do zahrady.

Filip: Opatrně.

Michael:
Máš ho?

Filip: Mám, držím. A jdeme.

Michael: Tady by bylo dobré místo.

Filip: Tady.

Michael: Ještě tam drží.

Filip: A už je venku.

Filip: Michaele, kolik jsme říkali, že je těch druhů?

Michael: 41 253.

Filip: Tak zavolej do Prahy. Máme 41 254. Objevil jsem nový druh – sedminohý.

Michael: Nepovídej.

Filip: Podívej se, tady je.

Michael: Volám, volám.

Michael: A kde je? Ukaž.

Filip: Tady.

Michael: Kde?

Filip: No tady!

Michael: Tak – asi volat nebudu.

Filip: No nic. Tak 253.

Michael Londesborough, Vladimír Kunz

Vstoupit do diskuse

komentářů: 0

Nejsledovanější