Jak vznikl svět

Včera začal nový rok, řekl jsem. A docela malý klouček povídá: „A jak začal svět?“ Jak začal svět? O tom si lidé vyprávějí od nepaměti. Nahlédneme-li do Starého zákona, čteme: Na začátku stvořil Bůh nebe a zemi. O vzniku světa vypráví starořecký básník Hésiodos, nádherné básně Aztéků a také indická Bhagavadgíta. Podívejte se, jak v ní vznikají a zanikají světy. Představa o vzniku světa svým způsobem zakotvuje každou kulturu. A tím pádem se snadno stává dogmatem. Sáhnout na dogma má následky. Někdy jsou usměvavé, jako se stalo onomu hinduistickému učedníkovi, jež oslovil svého Mistra: „Pane, na čem stojí ten slon, který má na zádech Zemi?“ Mistr otevřel víčka a povídá: „No přece na dalším slonovi.“ Ale malý šťoura se nedal: „Pane, a na čem stojí ten druhý slon?“ Mistr znovu otevřel své oči a povídá už rozzlobeně: „No přece, na třetím slonovi. A až dolů jsou samí slonové!“ Sáhnout na dogma může mít následky neusměvavé. Jako jednoho z prvních potkaly aténského filosofa Anaxagorase. Jakmile užaslým Atéňanům sdělil, že Slunce je obrovský kus žhoucího kamene nebo železa, velký nejméně jako poloostrov Peloponés, měl na krku žalobu z rouhačství. Za to byl trest smrti. Před ním ho zachránil jeho přítel Periklés. Anaxagoras zaplatil mastnou pokutu a musel do vyhnanství. Filosof se nedal, Atéňanům vzkázal: „Já Atény neztrácím, Atény ztrácejí mne.“

V 17. století už byla doba smířlivější, ale vesmír se díky Isaacu Newtonovi stal prázdným, nekonečným místem, celkem lhostejným vůči lidským radostem i trápení. Většina lidí si myslela, že Bůh vesmír stvořil, nějakým způsobem v něm je a dozírá na lidi. Menší část lidí si myslela, že Bůh vesmír stvořil a na začátku ho natáhl jako hodiny, pustil a od té doby běží vesmír sám od sebe.

Ve 20. století udělala fyzika obrovský pokrok. Albert Einstein stvořil teorii relativity, Niels Bohr a jeho žáci vytvořili kvantovou teorii, Ed Witten a jeho škola rozpracovávají teorii superstrun. Úplná odpověď na dětskou otázku „jak vznikl svět“ známa není. Jedna z neúplných odpovědí říká, že vznikl při události, které se říká Velký třesk. Vesmír byl tehdy malý, nesmírně horký, plný záření. A pak se rozepnul a chladnul. Jestliže chladnul, mělo by tam něco z toho prvotního záření zbýt. A že tam něco zbylo, vědci objevili v roce 1965 a v roce 1978 za to byla Nobelova cena. John Mather, Američan, pak dokázal, že zbytkové neboli reliktní záření má právě tu teplotu, kterou teorie Velkého třesku vyžaduje. Ale objevil se problém. Roku 1992 dokázal Američan George Smoot studiem obrovského množství snímků speciální družice, že tohle stejnorodě vypadající záření není úplně stejnorodé. A právě tahle nestejnorodost byla zárodkem budoucího nestejnorodého vesmíru, v němž se teprve rodil budoucí nestejnorodý vesmír, Smoot a Mather dostali roce 2006 Nobelovu cenu za fyziku. Říká se, že se kosmologie jako exaktní věda zrodila právě v tomto okamžiku. Takže dva, tři kroky k odpovědi na dětskou otázku. Uvidíme, že není vyčerpávající a že existují i jiné odpovědi.

Prameny a další informace

Univerzální vyhledavač

• scholar.google.com

Obecné prameny

• cs.wikipedia.org
• en.wikipedia.org

Pro veřejnost

• Hawking S., Černé díry a budoucnost vesmíru. Praha, Mladá fronta 1993
• Grygar J., Vesmír jaký je. Praha, Mladá fronta 1997
• Greene B., Elegantní vesmír. Praha, Mladá fronta 1999
• Hawking S., Vesmír v kostce. Argo, 2002
• Greene B., Struktura vesmíru. Praha, Paseka, 2004
• Udělení Nobelovy ceny za fyziku v roce 2006
• Nobelovy ceny za fyziku 1901–2006

Odborné

• George F. Smoot
• John C. Mather
• Guth A.H., Kaiser D.I. Inflationary cosmology: exploring the Universe from the smallest to the largest scales. Science 2005; 307:884-890

Poděkování

Autor děkuje panu dr. J. Grygarovi CSc. z Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR za cennou radu