Aby mohli muži bránit třeba svůj kmen, cvičili se pro boj průběžně vlastně odmalička. Byla to nutnost. V tak zvané moderní historii se výcvik pro válku přesunul do jiného věku. Stal se zákonnou povinností. V Československé socialistické republice pak zákon povolával do přípravy na boj kluky, vlastně brance, od jejich osmnácti let. Propaganda vytvářela dojem, že strávením čtyřiadvaceti měsíců na vojně člověk, vlastně občan, splní čestnou vlasteneckou povinnost. Většinu kluků ani nenapadlo přemýšlet o tom, zda je či není morální, anebo normální, přísahat věrnost těm, kdo spustili železnou oponu. Občas prosákly informace třeba o jehovistech, kterým víra nedovoluje vzít zbraň do ruky, a tak se ocitli ve vězení. Režim se ale hlavně staral o to, aby se lid nedověděl o těch, kteří odpírali vojenskou službu režimu z důvodu svého svědomí.