Ďábel, mumie, záhrobí… (a taky Strach)

Několik vyříznutých listů z Ďáblovy bible. Na základě této události, kterou nikdo nedovede vysvětlit, napsal Arnošt Vašíček třídílný televizní film Ďáblova lest. Film protkaný mnoha záhadami, mýty, možná i spekulacemi, samozřejmě také napětím a dobrodružstvím.

Televizní detektivku ze současnosti, ale zároveň televizní detektivku vracející se do středověku natáčí režisér Jiří Strach. Ze všeho nejdřív se podívejme do sklepení broumovského kláštera…

Scénář to předepisuje. Píše se v něm… „Tmu prozáří plamen svíce. Otec Toderik odloží zápalky na římsu a začne sestupovat dolů. Starý sklepní prostor působí děsivě. Toderik se pomalu šourá kupředu. Na letmý okamžik se zdá, že k němu ze tmy vzhlížejí příšerně zčernalé tváře. Toderik se na chvíli zastaví a ohlédne se zpět, jako by se chtěl ubezpečit, že je ve sklepení sám. Svícnem přitom udělá pohyb, který odhalí, že všude okolo, napůl ve stínu, leží otevřené rakve a v nich lidské mumie…“

Tolik zatím scénář třídílného televizního film Ďáblova lest, obraz 28.

Realita na místě samém je ale v zásadě stejná. Ve sklepení broumovského kláštera je tma, zima, nevlídno, skutečně tu leží rakve s mumiemi. Jen z otce Toderika se po chvíli pozorování vyklube Stanislav Zindulka. A je tu ještě jedna postava, i když s její identifikací jsou zatím potíže. Po chvíli už oči rozeznají stojany světel, desítky kabelů, kameramany a jejich nádobíčko a vzápětí i kout s monitorem, odkud režisér Jiří Strach a jeho tým tohle natáčení řídí.

„Ticho, klid, klapka,“ vykřikne pomocná režisérka Zuzana Mathé a scéna může pokračovat…

A scénář pokračuje: „Na dně sarkofágu leží kostra. Mezi kůstkami prstů má dřevěný kříž. Otec Toderik se nahne nad sarkofág a natáhne ruku, jako by chtěl kříž vytáhnout. Hlas za jeho zády ho zastaví: »Otče Toderiku!« Toderik se otočí. Za ním stojí opat Kryštof se svícnem v ruce…“

Dialog Toderika Stanislava Zindulky a Kryštofa, což je František Němec, který nad sarkofágem vedou, sleduje autor scénáře, „záhadolog“ Arnošt Vašíček, zkušený televizní harcovník. Na kontě má řadu exkluzivních dokumentů, ale také seriál Strážce duší. Teď je na place, protože o třídílné televizní detektivce navíc točí „film o filmu“. Zeptat se musíme…

Co je lepší? Ten film psát, nebo o něm točit?

V každém případě má přítomnost na místě jednu výhodu má. Totiž že ten příběh opravdu dokonale znám a vyznám se v něm. Ale spíš mě zajímá, jak se k tomu postaví ti druzí, tedy realizátoři, hlavně režisér a herci.

Nežárlíte na Jirku Stracha, že točí věci, které byste mohl vy taky?

Možná že je to naopak dobře, protože jsou tu různé úhly pohledu. Je to dobré jako další dramaturgie. Dramaturgyně Marča Arichteva má většinou jinou představu než já jako autor, a jak už říkával kdysi Werich, nakonec ty její názory stejně nabudou vrchu. A z původního příběhu nezbude nic…

Vážně? Tolik skepse?

Ale ne, to je jen nadsázka! Schválně přeháním.

Co se tady v Broumově točí, jak podstatné to bude v ději?

Velmi podstatný… Točíme tu hlavně o několika listech, které se ztratily z proslulé Ďáblovy bible. Víme, že bible v Broumově byla nejméně dvě stě let. Byla tu ukryta v době husitských bouří. Faktem je, že klášter byl dvakrát obléhán, ale husité ho nikdy nedobyli, což dnes dobře nechápeme, protože klášter je od města poměrně dobře přístupný. Ale nedobyli, a díky tomu se kniha zachovala, protože třeba původní místo vzniku bible, klášter v Podlažicích, husité vypálili do základů.

Co je podstatné pro Ďáblovu bibli a její přítomnost v Broumově?

Že tu s ní pracovali a právě tady přišli na to, že z ní pár listů schází. Jakýsi mnich si dal tu práci a začal ta pole číslovat.

A neztratilo se to tady?

To samozřejmě nikdo neví, to je otázka… Dramaturgyně Arichteva má teorii, že ty chybějící listy se najdou právě při natáčení! Hozená rukavice pro Marču Arichtevu, která stojí opodál…

„A ty vyříznuté listy najde právě Arnošt. Pro něj to bude takový ďábelský dar, protože zpychne a bude si myslet, že může dobýt celý svět!“

Arnošt Vašíček: Ten pocit mám už teď, to si pište! Paradoxní je, že asi u třech fólií se předpokládá, co na nich bylo. Nás především zajímá fólie, která byla na zvláštním místě. Za Apokalypsou, za Novým zákonem, a vlastně před tím diptychem, tedy obrazem, kde je ten ďábel…

Právě na klášterním nádvoří má chvíli pauzu realizační štáb, technici a herci… Zastavení s režisérem Jiřím Strachem (ale kolem jsou herci a slyší…):

V jakém stádiu je natáčení?

Už vlastně finišujeme, a pro mne je to jednodušší než jindy, protože nejde o psychodrama. Je to detektivka, to znamená matematika, a tím pádem žádné hluboké vztahy. Řeknu to takhle… Když jsem točil Silver A, velmi jsem trpěl. Pořád zafrustrovaný, pořád emočně bolavý kvůli osudům těch figur, pořád prožívající jejich traumata. To bylo šílené. Tady je to pohoda, vlastně odpočinkový žánr, nijak emocionálně vypjaté.

Splňuje natáčení vaše představy?

Jasně, definitivně to samozřejmě poznám až ve střižně, ale přece bych to jinak netočil, kdybych tomu nevěřil…

Jak poslouchá herecký ansámbl?

Neposlouchá. Jestli někdo poslouchá, tak to je jedině Standa Zindulka, protože… (Vmísí se Stanislav Zindulka: „No, já musím poslouchat, protože jsem hluchej!“) (Jiří Strach pokračuje) …protože Standa ještě ví, jak se točívalo kdysi, je to stará dobrá škola. S těmi mladými to stojí za… Mlátit je baseballovou pálkou od samého rána! (směje se) Navíc mi třeba Ivan Trojan určitě způsobí tvrdnutí jater!

(Ivan Trojan reaguje okamžitě: „To tedy! Kdo mě tu svádí večer k návštěvě vinárny, je pan režisér, to mi věřte!“) Hlavní figuru na place vytváří tentokrát Stanislav Zindulka:

Jak se vám líbí příběh?

Scénář jsem si přečetl s obrovským zaujetím. Má to skvělé momenty, zvláštní symboliku, protože se to odehrává taky v klášteře… A navíc to tajemno. Právě ta moje postava je jeho největším nositelem. To mám rád, byl jsem napnutý od začátku a velmi zvědavý, jak to dopadne.

Pro lepší pochopení si nastiňme historii samotného broumovského kláštera. Má v příběhu dost podstatnou roli. Český král Přemysl Otakar I. věnoval broumovský výběžek benediktinům. Jeho vnuk Přemysl Otakar II. vlastnictví potvrdil. V Broumově vzniklo benediktinské proboštství a začátkem 14. století klášter s gotickým kostelem svatého Vojtěcha. Během husitských válek přišli do Broumova řeholníci z vypáleného kláštera v Břevnově a přinesli cenné předměty, rovněž Codex gigas, tedy Ďáblovu bibli. V době německé reformace klášter upadal, ale po třicetileté válce v polovině 17. století byl opět na vrcholu. V té době se do kláštera dostal vzácný artefakt, kopie proslulého turínského plátna, v němž bylo zabaleno Kristovo tělo. Plátno bylo nalezeno v klášterní kapli před necelými deseti lety! A při návštěvě kláštera ho může každý vidět. V 18. století byl kostel přestavěn v barokním stylu rodinou Dienzenhoferů. Originální kapitolu představuje klášterní školství. Vysokou kvalitu zaznamenalo klášterní gymnázium už v předhusitské době. Studoval na něm první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, z dalších osobností pak například Bohuslav Balbín, Alois Jirásek či Alois Rašín.

Informace od dramaturgyně Marči Arichtevy, aby se čtenář vyznal v souvislostech: „Téma spojené s Ďáblovou biblí jsme s Arnoštem Vašíčkem probírali už někdy od začátku roku 2002. Přišel s verzí historického filmu a rozpracoval v něm poutavou hypotézu vzniku té nejtajemnější a nejzáhadnější knihy světa – Ďáblovy bible. Po mnoha debatách jsme dospěli k závěru, že nebude jednoduché natočit tak nákladný projekt v historickém koloritu, a nakonec jsme se rozhodli pro současnou detektivku. Je téměř neuvěřitelné, že některé situace, které byly ve Vašíčkových scénářích jeho hypotézou, se v průběhu psaní dalších verzí scénáře staly skutečností. Například existence rituálních vražd nebo nedávné odhalení tajemných podlažických hrobů. To jenom potvrzuje výjimečnost Arnošta Vašíčka jako badatele. Práce s takovým autorem je nesmírně zajímavá a obohacující. Ráda pracuji s lidmi, kteří si dovedou hrát s kombinací reality a fikce.“

Režisér Jiří Strach obsadil do hlavních rolích „své“ herce, a jak s oblibou říká, „jsou to vůbec ti nejlepší“. Trojici hlavních hrdinů tvoří policejní komisař Petr Sumara – Jiří Dvořák, jeho mladší kolegyni Vlastu Šímovou hraje Aňa Geislerová a specialistu na magii a okultismus doktora Michala Runu pak Ivan Trojan. Ti tři tvoří páteř příběhu, ale hrají v něm mnozí další – Josef Somr, Tereza Voříšková, Viktor Dyk, Hana Vagnerová, David Prachař, Barbora Munzarová…

Text Jiří Moc
Foto Zuzana Páchová, ČT

Reportáže a rozhovory