Van Morrison, Eric Clapton, Jeff Beck, B. B. King, ale i Tom Jones... Unikátní antologie základní americké hudební formy
Chris Farlowe: "Poslouchali jsme všechno. Chodily mi importy z Ameriky, věci jako poslední Horace Silver, Erroll Garner, Cannonball Adderley... Jak jsi viděl lepenkovej přebal, bylo jasný, o co jde! -Silná lepenka. -Originál desky od Prestige, pak i Blue Note. Další bohatý zdroj bylo vysílání pro americké ozbrojené síly AFN. Vysílalo se z Frankfurtu a dalo se to v pohodě naladit. Poslouchal jsem vysílání AFN, americké armádní rádio. "Tady Willis Conover z Washingtonu D.C.!" Pro nás to byla jiná planeta. Celodenní přísun americké folk music. Kam to šlo, tam jsem si napsal o jazzové nahrávky. "Stormy Monday Blues". Měli jsme nahrávací session pro Chrise Blackwella z Island Records. Když jsme chystali aparaturu, řekli nám, ať něco zahrajeme, že si zatím nastaví mikrofony, apod. Tak jsme spustili "Stormy Monday Blues" a ještě pár dalších věcí. O pár měsíců později koukám na tohle. Vyšlo to pod jménem Little Joe Cook, aniž by se nám o tom zmínili. Tenkrát se takové věci děly. Potom se Vicki Wickham obrátila na kancelář Rickyho Gunna, zda by v show Ready, Steady, Go mohl vystoupil Little Joe Cook. Řekli jí, že teď to nejde. Ptala se proč, a údajně nebyl k zastižení. Tak zavolali do Island Records, kde prozradili, že to jsem ve skutečnosti já, tedy Chris Farlowe, a že Cook je pseudonym. Nechtěli mi věřit, že to ve skutečnosti nahrál náš band. Loni jsem byl v Americe. Seznámil jsem se tam s jedním známým černošským bluesmanem, teď si nevybavím jeho jméno. Když mu řekli, že mu představí jednoho anglického zpěváka, zeptal se, jak se jmenuje. Když slyšel Chris Farlowe, povídá: "Kterej? Znám dva! "Říkám mu, že nejsme dva, že jsem jenom já. "Ne," on na to, "ten druhej Farlowe! Ten, co zpívá 'Stormy Monday Blues'!" "To jsem já!" Kouknul na mě: "Kdepak, to zpívá černoch." Byla to pro mě tedy zásadní věc, je navíc považována za jednu z nejlepších bluesových desek, natočených v Anglii."
